Ačkoli na povrchu Marsu nebyl nalezen žádný život, nová studie Atriho ukazuje, že podmínky pod povrchem Rudé planety mohou být pro tento účel vhodné.

Existuje stále více důkazů, že ve starověku – před 4,1 až 3,7 miliardami let – existovalo na Marsu vodní prostředí, a tedy s největší pravděpodobností život. Ale eroze marťanské atmosféry vedla k dramatické změně klimatu – povrchové vody zmizely, obyvatelná místa na planetě se snížila.

V současné době má Mars pouze stopové množství vody ve formě solanek, polárních čepic, hydratovaných minerálů a velkých nánosů ledu v mělkých podzemních prostředích. Satelitní pozorování potvrzují existenci pod hladinou vody ve formě ledových nánosů v hloubkách od jednoho metru do několika kilometrů.

Podle vědce se život, pokud vůbec existoval, musel přizpůsobit dnešním drsným podmínkám – nízkým teplotám a vysokým dávkám záření, vylučujícím jakoukoli možnost stabilního ekosystému na povrchu planety.

S využitím kombinace digitálních modelů, dat z kosmických misí a studií hlubinných ekosystémů na Zemi, Atri navrhuje mechanismy, kterými by mohl život přežít v podpovrchové vrstvě.

Předpokládá, že zde nalezené organismy mohou pro svůj metabolismus využívat energii galaktického kosmického záření, sestávající z vysokoenergetických nabitých částic, které pronikají několik metrů pod povrch a mohou způsobit chemické reakce organické katalýzy, podobné těm pozorovaným v podobných radiační prostředí na Zemi.

Dalším zdrojem energie mohou být podle vědců radionuklidy přítomné v marťanském regolitu.

Pokud rover Rosalind Franklin společné mise ExoMars Evropské kosmické agentury a Roscosmosu, který má být spuštěn v roce 2022, najde vodu v podzemním prostoru planety ve formě ledu nebo solanky, hypotéza se stane docela funkční.

„Bude zajímavé sledovat, jak mohou organismy v takových drsných podmínkách přežít, jen dva metry pod povrchem Marsu,“ uvedl Atri v univerzitní tiskové zprávě.

Předpokládá se, že rover mise ExoMars odebere vzorky hlubinných hornin pomocí dvoumetrového vrtáku.