Společně se svými kolegy se Ikeda stal autorem nedávné studie o vlivu monzunů na klima a vývoj dinosaurů před deseti miliony let. Vědci ve své práci použili zejména teorii srbského inženýra Milutina Milankoviće, v němž tento vědec spojoval kolísání množství slunečního světla a záření na Zemi se změnami úhlu sklonu zemské osy k rovině její oběžné dráhy.

„Na základě teorie Milankoviće  přijde nová doba ledová za 100 tisíc let, ale záleží to na lidském faktoru emisí oxidu uhličitého,“ uvedl Masayuki Ikeda.

Nová studie uvádí, že klesající koncentrace CO2 a ochlazování zemského klimatu spolu se silnými monzuny vedly ke zvýšení počtu dinosaurů. Navíc v důsledku rozšíření zdrojů potravy a vody asi před 212 miliony let, v období triasu  druhohor (mezozoikum), se oblast jejich osídlení na planetě zvětšila.

Podle profesora je nyní Země na vrcholu cyklu trvajícího 10 milionů let s chladným intenzivním monzunovým podnebím a nízkou koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře. Tento čas může být příznivý pro organismy zvyklé na chlad a vysokou vlhkost.

Výzkum se nyní zaměří na to, jak desetimilionový cyklus ovlivnil vývoj nejen dinosaurů, ale také savců a rostlin.

Předpověď malé doby ledové

V únoru jsme psali o expertech, kteří zjistili, že mořské proudy v Arktidě se zrychlují a stávají se turbulentnějšími kvůli rychlému tání ledu. Pokud však neustávající větry změní směr, předpokládá se, že obrovské množství tající vody uvolněné do Atlantiku by mohlo způsobit malou dobu ledovou, což by výrazně ochlazovalo klima západní Evropy.

Vědci analyzovali data shromážděná během 12 let satelity, které pozorovaly kruhový Beaufortův proud (Beaufort Gyre), který hromadí sladkou tající vodu. Ukázalo se, že tání ledovců a tvorba velkého množství studené sladké vody destabilizují proudy a cykly v Atlantském oceánu.

Beaufortův proud udržuje polární prostředí v rovnováze tím, že udržuje čerstvou vodu v téměř povrchové vrstvě Severního ledového oceánu. Tvoří se větrem, který fouká ve směru hodinových ručiček a sbírá čerstvou vodu z tajících ledovců, říčních odtoků a srážek. Sladká voda se nachází navrchu teplé slané vody, chrání mořský led a reguluje zemské klima. Po celá desetiletí se studená voda pak dostává do Atlantského oceánu a je unášena v malých množstvích jižními proudy.

Od 90. let se v cyklu nahromadilo asi osm tisíc kilometrů krychlových sladké vody. Hlavním důvodem je ztráta mořského ledu v létě a na podzim. Na druhé straně voda, která nemá ledovou pokrývku, je urychlována větrem, který zabraňuje toku tající vody do Atlantského oceánu. Pokud však neustávající západní vítr změní směr, začne se proud otáčet proti směru hodinových ručiček, přičemž do Atlantiku uvolní obrovské množství studené vody a změní regionální klima.