Vědci dnes odhadují čas velkého třesku, který způsobil zrod vesmíru, pomocí počítačových simulací založených na vzdálenosti od nejstarších hvězd, chování galaxií a rychlosti expanze vesmíru. Cílem je spočítat, jak dlouho bude trvat, než se všechny objekty vrátí do původního stavu.

Klíčovým parametrem pro výpočet „začátku všeho“ je Hubbleova konstanta, koeficient používaný americkým vědcem Edwinem Hubbleem, který nejprve vypočítal rychlost rozpínání vesmíru v roce 1929. Tento koeficient spojuje vzdálenost do extragalaktického objektu – galaxie nebo kvasaru – s rychlostí jeho odstranění.

Modernější metoda, která používá reliktní záření k odhadu věku vesmíru – kosmické mikrovlnné pozadí, které rovnoměrně vyplňuje vesmír a které se objevilo v době velkého třesku – dává jinou hodnotu Hubbleovy konstanty a podle toho odlišný věk referenčního bodu.

Vědci ze Spojených států a Spojeného království, vedeni astronomem Jamesem Schombertem z University of Oregon, použili zásadně novou metodu pro výpočet vzdáleností ve vesmíru nezávislou na Hubbleově konstantě a využívající Tully-Fisherův vztah založený na empirických pozorováních, který spojuje hmotu nebo svítivost spirální galaxie s rychlostí její rotace.

„Je známo, že problém rozsahu vzdáleností je neuvěřitelně obtížný, protože vzdálenosti od galaxií jsou obrovské a ukazatele těchto vzdáleností jsou slabé a je obtížné je kalibrovat,“

uvedl Schombert v tiskové zprávě z University of Oregon.

Pomocí přesně určených vzdáleností do 50 galaxií jako orientačních bodů vypočítali autoři vzdálenost 95 dalších galaxií a upravili koridor hodnot Tully-Fisherova vztahu. Přesnější popis hmot a rychlostí rotace galaxií umožnil matematicky získat věk a rychlost expanze vesmíru.

Podle vědců je Hubbleova konstanta, tedy rychlost expanze vesmíru, 75,1 ± 2,3 km za sekundu na megaparsec a věk vesmíru je asi 12,6 miliard let.

Tradiční metody výpočtu definují Hubbleovy hodnoty kolem 75 a metoda CMB pak kolem 67. Autoři píší, že „hodnotu pod 70 lze vyloučit s 95% spolehlivostí“.

Různé metody založené na různých hodnotách Hubbleovy konstanty odhadují věk vesmíru na 12 až 14,5 miliard let. Například podle vesmírné sondy NASA WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), která studuje reliktivní záření, je tento věk 13,77 miliard let a toto číslo se používá ve standardním modelu kosmologie velkého třesku.

„Tento rozdíl je daleko za pozorovací chybou a způsobuje velká nedorozumění v kosmologické komunitě, což naznačuje, že naše chápání fyziky vesmíru je neúplné,“ poznamenává Schombert.

Nový výzkum je částečně založen na pozorováních provedených pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu.