Odborníci se domnívají, že Vikingové byli nosiči viru pravých neštovic a kvůli tomu, že také byli dobrými námořníky a hodně cestovali, šířili nákazu po celé Evropě i mimo ni. 

Pozůstatky s virem byly nalezeny na území dnešního Dánska, Norska, Ruska, Velké Británie a na švédském ostrově Öland. Vědci zjistili úplnou nukleotidovou sekvenci čtyř genomů starých kmenů viru neštovic a dospěli k závětu, že jejich genetická struktura je odlišná od moderního kmene poraženého ve 20. století.  

Historici předpokládali, že neštovice existovaly před 12 000 lety, ale nebyly žádné důkazy nakažení virem před 17. stoletím. Dosud není známo, zda staré kmeny viru byly smrtící a zda byla nemoc přímou příčinou zániku Vikingů. Je však velmi pravděpodobné, že ohniska choroby vznikala v minulosti. 

Neštovice byly jedním z nejničivějších virových onemocnění, která kdy postihla lidstvo. Zabíjely tři z každých deseti infikovaných lidí a ti, kteří přežili, zůstávali často postiženi, slepí nebo znetvoření. 

V roce 1980 po společném globálním úsilí o očkování populace byly neštovice oficiálně celosvětově vyhubeny. Světová zdravotnická organizace označila dotyčnou očkovací kampaň za nejúspěšnější v historii. 

Koncept očkování pochází až z roku 1796, kdy anglický lékař Edward Jenner zpozoroval, že mírnější forma neštovic, které přenáší krávy, chrání dojičky před vážnější infekcí. Právě kmen kravských neštovic byl původně použit při očkováni lidí.