Jako vítěze debaty o plánu obnovy bylo možné označit Evropskou radu, čili uskupení všech členských států, která po pětidenním martyriu v podstatě přeorala plány Evropské komise, podporované drtivou většinou europoslanců na vytvoření plánu obnovy…

Ten boj byl na radě velmi bouřlivý a dramatický. Tolik urážek, výčitek, blokací asi Evropská rada nikdy v minulosti nezažila…

Právě ono vítězství národních států s jejich kompromisně dojednaný výsledek zcela roztrpčilo většinu členy Evropského parlamentu, kteří hlasy 465 europoslanců proti 150 z nich přijali šibeniční usnesení, ve kterém ultimativně požadují změny uzavřené dohody podle původních představ Komise a i Parlamentu. Zejména požadují odstranění škrtů v oblasti ekologie a dalších oblastí a zavedení sice imaginárního, ale o to více požadovaného právního státu, jenž je zcela jednoznačně namířen proti Polsku, Maďarsku s cílem sebrat jim veškeré dotace. A pokud tyto úpravy nebudou provedeny nehodlá Evropský parlament v procesu schvalování pokračovat…

Evropský parlament se jeví jako kombinace rozcapených děcek s výkvětem pentagonských jestřábů…

Kategoričnost a ultimativnost tohoto postupu se pro neutrálnějšího pozorovatele z vnějšku ve svých důsledcích jeví až tupá.

Kdo sledoval, zaregistroval neskutečnou obtížnost schválení dohod o víceletém finančním plánu i plánu na obnovu. Představa, že by se lídři znovu sešli a mohli text změnit je velmi složité. Pokud by kupříkladu Evropská rada přidala více tvrdosti do propojení dotací s již zmiňovaným imaginárním právním státem, zcela určitě zablokují jednání Maďaři a Poláci, pokud by chtěla odblokovat škrty grantů, postaví se jako jeden muž či žena proti šetrná čtyřka, respektive ke konci pětka.

A pokud mělo být cílem co nejrychleji pomoci Itálii a Španělsku, pak platí, že stav nejistoty se jen prodlouží.

Přitom situace je ještě složitější. Například pokud eurohujeři nemohli přijít na chuť Marku Ruttemu, pro je tvrdší návrhy škrtů v grantech, pak jako komická douška zní, že po příjezdu domů nebyl vítán jako hrdina, ale šetřiví Nizozemci jej proklínali. 62% z nich s výsledky není spokojeno a de Wilders už se těší, jak to Ruttemu v příštích volbách natře. A Mark Rutte, přestože stále výrazně v nizozemské politické hitparádě vede, prohlásil, že si dá tři měsíce na úvahu, zda vůbec bude kvůli protievropským náladám kandidovat.

Stejně tak platí, že jistě i většina Čechů by například Princip ani euro pro Itálii a Španělsko, přivítalo, stejně jako Dáni, Švédové, Rakušané či Finové a zcela jistě i další…

Samotné ultimátum není jistě právně závazné, ale pokud by jej fakticky Evropský parlament hnal na ostří nože a agresivní tón by tomu mohl nasvědčovat, pak mé zčásti spíše žertovné zvolání „Poslední bitva vzplála?“ nemusí být jen slovní hříčkou.

Když jsme vstupovali do Evropské unie, byla to přátelská, uklidňující instituce, nabízející úsměv a prosperitu. Nezakrývám, že jsem bez rozpaků hlasoval pro vstup. Dnes to je jiná Evropská unie…Nepřátelská a šikanující.

Dnes EU šíří sankce jako podobně USA a připravuje hranice pro některé své členy, kteří prostě myslí jinak a jsou určeni k pomyslnému upálení. Nemylme se. Náš Babiš je tam také jednou nohou. Progresivní liberálové ať již levicoví či pravicoví, jsou zapálení pro svou verzi jediné pravdy a těší se na oběti.

Neumím vývoj odhadnout. Ať tak či onak, prodlužování tohoto napětí bude krizi EU posilovat, tak jako politické a společenské napětí ohrožuje USA.

Uvidíme.