V době, kdy jsou naše mainstreamová média v zajetí hysterie obětí komunistického režimu (Milada Horáková či farář Toufar), na straně druhé drží bobříka mlčení o vraždách a umučení našich občanů ze strany bývalé monarchie Rakousko-Uherska.

Reaguji tímto článkem na vysílání České televize, kdy její redaktor Jakub Železný v rozhovoru s ministrem dopravy Karlem Havlíčkem, který se týkal jiného tématu, zničehonic prohlásil: „Člověk si neumí moc dobře představit, jak pendlujete mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi…“

Já tedy zvednu rukavici hozenou Jakubem Železným a zmíním se o zločinu, kterým se režim respektovaný naší ČT, ostatním mainstreamem a řadou politiků tzv. „Demokratické opozice“ provinil na rodině prezidenta Ludvíka Svobody, konkrétně na jeho bratrovi Josefovi Svobodovi.

Uveďme si nejdříve několik základních údajů z počátku životopisu našeho bývalého prezidenta Ludvíka Svobody.

Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v obci Hroznatín na Vysočině. V Rakousku zasáhla do jeho života první světová válka. Byl odveden na ruskou frontu, kde 18. 9. 1915 tak, jako tisíce dalších českých vojáků přešel do ruského zajetí a poté se přihlásil do československých legií. Byl přímým účastníkem nejslavnějších legionářských bitev u Zborova a Bachmače a účastnil se rovněž bojů o transsibiřskoou magistrálu. První světovou válku končil v hodnosti kapitána a do Československa se vrátil v září 1920 v jednom z posledních legionářských transportů. Poté se ujal rodinného hospodářství místo staršího bratra Josefa, který byl za I. světové války umučený při neobyčejně brutálním kázeňském trestu v rakouské armádě https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ludvik-Svoboda-a-jeho-pribeh-Cteni-nejen–pro-Jakuba-Zelezneho-631406

Ano, bratr našeho prezidenta Ludvíka Svobody byl brutálně umučený rakouskými důstojníky, když bojoval za zájmy rakouské mocharchie, jejíž panovník se modlil ke stejnému Bohu jako jeho nepřátelé a v jejichž jménu padly miliony vojáků. Josefa Svobodu pověsili na palčivém slunci na několik hodin za ruce spoutané za zády. Bratr tu trýzeň nevydržel. Na následky překrvení mozku a úžehu zemřel,“ napsal náš bývalý prezident Ludvík Svoboda. Josef Svoboda byl pochován u srbského města Čačaku v bratrské mohyle . https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Svoboda

Že tělesné týrání vojáků s následkem smrti bylo v rakouské armádě běžnou záležitostí, popisuje Ondřej Neff ve svojí známé knize Sňatky z rozumu na případu Martina Nedobyla, kdy jej před jistou smrtí zachránil český důstojník.

Ano, naši muži byli rakouskému mocnářství podporovanému katolickou církví dobří jako potrava pro nepřátelská děla.

Ostatně, přečtěme si provolání císařů Rakouska a Pruska před válkou, kterou rozpoutali v roce 1866:

Rakouský císař František Josef I. pronesl provolání k národu:

„Ne pouze o naši jednotnost a sílu opírá se naděje Naše“ vzchází též z Nejvyššího, ze Všemohoucího Boha, jemuž Můj dům povždy sloužil. Jeho chci prosit o pomoc a o vítězství, a vyzývám Své národy, by tak činily se mnou.“ Dáno ve Vídni 16. června 1866. František Josef v.r.

A další křesťanský panovník, pruský císař Vilém odpovídá – cituji:

„Spolehněte se na Boha, strůjce všech bitev, který za pomoci Vaší statečnosti a vytrvalosti poveden naše prapory, odevždy zvyklé vítězit, k vítězstvím novým.“ Dáno v Berlíně 29. června 1866. Vilém v.r.

Co se týká rozpoutání I. světové války s miliony mrtvých, opět byli v čele představitelé Rakousko-Uherského mocnářství a Německa se stejnými modlitbami ke stejnému Bohu na rtech.

(Moje poznámka: Potom se asi těžko lze divit, že naši předkové odcházeli do války jako katolíci, ale vraceli se jako ateisté a nepřátelé Rakouska, což byl mimochodem i případ jak mého děda, tak i praděda).

Je zajímavé pozorovat, jak v současné době ti, kteří se nejvíce ohánějí zločiny komunismu jsou většinou i největšími zastánci bývalé rakouské monarchie.Ve svém zběsilém tažení proti komunismu jim žádná demagogie není cizí. V případě Milady Horákové použili za hlavní heslo svého komunistobijeckého tažení „Milada Horáková zavražděna komunisty“. Jenže si neuvědomili, že se s tímto heslem střelili do vlastní nohy, jelikož manžel Milady Horákové jako kandidát komunistické strany byl v duchu tohoto hesla de facto spolupachatelem vraždy svojí manželky…

Nejvíce se tažením proti komunismu a současně kladným přístupem k rakouské monarchii zaklínají politické strany TOP09 a KDU-ČSL. Jejich politikové jako Daniel Herman a Karel Schwarzenberg inklinují k režimu, který nebyl o nic lepší, než komunistický režim v padesátých letech.

Karel Schwarzenberg si pověsil na krk zlatý řetěz rytíře Řádu zlatého rouna, jehož členové museli za Rakousko-Uherska přísahat oddanost habsburské monarchii. https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/clenem-radu-zlateho-rouna-je-i-sef-ceske-diplomacie_32109.html

Bývalý katolický kněz a přední představitel KDU-ČSL Daniel Herman přímo zastupuje monarchisty: https://www.korunaceska.cz/volby-2019/844-monarchiste-jdou-do-volebniho-klani-o-ep

Kromě zběsilého tažení proti komunistům však nějak pozapomněli, že „slavná“ rakouská monarchie měla na svědomí větší počet umučených a mrtvých občanů, než naši komunisté.

Navíc, v Praze a našich mainstreamových médiích nyní mají zelenou ti, kteří prosadili obnovení Mariánského sloupu v Praze – symbolu Rakouska. Nějak si však neuvědomili, že Mariánský sloup je symbolem nejen rakouské monarchie, ale i jejích zločinů. Zajímavé, že toto současným fanatickým komunistobijcům zřejmě nevadí.

Zabíjet a mučit dle nich nesmí komunisté, proti mučení a zabíjení v rakouské monarchii ani slovo kritiky…

Můj článek je současně napsaný k zamyšlení nejen pro Jakuba Železného, ale i pro ty, kteří bezmyšlenkovitě jásají nad obnovou Mariánského sloupu v Praze.