„…Bylo nám řečeno, abychom zapomněli na svá příjmení a den před odjezdem spolu nejedli. Dohodli jsme se, že se sejdeme v určitou dobu na nádraží na břehu řeky Hudson v New Yorku a také že tam dorazíme sami a co nejdiskrétněji. Na nádraží jsme měli počkat na osobní vagon senátora Aldriche, připojený k poslednímu vagonu vlaku jedoucího na jih.
Když jsem do vagonu nastoupil, byly rolety stažené a okna lemovala jen slabá blikající žlutá světélka. Uvnitř jsme dodržovali tabu ohledně příjmení a mluvili jsme spolu jako „Ben“, „Paul“, „Nelson“, „Abe“. … Rozhodli jsme se uchýlit se k ještě většímu tajnůstkářství a přestali jsme používat křestní jména.“