Jak upozorňuje Pikora, lze dneska poměrně často slyšet frázi, že nás v roce 1939 nenapadli Němci, nýbrž nacisté. Podle ekonoma jde v tomto případě o typický jev, kdy se věc vykládá tak, jak se to hodí těm, kdo nyní vládne společnosti.

„Nejdříve jsem si myslel, že tak dějiny někteří interpretují proto, že se prostě nehodí, aby někdo tvrdil, že nás v roce 1939 napadl dnešní motor evropské integrace. Podobně jako se režimu před rokem 1989 nehodilo ve škole říkat, že nás v roce 1968 obsadili spojenci z Varšavské smlouvy,“

všiml si Pikora.

Pokračoval pak tím, že cílem argumentu o nenapadení Němců je pravděpodobně poukázat na to, že nemůžeme použít kolektivní vinu, jelikož všichni Němci nebyli nacisté a řada z nich bojovala jen kvůli tomu, že ji to bylo nařízeno politiky.

Pikora ale upozorňuje, že to je ve skutečnosti realita úplně každé války.

„Nenašel se snad v rakousko-uherské armádě Čech, kterému se příčilo zabíjet Srby či Italy? V každé neprofesionální armádě je někdo, kdo nechce, ale musí bojovat. Pokud bych přijal tento argument, nemohl bych mluvit o žádné národní armádě. Rakousko-Uhersko by pak nebylo ani ve válce, ve válce byl jen císař. A ty pomníčky padlých v každé české vesnici? Tam je kdo? Není to pohrdání padlými, kteří se už bránit nemohou?“ ptá se ekonom.

Dodává tak, že přijetí tohoto moderního relativizujícího argumentu by se tedy mělo vztahovat i na další problematické otázky, které se například týkají toho, jestli nás v roce 1945 Rusové (Sověti) neosvobodili, ale naopak dobili a zabrali.

„Tak kdo nás obsadil v roce 1968, nemohu-li mluvit o Rusech, Sovětech ani dalších? Komunisté? Spřátelené armády? Chudáci, kteří museli, protože dostali rozkaz? Rád bych to pochopil. Jak to dnešní progresivisté myslí? Nebo tato interpretace platí jen pro naše nové bratry na věčné časy v rámci EU?“ ptá se Pikora s tím, že podobná relativizace bude vést jen k cenzurování a zákazu vyučování nepohodlných částí dějin.

Myslí si tak, že to dokonce nemá být dneska snadné nejen pro učitele dějepisu, ale i biologie.

„Učitelé biologie to asi také nemají snadné, když

vysvětlují rozdíl mezi 33. a 34. pohlavím. To, co jsme vždy považovali za jasnou pravdu danou fyzikálně či biologicky, o které se nediskutuje, nyní společnost zpochybňuje. Otec není muž a matka není žena. Důchodce už není zralý volit, zatímco dítě ano,“ diví se Pikora.

Vzdělávání příštích generací

Zdá se mu dokonce, že toto přepisování a relativizování dějin přichází hlavně z vysokých škol.

„Vidíme to po celém světě. Někde sundávají obrazy bělochů, někde tvrdí, že Churchill byl rasista, ačkoli vyhrál válku nad největším rasistou v dějinách, jinde tvrdí, že stalinismus měl demokratické prvky. Ano, to tvrdí děkan jedné z pražských fakult. Do médií k tomu hrdě vykřikuje, že je postmarxista,“ poznamenává Pikora.

Nerozumí však, proč tahle nálepka má vůbec pozitivní konotaci, když marxismus s největší pravděpodobností vyprodukoval v minulém století víc obětí než fašismus.

„Kdyby prohlašoval, že je třeba postfašista, taky by byli všichni klidní, nebo jsme si už tak zvykli na plíživé vzchopení levicových extremistů, že nám to připadá úplně normální? A je normální, že lidé s takovými názory vzdělávají příští generace? Koho asi budou volit absolventi těchto škol placených z našich daní? Stranu českých marxistů? Vážně chci ze svých daní platit někomu takové přínosné vzdělání?“ zajímá se ekonom.

Pro Pikoru tak není moc pochopitelné, jak je vůbec možné, aby se ve veřejném poli seriózně diskutovalo o tom, zda byl stalinismus demokratický.

Vše je relativní

Všímá si ale toho, že se tak nepřepisují jen dějiny, ale dokonce i všechny zdroje informací. Odkazuje v této souvislosti na knihu Obchodníci se strachem Vítězslava Kremlíka.

„Ten líčí, jak aktivisté přepsali tisíce odkazů Wikipedie, čímž se stali administrátory encyklopedie a vybájili si svou novou realitu, kterou následně přebírali další a další. A tisíckrát omílaná lež se měla stát pravdou…“ poznamenává Pikora.

Ekonom tak dochází k závěru, že vše je dnes relativní a už se ničemu nedá věřit.

„Takže se pak nikdo nemůže divit, že válku vyhrál úplně někdo jiný, než se kdysi učilo ve škole. Celý život se tak musíte učit říkat to, co je zrovna pravdou. A já to dělat nehodlám,“ uzavřel celou věc český ekonom Vladimír Pikora.