Referát byl připraven ještě před loňskými parlamentními volbami, ale jeho zveřejnění vládnoucí konzervativci dlouho odkládali a odpůrci Borise Johnsona ho obvinili z toho, že to dělá úmyslně, aby bagatelizoval ruskou hrozbu a nepoškodil svou stranu.

A nyní byla zveřejněna zpráva, přičemž jedním z jejích autorů je slavný bývalý zaměstnanec společnosti MI-5 Christopher Steel (tvůrce dokumentace týkající se „ruských kontaktů“ Trumpa). Britský tisk je zklamán: neexistují žádné důkazy o tom, že by Rusko zasahovalo do referenda o brexitu (jinak není jasné, jak mohli Britové hlasovat pro odchod z EU, když byla většina politických elit, téměř celý tisk a vedení proti), ačkoliv se hovoří i o pokusech ovlivnit referendum o nezávislosti Skotska. Ale to je pohled z Londýna - pokud se podíváte z Moskvy, zpráva je senzační. Protože samotné závěry jejích autorů slouží jako nejlepší důkaz toho, že britské úřady jsou připraveny pracovat v zájmu Kremlu. Steel a Browder (další spoluautor zprávy) to však nechápou, a právě v tom spočívá dovednost hry „dědiců KGB“. O všem ale postupně.

Přestože je zpráva věnována hledání odpovědi na ruskou hrozbu, má především vnitřní politický rozměr. Velká Británie má mnoho problémů a hlavním problémem je zabránění Skotsku opustit Spojené království. Glasgow je nespokojen s brexitem, který porušil vůli skotských lidí (na severu hlasovali pro členství v EU), a chce uspořádat další referendum o nezávislosti. Poslední, v roce 2014, stoupenci nezávislosti prohráli, ale nyní se vše může vyvinout v jejich prospěch (zejména proto, že občané EU žijící ve Skotsku budou pravděpodobně zbaveni volebního práva). Londýn však nechce referendum povolit, ale Glasgow na něm trvá, a je možné, že ho v určitém okamžiku jednostranně vyhlásí.

A nyní možná mají odpůrci nového skotského referenda silný argument: je prostě nebezpečné ho provádět! Vždyť Rusko zasáhlo do posledního referenda! Ve zprávě se navíc uvádí odkaz na „spolehlivý komentář z veřejných zdrojů“, který svědčí o snahách Ruska ovlivnit referendum ve Skotsku. Ukazuje se, že šlo obecně o „první postsovětský zásah do západních demokratických procesů“. A nekompetentní britské tajné služby si toho nevšimly, zaspaly i pokus Moskvy ovlivnit referendum o brexitu. A vláda „nepodnikla žádné kroky k obraně brexitu“. Angličané se vzpamatovali až poté, co ostražití Američané zaznamenali pokusy Rusů zasáhnout do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Zpráva celkově obsahuje spoustu kritiky na adresu tajných služeb: nejsou připraveny čelit tak nebezpečnému nepříteli.

Čím hrozí Rusko? A proč vůbec potřebuje Británii? Autoři si stěžují, že Moskva vnímá Londýn jako ústředního hráče západní protiruské lobby, a proto je Spojené království „jedním z hlavních terčů výzvědné činnosti na Západě“. Skutečně zajímavé - proč by se jinak Rusové takhle chovali k Británii? Možná proto, že si pamatujeme (nebo spíše stále jasněji si připomínáme) svou vlastní historii, v níž vidíme v posledních několika stoletích (a zejména od začátku 19. století) stálou strategickou hru Londýna proti Rusku? Na nejrůznějších úrovních a v různém rozsahu, pod různými slogany a důvody, ale právě Británie je iniciátorem a autorem téměř všech forem rusofobie. Zasahování do ruských vnitřních záležitostí (včetně politických vražd), podpora vnitřních ruských nepokojů a podněcování válek na okraji říše (například na Kavkaze a ve Střední Asii), poštvávání ostatních velmocí proti Rusku, skrývání uprchlých provokatérů a zlodějů, dezinformace a falešná propaganda - to vše je neustále přítomno v rusko-britských vztazích. Rusko se přirozeně chová k Velké Británii stejným způsobem, jak se chová ona k němu, ale Rusko neodlidšťuje nepřítele a neklade si za cíl rozdrtit ho. Pro Rusko je Británie prostě hrozným a vytrvalým protivníkem, s nímž lze uzavřít příměří a být dokonce dočasnými spojenci, ale nikdy mu nelze věřit.

Rusko však nikdy nezasahovalo do vnitřních záležitostí Británie, i když vezmeme minulá století, kdy záměr cara Pavla táhnout na Indii zůstal pouze záměrem (což nezabránilo Britům v aktivní účasti na spiknutí a vraždě ruského cara). Přitom v Londýně bylo vytvořeno tolik protiruských falzifikátů (pro vnější i vnitřní použití), že i když byly odhaleny, zůstaly součástí britského přístupu k Rusku. Vymýšlením ruské hrozby, ať už po celém světě či ve své zemi, se britská elita ocitla v zajetí své vlastní rusofobie. To znamená, že už nedokáže adekvátně vnímat, co se děje - Rusové se objevují i tam, kde nejsou. V důsledku toho se boj proti ruské hrozbě mění v pravý opak – stává se z něj boj proti tomu, co hrozí Rusům.

Paradox? Co však uvádí referát zpravodajského výboru?

Existují tři hlavní ruské hrozby, tři hlavní výzvy pro Británii.

První z nich jsou kybernetické útoky. A to jak na volební proces, tak na infrastrukturu. Druhou je dezinformace. Prostřednictvím médií a sociálních sítí, robotů, krádeží dat. Cílem je zasahování do voleb a prostě práce na rozdělení společnosti (no jako v Americe, vidíte to?). A třetí hrozbou jsou ruští oligarchové.

Jsou to nejstrašnější lidé, na rozdíl od kybernetických Rusů a ruských robotů o nich všichni Britové vědí: četli o nich v tisku, dívali se na televizní seriály. Jak se tito nebezpeční lidé dostali do Londýna, jak se jim podařilo udělat z něho Londongrad?

„V posledních letech si ruské elity vytvořily vztahy s mnoha zeměmi, zdá se však, že právě Velká Británie byla považována za zvláště žádoucí místo pro oligarchy a jejich peníze. Peníze byly použity k vybudování sítě vlivů a vztahů ve stylu patron-klient v široké sféře britského establishmentu: v PR firmách, charitativních organizacích, politice, ve vědecké oblasti a kulturních institucích. Všichni byli příjemci ruských peněz a účastnili se procesu ‚bělení pověsti‘ (Ruska). Stručně řečeno, ruský vliv v Británii je novou normální věcí. Existuje mnoho Rusů s úzkými vazbami na Putina, kteří se integrovali do britského obchodu, pronikli do vysoké společnosti a byli celkově přijati díky svému bohatství.“

A nejen prostě přijati.

„Několik členů ruské elity, kteří mají úzké vazby na Putina, byli usvědčeni současně jako osoby zapojené do práce charitativních organizací a/nebo politických organizací v Británii. Vkládali do fondů politických stran a celkově mají společenské postavení, které jim umožňuje pomáhat v ruských operacích vlivu. Stojí za zmínku, že mnoho členů Sněmovny lordů má obchodní zájmy související s Ruskem. A někteří z nich pracují přímo pro velké ruské společnosti spojené s ruským státem. Všechny tyto vazby musí být pečlivě identifikovány a prozkoumány s ohledem na jejich potenciální využití Ruskem v jeho vlastních zájmech.“

A tento proces zašel tak daleko, že „tato úroveň integrace - zejména v Londýně - znamená, že jakákoliv opatření naší vlády nyní, bohužel, nezastavují zlo, nejsou preventivní. Znamenají pouze minimalizaci škod“.

A co dělat?

Je nutné přijmout zákon o zahraničních agentech (podobný americkému), zpřísnit nedávno přijatá opatření k boji proti trestné činnosti, protože nemusí být vůči Rusům tak účinná. Zpráva například podporuje dodatky k zákonu o sankcích a praní špinavých peněz z roku 2018, které navrhla Národní agentura pro boj proti trestným činům a které zahrnují sankce ohledně podezření z propojení s organizovaným zločinem.

To znamená, že je třeba zmáčknout všechny ty Londongraďany, neboť jsou také spojeni s Putinem a bandity, přesněji řečeno s banditou Putinem. O koho však jde?

Ve zprávě nejsou žádná jména, ale v britském tisku je jich spousta. Kdo je obvykle uváděn jako příklad, když se mluví o vlivu a darech?

„Ljubov Černuchinová, manželka bývalého Putinova ministra Alexandra Těmerka, bývalý pracovník ministerstva obrany“ - darovali peníze konzervativcům, setkali se s Cameronem, Mayovou, Johnsonem. Černuchin však byl náměstkem ministra financí kolem roku 2000, pracoval s Kasjanovem a poté uprchl do Londýna. Po bývalém viceprezidentovi JUKOSu Těmerkovi je vyhlášeno mezinárodní pátrání: v Rusku je obviněn ze zpronevěry. A tohle jsou Putinovy kádry?

Do Londýna uprchlo více než sto ruských zpronevěřitelů státních peněz a podvodníků, včetně velmi významných (stačí si vzpomenout na bývalého šéfa Moskevské banky Andreje Borodina), a je zřejmé, že hledají různé způsoby, jak si zajistit bezpečnost. To znamená, jednoduše řečeno, penězi si zajistit pořekadlo „z Londýna se nevydává“. V Londýně je také mnoho ruských oligarchů, kteří ještě stále žijí ve dvou domovech, ale jen malá část z nich může být podezřívána z práce pro zájmy Ruska.

To znamená, že ve své válce s ruskými agenty jsou britské úřady připraveny udeřit na ruské Londongraďany, z nichž převážná většina je proti Rusku a proti Putinovi. Zdá se, že ano, a dokonce ani ustanovení ve zprávě o „nutnosti chránit ty přistěhovalce z Ruska, kteří žijí v Británii a jsou v opozici vůči Vladimíru Putinovi“ tomu nebrání. Protože pokud jsou ruští oligarchové hrozbou, pak se kácí les a třísky létají.

Vypadá to, že autoři zprávy navrhují udělat s Londongraďany to, co už dávno chtělo udělat Rusko: zbavit je jejich majetku a vlivu. Je jasné, že Britové mají úplně jiné motivy a zabavené peníze nebudou vráceny do Ruska. Británii je vlastní oškubat dohola podvodníky a bohaté uprchlíky z jiných zemí, kteří se jí svěřili, ale aby tak doslova pracovala pro Putina, to je samozřejmě nutné se snažit. „Pak se pěkně zapotíte“, abyste vytáhli své peníze ze zahraničí, varoval již dávno ruský prezident, a nyní se ukáže, že budou zabaveny, a to i s výsměšnou a urážlivou formulací pro uprchlíky - jako „Putinovým agentům“. Jemný britský humor je pro speciální znalce.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.