Předpokládaná logika (přinejmenším podle verze amerických novinářů) této odvety je následující: USA aktivně tlačí na své evropské a britské partnery a také na všechny státy, jež jsou aspoň trochu zranitelné vůči americkému vydírání, za účelem dosažení jejich odmítnutí produkce čínské společnosti Huawei, proti které byla rozpoutána skutečná diplomatická, ekonomická a špionská válka. V Kanadě byla zatčena jedna z vysokých manažerek Huawei (obviněná USA ze zločinů proti americkým národním zájmům), britská vláda zase zrušila předcházející rozhodnutí, která poskytovala čínské společnosti možnost hrát klíčovou úlohu v rozvoji sítí 5G ve Spojeném království. „Na pokraji“ analogických sankcí se octly země Evropské unie, zejména Německo.
Velmi vážným nástrojem „přesvědčení“ Evropanů o nutnosti zavedení (často velmi drahých a vždy velmi nepříjemných z hlediska image) sankcí, jež poškozují byznys a infrastrukturu, je existence evropských společností, k nimž jsou USA shovívavější, protože jejich produkce může být také použita v sítích 5G. Jde o společnosti Nokia a Ericsson.
The Wall Street Journal píše: „Čína může zasadit odvetnou ránu společnostem Nokia a Ericsson, když země EU také zakážou Huawei. Čínské ministerstvo obchodu zvažuje exportní sankce proti produkci firem Nokia a Ericsson vyrobené v Číně.“
Informátoři novin sdělili, že myšlenka „zákazu pro Nokia a Ericsson posílat produkci vyrobenou v Číně do jiných zemí je zvažována jako krajní opatření pro případ, že EU použije velmi tvrdé sankce vůči Huawei a dalším čínským společnostem na evropském trhu“.
Washington se snaží, což je absolutně jasné z aktivit administrativy Donalda Trumpa, vytrhnout z čínského hrudníku „průmyslové srdce“ této země, tedy všechny podniky, které zajišťují značnou část daňových odvodů, pracovních míst a exportních příjmů hlavního konkurenta USA na světové aréně.
Komplikovanost této procedury (kromě čínského odporu) spočívá v tom, že vyspělý čínský průmysl a exportní potenciál je výsledek západních investic v Číně po dobu několika desetiletí, ještě od časů, kdy USA chtěly použít Čínu jako protiváhu slábnoucího SSSR.
Za tato desetiletí investovaly americké a evropské společnosti zlákané levnou pracovní sílou, maximálně příznivým vztahem státu a velmi mírným ekologickým dozorem do výrobních kapacit ČLR stovky miliard dolarů. Bílý dům se dnes snaží přinutit americké a evropské společnosti, aby se v podstatě vzdaly jakékoli naděje na návrat těchto investic (anebo jejich použití v budoucnu) a také, aby hradily výdaje na přemístění všech těchto výrobních kapacit.
Sotva se najde dost společností, které to udělají dobrovolně, proto s nimi budou pracovat pomocí „biče a cukru“, kde roli biče budou hrát možná také vnitřní zprávy mající za cíl zastrašení faktickou expropriací jejich čínských aktiv anebo nějakými čínskými sankcemi.
Oficiální Peking si to výborně uvědomuje a snaží se maximálně rychle reagovat na tyto mediální útoky. Úřední odpověď na zprávu v novinách The Wall Street Journal přišla z ministerstva zahraničí a státního listu The Global Times.
Je to paradoxní, ale hlavním zastáncem planetární deglobalizace jsou dnes USA, tedy právě země, která vybudovala dnešní globální ekonomický systém. Nezdá se, že se tento kurs změní dokonce v případě zvolení za prezidenta Joe Bidena, tím spíš, že jeho štáb již přidal do svého programu jisté prvky programu „ekonomického nacionalismu“ Donalda Trumpa.
Svět bude prakticky nevyhnutelně rozdělen na „obchodní bloky“ a hlavním trendem ekonomické politiky bude protekcionismus ve všech jeho podobách. Rusko má v tomto kontextu výhodné pozice. Dokáže se zabezpečit samo ve sféře bezpečnosti, potravin a energetiky, přičemž po potravinách a energetických zdrojích bude vždy poptávka na světovém trhu bez ohledu na to, na které „obchodní bloky“ bude rozdělený. Také se vždy najdou ti, kdo budou chtít prodat Rusku technologie, jež bude potřebovat, což je velká výhoda této země v nejbližších desetiletích.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.