Když se podíváme na seznam československých a českých prezidentů, tak v něm najdeme jen málo osobností, kterých by si vážila převážná většina našeho národa. Na prvním místě by se rozhodně objevil Tomáš Garrigue Masaryk – první československý prezident, který se zasloužil o vznik našeho státu a jeho důstojnou existenci v prvních dvou dekádách.

Kdo je Ludvík Svoboda

A pak? Beneš? K němu mají mnozí výhrady. Gottwald? Ten asi ne. Havel? Jen zkuste vyjít ven a prvního kolemjedoucího se zeptat, co si o něm myslí.

Ano, jedno jméno jsme záměrně vynechali. Je jím Ludvík Svoboda. Armádní generál a osmý prezident Československa. Dovolíme si krátký životopis. Pan prezident Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Třebíčsku. V roce 1916 vstoupil jako zajatec do československých legií v Rusku, bojoval u Bachmače a u Zborova a do vlasti se vrátil v roce 1920 v hodnosti kapitána. Během první republiky dělal kariéru v armádě.

Po nacistické okupaci Československa odešel stejně jako řada důstojníků do Polska a zde byl také zajat Rudou armádou. Z internace se dostal po vypuknutí války Sovětského svazu s Německem. Podílel se na organizaci československé vojenské jednotky na východní frontě a rychle stoupal ve velitelské hierarchii. V prosinci 1943 byl jmenován brigádním generálem a od 10. září 1944 velel celému 1. československému armádnímu sboru, s nímž se účastnil i proslulé karpatsko-dukelské operace.

V roce 1945 se stal ministrem národní obrany. Ve funkci vydržel do roku 1950. Byl vystaven perzekuci. Zaručili se za něho vysocí sovětští armádní představitelé. V roce 1968 byl zvolen prezidentem, těšil se mimořádné důvěře celé československé společnosti. Snažil se s Moskvou vyjednávat o poklidném řešení situace v zemi. V prezidentské funkci zůstal do roku 1975. Čtyři roky nato zemřel. Na československém velvyslanectví v Moskvě minutu ticha na Svobodovu počest vystál i generální tajemník ÚV KSSS Leonid Iljič Brežněv.

Dočkáme se přejmenování nábřeží Svobody na nábřeží Háchy?

Z těchto několika skromných odstavců je jasně vidět, o koho šlo. Hrdinu, který vždy hájil zájmy naší vlasti. Prezidenta, který věděl, co znamená obětovat se. Proto má své zasloužené místo v českých dějinách. Jelikož se jedná o osobnost váženou, jeho jménem jsou pojmenovány ulice a náměstí. To se ale ne všem líbí.

„Jak pendlujete na náměstí na Františku a mezi nábřežím, které se bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi.“ Tato slova zazněla z úst moderátora pořadu Události, komentáře Jakuba Železného. A opět je to tu. Opět se ve veřejnoprávních médiích otírají o hrdinu, který se zasloužil o naši svobodu. Zase to připomíná situaci s pomníkem hrdinného sovětského maršála Ivana Koněva.

Asi vás nepřekvapí, že Železného komentář nebyl jen výkřikem do prázdna. O přejmenování nábřeží Ludvíka Svobody se hovořilo už dříve, zejména na sociálních sítích. Kádrování a zpochybňování našich dějin je zkrátka v módě. Zmíněný Koněv by mohl vyprávět.

„Je tak trochu současnou módou vyjadřovat lehké soudy o významných lidech česko-slovenských dějin bez toho, aby se uvedl jejich podstatný přínos pro tento stát, ale i to za jakých obětí se toto vše událo. Veřejné zpochybnění a zlehčení zásluh generála a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody o Československo a také oprávněnosti pojmenování nábřeží, jako připomenutí jeho památky, redaktorem ČT Jakubem Železným je zřejmá chyba, která by se měla napravit...Je tradice, že města si po takových vojevůdcích pojmenovávají významné ulice a třídy – ctí je. Nevědomost je špatný rádce a chyby by se měly napravovat. Pan redaktor ČT by měl svá slova vzít zpět,“

uvedl ke kauze tiskový mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu Ioannis Sideropulos.

Vysvětlení ČT

Proč se moderátor České televize dopustil záměrné urážky hrdinného prezidenta? Sputnik o skandálu hovořil s Petrou Prokšanovou, předsedkyní Komise mládeže ÚV KSČM, členkou Krajského výboru KSČM Praha a členkou Společnosti Ludvíka Svobody. Paní Prokšanová požadovala po ČT vysvětlení.

„Je to nechutné. Ludvík Svoboda je jednou z mála postav naší novodobé historie, která si zaslouží respekt a úctu bez jakýchkoliv pochybností a relativizování. Nebyl jen velitelem, který se svým osobním hrdinstvím podílel na osvobození naší vlasti od nacismu. Byl mužem, který nikdy neváhal jít do první řady, když se naše země ocitla v nebezpečí. Byl čestným a morálně pevným člověkem hodným následování. Za války přišel o sotva dospělého syna a sám byl v životě vystaven mnoha složitým situacím, ve kterých však vždy prokázal, že slova vlastenectví, láska a mír pro něj nejsou jen prázdné pojmy. Pokud někdo jeho přínosu pro české dějiny i formování národního ducha nerozumí, měl by raději mlčet,“ říká politička.

České televizi poslala dopis s žádostí o vysvětlení. Jaká byla odpověď?

„Ano, považovala jsem za nutné se ohradit. Zajímalo mě, z jakého titulu vynáší pan Železný podobné soudy, které navíc v tu chvíli absolutně nesouvisely s probíraným tématem železniční dopravy. Tím spíš, že to není první manipulace, které se ČT dopustila v souvislosti s výkladem národních dějin. Jako členka Společnosti Ludvíka Svobody, ale i jako občanka České republiky jsem požádala o vysvětlení a veřejnou omluvu pana Jakuba Železného, jehož subjektivní a manipulativně podstrkávané dojmy rozhodně nepatří do vysílání veřejnoprávní televize. Odpovědí mi byla strohá věta, že o žádnou manipulaci nešlo a tím byla moje stížnost uzavřena. S tím se samozřejmě nelze smířit. Přeposlala jsem tedy celou komunikaci s ČT na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s žádostí o prošetření. Na odpověď stále čekám,“ říká paní Prokšanová.

„Udělal ze sebe hlupáka v přímém přenosu“

Proč Česká televize nemíní na urážku generála Svobody reagovat? To se rozhodně příčí nestrannosti veřejnoprávního média.

„Mohu se jen domýšlet, ale ať se snažím, být jakkoliv nezaujatá, je očividné, že Česká televize jen udržuje současné společenské status quo. A někteří její zaměstnanci si rádi iniciativně přisadí, zřejmě s vidinou zvýšení vlastní popularity. Jediné, čeho ale Jakub Železný dosáhl je, že ze sebe udělal v přímém přenosu hlupáka. Výše uvedená reakce infocentra ČT se dala očekávat. Úkolem jeho zaměstnanců je zahrávat podobné situace ‚do autu'. Naštěstí existují i vyšší instance, na které se lze odvolat. Věřím, že čím větší tlak společnost vyvine, tím větší je šance, že se podobné excesy ve veřejnoprávní televizi, jejíž provoz všichni platíme v podobě koncesionářských poplatků, nebudou opakovat. Konečně sám Ludvík Svoboda věřil, že budoucnost bude taková, jakou si ji připravíme. Proto pokud se nám nelíbí, jak je druhým ubližováno, je naší povinností postavit se na jejich obranu,“ míní členka Společnosti Ludvíka Svobody.

Jsou slova moderátora Železného součástí nějakého trendu? Na první pohled se zdá, že po Koněvovi přišel na řadu Svoboda. Také musí zmizet z veřejného prostoru.

„V roce výročí 75 let od konce války je toto dění naší velmi smutnou vizitkou. Namísto toho, abychom si vítězství nad fašismem připomněli pozitivně a postavili z vděčnosti pomníky nové, boří se pomníky staré a válka se tak pro společnost stává jen jakousi mlhavou vzpomínkou ztvárněnou několika hollywoodskými filmy nevalné historické kvality a poplatné době. Boj o sochu Koněva jsme jako KSČM ještě zdaleka nevzdali. Pokud by však měl stejný osud potkat i odkaz armádního generála Ludvíka Svobody, jsem osobně připravená na jakoukoliv bitvu,“ prohlásila politička.

„Ludvík Svoboda si naopak zaslouží mít v Praze vlastní sochu, ke které si budeme moci chodit připomínat hrdinství Čechoslováků i jejich oběť v bojích druhé světové války. Na existenci 1. československého armádního sboru se v posledních letech téměř zapomnělo. K oživení tématu doporučuji knihy Z Buzuluku do Prahy, Cestami života nebo sborník vzpomínek Náš velitel,“ říká předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petra Prokšanová.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.