Ve svém nedělním komentáři bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta varoval před nebezpečnou kombinací „neo-marxistického“ hnutí Black Lives Matter s radikálním islamismem. Poukázal mimo jiné i na shodu jak s čínskou kulturní revolucí ve svém popírání dějiny i tradic, tak i s nacismem kvůli důrazu na kolektivní vinu bělochů.

S touto interpretací ale rozhodně nesouhlasil bezpečnostní analytik Jan Schneider. Kromě toho, že srovnání s čínskou kulturní revolucí podle něj pokulhává, Schneider kritizuje Baštův postoj, když ten odmítá, aby „lidé, kteří nikdy nebyli otrokáři, platili odškodné lidem, kteří nikdy nebyli otroky“.

Schneider je toho názoru, že dědická odpovědnost má svůj smysl i právní základ, a zdaleka není omezeno ideologickým antisemitismem nacismu, jak by se dalo vyvodit z Baštova textu. Svou pozici ilustruje na příkladu dědické daně:

„Lidé, kteří bohatství nevytvořili, za jeho převzetí platí. Není to nic neznámého, ba naopak, je to jeden z pilířů evropské civilizace. A dědickou daň platí dědicové těm, kteří s tím neměli nikdy nic společného,“ poukazuje Schneider a dodává, že „celý ‚první svět‘ těžil z brutálního vykořisťování ‚třetího světa‘“.

„Ani my ve střední Evropě jsme nejezdili vždy jen na dřevěných obručích, a pneumatiky, kterých jsme užívali, nebyly vyrobeny z jihomoravských kaučukovníků. To je jen jeden příklad z mnoha, jak jsme též těžili z koloniálních praktik impérií. A ty byly velmi kruté – vždyť například Belgičané vyvraždili 60 % konžského obyvatelstva. To jsou zločiny proti lidskosti, a sdílet výnosy z trestné činnosti znamená z pohledu trestního kodexu být spolupodílníkem,“ poukazuje na spoluzodpovědnost Česka na koloniální vykořisťování.

Současná hnutí za práva černochů tyto skutečnosti připomínají, neboť nechtějí, aby se historie opakovala.

Bezpečnostní analytik se pozastavil i nad Baštovým „hororovým scénářem“, tedy, že hnutí Black Lives Matter ke své agendě zneužijí radikální islamisté. Schneider nerozumí, proč ignoruje i radikalismus dalších náboženství. Nakonec svého kolegu zkritizoval i za to, že nenapsal, jak černému scénáři čelit.

Absurdní obhajoba rasismu

Bašta však s touto kritikou nesouhlasil, o čemž napsal na portálu PrvníZprávy.cz. Bývalý velvyslanec Schneiderův komentář fakticky označil za obhajobu protibělošského rasismu kvůli dovozu surovin z někdejších kolonií:

„Obhajovat rasismus poukazem na fakt, že jsme k nám dováželi kaučuk, mi přijde poněkud absurdní.“

K tomu poukázal, že se kaučuk zejména dováží z Asie, kde plantáže gumovníků „přinášejí obživu místním obyvatelům dodnes“.

Bašta nadále trvá na tom, že Black Lives Matter uplatňuje princip kolektivní viny a odmítá Schneiderovo srovnání s dědičnou daní. Místo toho opakuje, že se jedná o obdobu německého nacismu.

„Ze všech totalitních ideologií dvacátého století byl bezesporu nejhorší nacismus. Rozděloval lidi podle jejich původu na nadlidi a podlidi. Adolf Hitler tento přístup definoval ve své knize Mein Kampf a dotáhl ho do konce Norimberskými zákony,“ píše Bašta. „Historie je v tomhle neúprosná – v okamžiku, kdy akceptujeme možnost, že existuje princip dědičné kolektivní viny, můžeme si být jisti, že nové Norimberské zákony už někdo napsal. Nejprve nás připraví o důstojnost, pak o majetek, a nakonec o život,“ zopakoval svůj nedělní text Bašta.

Jak se věci mají v Rusku

V něčem se oba experti alespoň částečně shodli. Ve svém komentáři Schneider oponuje pesimistickému scénáři Bašty tím, že například v Rusku vedení země vidí umírněné muslimy jako spojence v boji proti radikálnímu islamismu i „nábožensky motivovanému rasismu“, na který upozorňuje Bašta.

Podle bývalého velvyslance v Rusku tato úvahu má racionální jádro. Nicméně upozorňuje, že za to může přísná kontrola muslimské populace ze strany státu, což v případě Západu chybí.

„Propracovávali se k tomu skoro 500 let. A celá ta staletí měli křesťané navrch, žádný minaret nesměl být vyšší než věž chrámu. Ruský stát přísně kontroluje, kdo a co v mešitách káže. Islámské radikály ke slovu nikdy nepustil a nepouští. Proto ruští muslimové na rozdíl od západoevropských a amerických stále patří mezi umírněné a tolerantní,“ konstatoval Bašta.