Mezi otázkami moderátorky Českého rozhlasu například padlo, jestli se už nebojí tolik o svého syna, starostu Prahy 9 Ondřeje Koláře, jenž nechal odstranit sochu maršála Koněva.

„Znám Rusko a jeho chování, ke klidu mě to nevedlo a řekl bych, že to nepřestane nikdy. Ani já, ani můj syn nejsme ti, kteří by se podvolovali. Tím pádem neustále tu druhou stranu provokujete. Dokud se nepodvolíte, pořád to budou nějakým způsobem zkoušet...,“ je přesvědčen Kolář.

Situaci s tím, že Vyšetřovací výbor Ruska zahájil trestní stíhání podle paragrafu Zneuctění symbolů vojenské slávy Ruska, spáchané veřejně, vnímá především jako snahu této země vyděsit toho, kdo si nepřeje se podmanit. „Neberu to ale tak, že by můj syn byl v situaci například Litviněnka nebo Skripala. Neznamená to ale, že by nám nechtěli nahánět hrůzu,“ podotkl Kolář.

Je vzhledem k tomu přesvědčen, že Rusové vnímají pohrůžky jako nejefektivnější způsob vedení zahraniční politiky, pokud jde o získaní přízně a respektu. „Oni vůbec nechápou, že to tak ale není,“ předpokládá Kolář.

Nová česká pozice zmocněnce pro konzultace s Ruskem vytvořená s cílem dosažení porozumění v rámci česko-ruských vztahů tak podle Koláře ani nepřinese žádné zásadní výsledky.

„Vlastně to úplně nechápu... jestli to má být nějaká úlitba, gesto, nebo nějaká demonstrace našeho zájmu o komunikaci?“ přemítal Kolář.

Respektive nechce, aby pomocí nové pozice zmocněnce pro konzultace s ruskou stranou docházelo k jednostranným ústupkům.

„Rudolfa Jindráka znám dlouho a respektuji ho jako profesionála, nemám k tomu žádné výhrady. Jen doufám, že se nedostane pod takový tlak prezidenta, že by z jeho pozice vzniklo něco naprosto nepřijatelného a nedůstojného, jako je vtírání se do přízně a omlouvání se,“ doplnil Kolář.

Ohledně Vladimira Putina si myslí, že jeho pozice v samotném Rusku je nyní jiná, než byla před dvěma lety, ale zatím ne tak fatálně, aby to definitivně znamenalo jeho konec.

„Díky podivnému

referendu si vytvořil příležitost pokračovat dál. Obávám se, že stále má k dispozici řadu prostředků na to, aby to utáhl v případě, že by něco ohrožovalo jeho pozici,“ je přesvědčen bývalý velvyslanec v Rusku.

Celkem si myslí, že Rusko není jednoduchou zemí a pro vyřešení svých vnitřních problémů by potřebovalo vnější pomoc. Ta mu dokonce byla podle Koláře poskytnuta, ale zůstala nevyužitá. „Myslím si, že hodně to vystihl Václav Havel při svém projevu v Kongresu ve Spojených státech v roce 1990, když řekl: Chcete-li nám pomoct, pomozte Rusku, ať je normální zemí. To se bohužel nepovedlo. Rusko není normální zemí, je to revanšistická mocnost,“ je přesvědčen Kolář s tím, že bychom měli ovšem dát Rusku šanci, aby se samo vzpamatovalo.

Možnost toho, že Rusko bude někdy v budoucnu spojencem západního světa, vnímá ale skepticky.

„Není to úplně evropská civilizace, sami o sobě mluví jako eurasijské civilizaci. Soustřeďme se na sebe a na svou schopnost být dostatečně silní,“ uzavřel Petr Kolář.