Vášně kolem nedávného summitu sedmadvacítky v Bruselu ještě neztichají. Bývalý europoslanec ODS a nyní poradce exprezidenta Václava Klause Ivo Strejček má za to, že faktické zavedení společné daně znamená průlom v integraci, kterou zakazují samotné zakládací smlouvy EU.

„Výsledky čtyřdenního jednání potvrzují, že tentokrát se v Bruselu událo cosi závažnějšího, cosi, co se stalo dalším z předělů v historii evropské integrace. Až do tohoto summitu bylo totiž nemožné, a tato nemožnost je zakotvena ve smlouvách, aby se EU zadlužovala. V této smluvní logice bylo vyloučené, aby členské státy dokonce za ‚evropské‘ dluhy ručily. Od tohoto summitu již závazný princip vyrovnaného rozpočtového hospodaření EU neplatí. Merkelovsko-macronovsko-bruselský dluhový diktát – jinak nelze právě ukončený summit nazvat – je proto v tomto kontextu nutné posuzovat jako historický průlom,“ napsal Strejček ve svém komentáři pro Právo.

Nyní podle něj evropská integrace vstoupila do další fáze, ve které se Evropská komise coby správkyně evropského dluhu výrazně přiblížila podobě „evropské vlády“. Summit rovněž posílil dominanci Německa a Francie, jež „dluhový diktát“ fakticky vnutily. Kromě společného dluhu se Strejčkovi ani nelíbí první náznaky společné evropské daně, kam řadí iniciativu Evropské komise přesměrovat do evropského rozpočtu finanční zdroje z obchodování s emisními povolenkami a z uhlíkového cla.

Opozice vůči těmto tendencím bude dehonostována a s rostoucím omezováním suverenity budou oponenti umlčování řečmi o evropských hodnotách.

„Opět velmi brzy uslyšíme, že ‚pokrok vpřed nesmí být blokován jednotlivci‘. Tato argumentace zneužije situaci k dalšímu rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou do oblastí, ve kterých zbývaly poslední zbytky práva veta a ve kterých prostě státy musely najít kompromisní shodu,“ obává se Strejček. „Posiluje se vědomí, že není třeba šetřit, že penězi se dá plýtvat, že spořivost a hospodárnost nejsou ctnostmi – za to se víc musí plkat o jakýchsi ‚evropských hodnotách‘, které je třeba povinně dodržovat,“ pokračuje.

Strejček dále kritizuje vládu za její rezignaci vůči obrovskému zadlužení, což je i nezodpovědné vůči budoucím generacím. Vysvětlení, proč k tomu dochází, je podle Strejčka nasnadě a sahá ještě k počátku vlády Mirka Topolánka v letech 2006 až 2009.

„Berlín a Paříž to mají s dnešní českou politickou scénou jednoduché – s potěšením ji nechávají mlátit prázdnou antičínskou a antiruskou slámu, aby nám snadněji vnutili svoji vůli. A mají to o to jednodušší, že jsme to my sami, kdo jsme už od Topolánkových premiérských let bez problémů přijali jednu z nejhloupějších politických zkratek dneška: „Raději do Bruselu, než do Moskvy‘,“ poznamenal Strejček.

Cena dohody

V noci na úterý skončilo v Bruselu historicky dlouhé vyjednávání špiček Evropské unie o podobě Fondu obnovy EU, který má nastartovat evropskou ekonomiku po koronaviru, a rozpočtu na sedm let. Dohodnutých 750 miliard eur (neboli 20 bilionů korun, což představuje 4 % HDP Evropské unie) tak zvýší unijní rozpočet na období 2021-2027 na více než 1,8 bilionu eur. Kvůli tomu si Evropská komise bezprecedentně vypůjčí na finančních trzích.

Podle dohody z fondu se 390 miliard eur bude vyčleňovat coby dotace a zbylých 360 miliard v podobě půjček. Nejvíce prostředků získá Itálie: 82 miliard přímých dotací a 127 mld. potenciálních půjček, tedy 28 % z celého fondu. Dalších 140 miliard poputuje do Španělska. Česko dostane 24 miliard eur: 8,7 miliard eur (230 miliard korun) coby dotace a 15,4 miliard eur (410 miliard korun) v podobě půjček.

Podstatná část prostředků Fondu obnovy má směřovat do plnění klimatických cílů a digitalizace. Z výsledné podoby dohody měl radost český premiér Andrej Babiš.

„Výsledek summitu EU je pro Česko dobrý, mám z toho radost,” zdůraznil předseda vlády. „Je potřeba naši ekonomiku restrukturalizovat, musíme se soustředit hlavně na investice, musíme se soustředit na naše zdravotnictví,” vyjmenoval některé z priorit Babiš.

Kritici ale poukazují na to, že se řečmi o „silnější, soudržnější a solidárnější“ Evropě pouze zakrývá nebývalé zadlužení a rostoucí vliv Berlína, Paříže a Bruselu na úkor ostatních členských zemí.