Milí přátelé. Stav na železnici je neutěšený, ale nespílejte prosím železničářům. Ti obyčejní nádražáci většinou za nic nemohou. Lze si však na viníky ukázat, protože jsou a všichni si je pamatujeme. Jsou z masa a kostí, mají naškrobené límečky a obyčejnými lidmi pohrdají. Jsou to všechny polistopadové vlády a ministři dopravy od roku 1990.

Víte-já pocházím z nádražácké rodiny. Táta byl fíra-tedy strojvedoucí na parách, máma dozorce výhybek, bratr výhybkář, sestra byla vozová, švagrová výpravčí, má bývalá žena výpravčí a moje maličkost vlakvedoucí. U ČD jsem pracoval až do doby, kdy mi po jedné zdravotní příhodě lékař zakázal nadále jezdit. Musím říci, že tuto práci musíte milovat, neb při ní obětujete mnohé. Já ji miloval a byla to jediná práce, která mi byla i koníčkem, což je ta nejlepší zaměstnanecká kombinace. Práce na dráze je velmi náročná a máte velkou odpovědnost za majetek, tak za životy lidí. Civil si to asi nedokáže představit. Jak jsem psal, že nádražáci obětují této práci mnohé, tak se jedná především o obětování volného času, spánku, normálního jídla, svátků, ale i svého zdraví. Bylo i mnoho těch, kteří v této práci zahynuli.

Navenek si sice jeví, že dráhy se modernizují, automatizují, či se snaží být světovými. Jenže to je skutečně jen tak na povrchu, ale uvnitř je situace úplně jiná a ne každá inovace, či modernizace přináší jen samá pozitiva. Řeknu vám, že za toho tolik pomlouvaného socialismu jezdilo cca o 40% více osobních vlaků a nákladní dopravy až o 80 % více, a to za podmínek řekněme-jako za Rakouska. Jak to ti komunisti dělali!!! Inu vážení-pracovali, jenže dnes se mnohým pracovat nechce a to nemluvím zdaleka jen o dělnické třídě. Ano – mluvím především o těch bílých límečcích, které pobírají statisícové platy, ale dělat se jim nechce. Po roce 89 bylo v zájmu nových podnikatelských elit započato s procesem zmrtvování železnice, aby ony ztratily byznys a mohly se zakládat a rozjíždět nové a soukromé autodopravy. Bylo uděláno tedy to, že se na drahách tolik zdražila nákladní doprava, že se stala pro podniky ekonomicky nevýhodnou a tyto své zboží přesunuly na silnice. U drah došlo k tomu, že kvalita a rychlost, či dostupnost služby neodpovídaly přemrštěným cenám. Kamionová doprava je rychlejší a pružnější, ale především až přímo na místo nakládky, či vykládky. Do světa dráhy tedy vtrhla jak se říká tržní ekonomika a bylo ji ze strany státu na účet státu hodně pomoženo. Jenže ve zcela opačném smyslu, než za socialismu, kdy byla železniční doprava dotována. Komunisté to dělali moudře, neb věděli, že když bude doprava na železnici pro zákazníky levná a dostupná, tak nebudou přeplněné silnice auty jak osobními, tak nákladními. Navíc silniční dopravní infrastruktura nebyla nucena nést tak extrémní zatížení, což se pozitivně odráželo v nižší míře nutných investic do silniční infrastruktury. Nebylo zdaleka tolik dopravních nehod a nebylo ani omylem tolik znečišťováno ovzduší auty.

Železnice byla záměrně umrtvena v zájmu kapitalismu a na občany už nikdo nehleděl. Důležitý je přeci byznys a prachy a ne nějaký lidi. To dráhy dovedlo až do bodu, kdy byly nuceny omezit početní stav zaměstnanců, neb i dráhy potřebují peníze na svůj provoz. Na takovém rychlíku Liberec-Brno, jezdívala vlaková četa ve složení-strojvedoucí, vlakvedoucí, přední a zadní průvodčí a vlakový manipulant. Dnes není žádnou vyjímkou, že celý vlakový personál jede ve dvou lidech-tedy strojvedoucí a vlakvedoucí. To je pokles z pěti členů personálu na dva, což má zásadní dopady jak na kvalitu a komfort cestujících, tak hlavně na bezpečnost. Na lokálních tratích dokonce jezdí strojvedoucí sám a musí prodávat jízdenky, či přijímat jízdní kola nebo kočárky. To za socialismu bylo doslova nemožné, neb to bylo v zásadním rozporu s bezpečností, ale i kvalitou a dostupností služby. Předpisy takovéto postupy nedovolovaly, ale jak sami vidíte, tak v kapitalismu si udělají předpisy jiné a lidé pak zbytečně umírají. Na strojvedoucí, který má již tak dost své práce, byla navalena ještě další s nutností dalších zkoušek a periodických přezkoušek. To strojvedoucím ubírá čas na klidné myšlení a jen zvyšuje stres a pracovní zatížení. Vezměte si dále, kolik bylo zrušeno výpravčích, pokladen, hradlařů, hláskařů, výhybkářů, závorářů atp. Vše se jaksi automatizuje, ale i ta technika může selhat a to úplně stejně jako přetěžovaní strojvedoucí. Je jim toho nakládáno na záda už příliš, a tak se není čemu divit, že jsou nehody. Viníkem ale není strojvedoucí, ale ti, kdož na jejich záda nakládají práci za zrušené zaměstnance. Umíte si vůbec představit, že by takový chirurg při operaci musel ještě zastávat pozici instrumentářky a anesteziologa??? To by bylo průserů!! Jenže přesně takhle to funguje u ČD. Nedivte se tedy, že se děje, co se děje. Jsem přesvědčen, že jako viník bude opět označen strojvedoucí, protože bílé límečky ti mohou vše a nesmí se na ně šahat.

Obdobná situace je však i u řidičů autobusů a kamionů. Ti jsou také přetěžovaní a navíc špatně placení. Ti řidiči, kdyby nedělali přesčasy a nepobírali diety, tak jejich plat za práci je žalostný. Dá se obecně říci, že si z dělným člověkem dnes každý jouda vytře řiť, ale takto by to přeci být nemělo-co myslíte??? I vy můžete jednoho dne jet vlakem, který povede unavený a přetěžovaný strojvedoucí a stane se nehoda. I váš život je ohrožen.

Neptám se tedy na řešení železničářů, ale ptám se ministra dopravy a celé vlády. Co s tím uděláte??? Necháte kvůli byznysu umírat lidi???