Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka se mají konzultace plánované s Ruskem dotknout celé šíře česko-ruských vztahů a nevěnovat se pouze dílčím sporným záležitostem aktuálního politického dění.

„Z naší strany je to konstruktivní návrh," uvedl Petříček a dodal, že Jindrák významně přispěl k dojednání česko-německé deklarace. Ta je v současné době diplomaty hodnocena jako základ dobrých vztahů mezi Českem a Německem.

S výběrem souhlasí i bývalý český ministr zahraničí Alexandr Vondra. Ten pracovníka Hradu označil za jednoho z nejzkušenějších českých diplomatů.

Sám Rudolf Jindrák dříve prohlásil, že návrh na jeho jmenování je výsledkem jednání mezi prezidentem Milošem Zemanem, premiérem Andrejem Babišem, předsedou ČSSD Janem Hamáčkem a Tomášem Petříčkem. Podle jeho slov jednání s ruskou stranou povede v úzké spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a dalšími členy vlády, pokud by se obsah jednání týkal jejich rezortu.

Vzájemné vztahy mezi Prahou a Moskvou v poslední době utrpěly díky odstranění sochy maršála Ivana Koněva na Praze 6, v neposlední řadě také díky vybudování pomníku nacistickým vrahům vlasovcům, který v Řeporyjích nechal postavit starosta Pavel Novotný. Česká strana na jaře projevila zájem o jednání na základě smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Moskva je podle slov ruského ministerstva zahraničí připravena k dialogu s českou stranou na úrovni zmocněnců.

Česko-německá deklarace

Celý název dokumentu zní: Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. Za českou stranu ji podepsal tehdejší předseda vlády Václav Klaus spolu s Josefem Zieleniecem. Za německou stranu tehdejší kancléř Helmut Kohl a Klaus Kinkel.

„Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení,“ stojí v deklaraci v bodě druhém.

„Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány,“ stojí v deklaraci v bodě třetím.

„Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti,“ stojí v česko-německé deklaraci v bodě čtvrtém.