Výzkumníci vypočítali, že přibližně za 5 až 10 milionů let vznikne ve východní části Afriky tektonický zlom, v důsledku čeho se kontinent rozpadne na dvě části.

Tato část kontinentu se nachází v regionu Afar v Etiopii, který leží na styku tří tektonických desek, jež se pomalu od sebe oddalují. V roce 2005 tu vznikla trhlina, jejíž délka dnes činí přibližně 56 kilometrů, připomněli odborníci.

„Je to jediné místo na Zemi, kde se dá prozkoumat, jak se z kontinentálního driftu stává oceánský,“ poznamenal profesor z univerzity v britském Leedsu Christopher Moore.

Vědci předpokládají, že tento jev byl způsoben rostoucím tlakem kvůli zvedajícímu se magmatu. Dnes sledují pohyb desek za pomoci GPS.

Tání ledů

Ředitel agentury Rosgidromet Igor Šumakov sdělil předtím Sputniku, že se minimální plocha ledů snížila od osmdesátých let přibližně o polovinu, a mnohaleté ledy v podstatě úplně zmizely.

Šumakov poznamenal, že odborníci považují zmenšení plochy ledů za hlavní projev změny ledové situace na Arktidě. Jedná se o celoroční jev.

„V celé Arktidě činila minimální plocha ledů v roce 2007 4,19 milionu kilometrů čtverečních, v roce 2012 pak 3,35 milionu, v roce 2019 to bylo 4,1 milionu. Pro porovnání uvedeme, že v roce 1980 dosáhla plocha ledů 7,6 milionu kilometrů čtverečních a v roce 1983 to bylo 7,28 milionu,“ zdůraznil Šumakov.

Dodal, že se ve vodách ruských arktických moří ledy ztenčují.

„V zimním období je celá plocha moří Severní mořské cesty i nadále pokryta tlustými jednoletými ledy a doba zamrznutí a tání se přesunula na říjen-listopad a květen-červen. Zvláště pak v Čukotském moři,“ upřesnil šéf Rosgidrometu.

Mezitím podle slov vědeckého ředitele Gidrometcentra Romana Vilfanda brání absence mnohaletých ledů již několik let tradičním výpravám k severnímu pólu. Jde o to, že vědci používali povrch mnohaletých ledovců jako základnu vědecké stanice. Ale v nynější klimatické situaci se výpravě nedaří najít vhodný ledovec.

Změny ledové situace souvisí s globálními změnami klimatu: zvýšení průměrných ročních teplot v Arktidě probíhá čtyřikrát rychleji než v průměru na planetě.