Nyní Arméni a Ázerbájdžánci střílejí jeden na druhého, a to nikoli v Náhorním Karabachu, který byl původní příčinou jejich konfliktu, ale daleko na sever od něho. Nicméně tento konflikt stále přímo souvisí s Ruskem a jeho národními zájmy. Existuje riziko velké války na Kavkaze? A co by mělo dělat Rusko?

Přinejmenším nezapomínat, že to byl právě problém Karabachu, který byl prvním silným úderem proti jednotě Sovětského svazu - to znamená, že od února 1988 začal proces rozpadu SSSR. Několik měsíců předtím byla v Karabachu neklidná atmosféra, začaly konflikty z etnických důvodů a parlament Náhorně-karabašské autonomní oblasti se obrátil na vedení SSSR, na Gorbačova, se žádostí o převedení autonomie z Ázerbájdžánské SSR na Arménskou. V SSSR již dlouho neexistovaly precedenty pro převádění autonomií z jedné republiky do druhé, zejména pod nátlakem zdola, a vedení se pokusilo vše vyřešit mírovou cestou, ale jednalo nešikovně, republiky neviděly vážný záměr Moskvy, a právě Arméni doufali, že využijí perestrojky a obnoví to, co považovali za „historickou spravedlnost“, tedy opětovné spojení arménských zemí a Arménů z Karabachu a Arménie v jedné republice.

Vášně se stupňovaly, brzy byla prolita první krev, Ázerbájdžánci začali utíkat z Arménie a Karabachu a Arméni z Ázerbájdžánu. Výsledkem je to, že zatímco dříve v Ázerbájdžánu žili Arméni, tak teď tam prakticky nejsou. Dříve bylo v Karabachu mnoho Ázerbájdžánců, ale teď tam nejsou. Arménie vyhrála válku začátkem 90. let - od Ázerbájdžánu oddělila nejen převážnou část Karabachu, ale také několik regionů, které se nacházejí mezi ním a Arménií (bez toho by nebylo možné zajistit bezpečnost Karabachu). Karabach však formálně nejenže není součástí Arménie, ale není ani uznán jako nezávislý stát (Republika Arcach). Ázerbájdžán se samozřejmě nesmířil se ztrátou svých zemí, zejména proto, že z hlediska mezinárodního práva zůstává Karabach a ostatní území ázerbájdžánskými. Ázerbájdžánci věří, že dříve nebo později získají ztracená území zpět, zatímco Arméni jsou přesvědčeni, že si je budou moci ponechat. Na hranici pravidelně dochází k potyčkám, které někdy přerůstají do vážnějších bojových akcí - naposledy to bylo v roce 2016 a nyní jsme opět svědky eskalace konfliktu. Co by s tím mělo Rusko dělat?

Během posledních let se Rusko opakovaně snažilo smířit obě bývalé sovětské republiky, ale bez úspěchu. Protože je nutná vůle ke kompromisu, alespoň k prvním krokům na cestě k němu, ale neochota jít na kompromis je především na arménské straně. Bojí se dát Ázerbájdžánu dokonce i tu část oblastí, které leží mezi Karabachem a Arménií, neboť se obává, že se v budoucnu stanou odrazovým můstkem pro útok na Karabach. Ázerbájdžán je přesvědčen, že čas pracuje pro něj - čtyřnásobná převaha obyvatelstva, ještě větší v HDP, velký vojenský rozpočet a, i když formální, podpora světového společenství: slabá Arménie nebude schopna donekonečna udržovat obsazená území. Samotná Arménie také chápe, že poměr sil není v její prospěch, ale Arméni mají v rukávu hlavní eso. Bez něj by se nová válka stala skutečností už dávno. Tímto esem je Rusko. V Arménii se nachází ruská vojenská základna, republika je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, to znamená, že je vojenským spojencem Ruska.

Toto je však názor arménské strany - ruské zájmy v Zakavkazsku se v žádném případě neomezují pouze na záruku arménské bezpečnosti. Rusko potřebuje dobré vztahy s oběma konfliktujícími stranami - Ázerbájdžán a Arménie by neměly ani pomyslet na vojenský konflikt mezi sebou. Vždyť by to nejen bylo vražedné pro obě strany, ale také úplně zbytečné pro Rusko. Žádná válka v Zakavkazsku neodpovídá ruským národním zájmům a Baku i Jerevan to dobře vědí. Pro oba státy je Rusko nejen hlavním spojencem a partnerem, je ve skutečnosti garantem jejich existence jako takové. Bez Ruska se zítra obě republiky do sebe zběsile pustí a v této bitvě dojde ke vzájemnému zničení. Karabach se již stal spouštěčem zániku SSSR – je možné dovolit, aby spory o něj zničily další dva fragmenty velkého státu?

Kde je však východisko z této slepé uličky? Jedinou rozumnou cestou je postupné opětovné spojení Arménie a Ázerbájdžánu nejen s Ruskem, ale také mezi sebou - to znamená jejich sblížení prostřednictvím Euroasijské unie. Arménie je členem Euroasijské unie, Ázerbájdžán zatím stojí stranou - zde se samozřejmě nejedná o ekonomiku, ale o budoucnost postsovětského prostoru jako takového. V rámci jednoho státu, kterým se dříve či později stane Euroasijská unie, vznikne šance najít kompromis ohledně Karabachu: prostřednictvím výměny území, částečného návratu uprchlíků, společné obranné politiky. Arméni a Ázerbájdžánci nejsou odsouzeni k věčnému nepřátelství - navzdory krveprolití a milionům uprchlíků existuje místo, kde spolu docela dobře vycházejí. Správně, není to Karabach, ale Rusko, na jehož území žije mnoho miliónů Arménů i Ázerbájdžánců, přičemž jak občanů RF, tak občanů těchto republik.

Baku a Jerevan mohou samozřejmě ještě několik desetiletí čekat na vhodný okamžik k zahájení války mezi sebou, ale to je slepá ulička. Dokud je tady Rusko, nebude mezi nimi žádná válka. Kdyby Rusko přestalo existovat nebo najednou, z nějakého neznámého důvodu opustilo Kavkaz, oba národy by toho hořce litovaly. Žádní externí hráči nejenže nezajistí usmíření, ale ani stabilní příměří mezi oběma republikami - pro ně bude Zakavkazsko vždy jen prostředkem hry proti sousedním velkým mocnostem: Rusku, Turecku a Íránu. Ale z těchto tří mocností je pouze Rusko schopné zaručit mír v regionu, neboť i Turecko má příliš velký zájem o Ázerbájdžán.

Jaký význam mají byť včerejší prohlášení tureckých vládních představitelů - zatímco v tom, že Recep Erdogan obvinil Arménii ze současného vyostření situace, není nic neobvyklého (tím spíše, že ho nejspíše zavinily obě strany), pak slova tureckého ministra obrany Hulusiho Akara jsou velmi nevhodná.

„Budeme bok po boku s ozbrojenými silami Ázerbájdžánu, budeme podporovat naše bratry v souladu se zásadou ‚jeden národ, dva státy‘,“ řekl ministr, což stěží můžeme hodnotit jako mírové stanovisko.

Přes veškerou blízkost Turků a Ázerbájdžánců nepotřebuje Baku takovou demonstraci solidarity a pomoci. K zabránění válce v Zakavkazsku stačí váha a vliv Ruska, které se nechystá v arménsko-ázerbájdžánském konfliktu zaujímat něčí stranu. A právě tím mu brání ve vzplanutí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.