Nikoho to nepřekvapilo, protože Káhira dříve podala Radě bezpečnosti OSN oficiální stížnost na „nepozitivní“ postoj Etiopie a žádost o zásah do „uvízlých“ jednání.

Shukri také vyjádřil naději, že Addis Abeba „splní slib a nedojde k naplnění nádrže vodní elektrárny, dokud nebude podepsána dohoda“ mezi zainteresovanými státy. V těchto dnech však etiopská média informovala, že tento proces byl zahájen 8. července. Ministr zahraničních věcí Etiopie to popřel.

Napětí kolem projektu, na němž závisí osud, a to bez nadsázky, stamiliónů lidí, a do značné míry i samotné Afriky, se prudce zvýšilo.

Co je tak zvláštního na Přehradě velkého etiopského obrození?

Oficiální název v tomto případě plně odráží podstatu.

Od roku 2011 staví země největší vodní elektrárnu na černém kontinentu na pravém přítoku Nilu. Nejde však jen o grandiózní a drahý projekt (asi 4,8 miliardy dolarů). „Obrození“ se stalo jakousi etiopskou národní myšlenkou, je to hlavní sázka státu na sociálně-ekonomický průlom.

Více než polovina ze 100 milionů etiopských obyvatel žije bez elektřiny. Tato skutečnost automaticky odsuzuje lidi k beznadějné chudobě z generace na generaci a zemi k věčné zaostalosti, což vytváří nepřekonatelné překážky hospodářskému růstu.

Spuštění vodní elektrárny (podle oficiálních údajů je v současné době 74 procent prací dokončeno) pokryje nejen vnitřní potřeby Etiopie a poskytne silný impuls pro socioekonomický rozvoj, ale také umožní export elektřiny sousedům, kteří jsou v tom také velmi zainteresováni, protože čelí podobným obtížím.

Tento blažený obrázek má však i druhou stránku: to, co je dobré pro Etiopii, představuje pro státy na severu vážné problémy. Přehrada na Modrém Nilu, která živí Nil, může způsobit sucho na egyptském a súdánském území, výpadky v provozu Vysoké Asuánské přehrady v Egyptě a v důsledku toho poškození ekonomiky, zhoršení života obyvatel, a dokonce i hladomor.

Události „arabského jara“ před deseti lety jasně ukázaly, čím to může skončit.

Hlavními důvody barevné revoluce v Egyptě, která svrhla prezidenta Husního Mubáraka, byly ekonomické. Země, která je velkým dovozcem obilí, byla tehdy vážně zasažena celosvětovou potravinovou krizí, která vedla k prudkému nárůstu cen, který ještě více zhoršilo sucho v roce 2010. Egypt čelil vlně „chlebových nepokojů“, které na jaře 2011 přerostly v masivní politické protesty se známým výsledkem.

Zkrátka, Egypt (a nejen on) si je dobře vědom toho, jaká nebezpečí, a to jak socioekonomická, tak státní a politická, skrývají možné problémy na životně důležité vodní tepně.

V zájmu spravedlnosti je však třeba říci, že tvrdost egyptského stanoviska je vyvolána nejen obavami ohledně etiopské přehrady, ale také velmocenskými ambicemi.

Téměř celé století měla tato země de facto monopol na Nilu. V roce 1929 Káhira, která formálně vystoupila z britského protektorátu v roce 1922, uzavřela s bývalým kolonizátorem dohodu, která potvrdila egyptská „historická práva“ na velkou řeku. V té době to umožnilo Londýnu udržet si kontrolu nad regionem.

Po ukončení koloniálního období to vedlo k tomu, že žádný velký projekt na říčním systému Nilu nemohl být realizován bez souhlasu Káhiry.

Je jasné, že to kategoricky nevyhovovalo jiným zemím v regionu - zejména Etiopii, na jejímž území se tvoří až 85 procent ročního odtoku řeky. Dlouho však byl status quo nedotknut.

Je paradoxní, že právě toto „arabské jaro“ vše změnilo. Addis Abeba využila vnitřní nestability Egypta, který po roce 2010 neměl čas na závažné otázky zahraniční politiky, a zahájila výstavbu vodní elektrárny bez jakékoli koordinace s Egypťany.

A teď ujel vlak: přehrada Obrození dosáhla cílové rovinky a současné politické a diplomatické úsilí Káhiry o přehrání situace je totéž jako snažit se zastrčit vytlačenou zubní pastu zpět do tuby.

Právě s tím souvisí hlavní obavy ohledně toho, jak se budou události dále vyvíjet.

V Egyptě se ozývají silné hlasy, které požadují, aby bylo zabráněno spuštění etiopské vodní elektrárny, a to za každou cenu, včetně vojenské síly. To nutí odborníky odhadovat šance na přímou vojenskou konfrontaci. A protože jde o země se stamilióny obyvatel a konflikt kvůli klíčovým zdrojům moderního světa - sladké vodě a elektřině, mnoho předpovědí vypadá naprosto pesimisticky.

Nicméně to, co se děje, je výzvou nejen pro Etiopii a Egypt. Jejich konfrontace je pouze jedním z mnoha konfliktů vznikajících po celé planetě kvůli základním a rychle se ztenčujícím zdrojům, bez nichž není možný nejen rozvoj, ale ani prosté fyzické přežití člověka.

Události kolem přehrady Obrození nakonec ukáží, zda existuje šance na kompromisní řešení takových rozporů, nebo se v dohledné budoucnosti budou vyvíjet podle vzorce „vítěz bere vše“.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.