Podle Petra Hampla platí při posuzování zesnulého Miloše Jakeše jedna základní civilizační hodnota.

„I vůči mrtvým nepřátelům se máme chovat s určitou slušností a úctou. Do mrtvol se nekope, mrtvoly se nehanobí, hroby se neničí. To je princip platný po tisíce let. Jenom ti nejhorší z nejhorších nedovolí pohřbít své nepřátele,“

poznamenal Hampl a dodal, že ti nejhorší budou pak dokonce bránit i tomu, aby u toho hrobu pozůstalí občas položili kytičku.

Sociolog si mimo jiné také všímá toho, že zaznívající ve veřejném poli obvinění vůči Jakešovi postrádají jakýkoliv věcný obsah.

„Navíc, všimněte si, že nikdo z těch ubožáků, co plní noviny a sociální sítě vzkazy typu: Shoř v pekle – to je doslovný citát syna jednoho člena UV KSČ – nedokáže říct, čím se měl vlastně Milouš Jakeš provinit,“ tvrdí Hampl s tím, že Jakešův hloupý projev nelze označovat za zločin.

Podle sociologa se však hlavně přehlíží skutečnost, že Jakeš usiloval o zvýšení životní úrovně na českém a moravském venkově. Ovšem pokud jde o hříchy minulého režimu, tak Hampl upozorňuje, že „Milouš Jakeš k nám nepozval takzvaná spřátelená vojska“. Není také podle něj známo, jestli opravdu někoho udal, poslal do kriminálu nebo připravil o majetek.

„Byl jedním z představitelů režimu, který měl nějaké výhody a nějaké nevýhody. Můžeme mu vyčítat aktivitu v brutálních gottwaldovských letech, pak mu ale také musíme přiznat podíl na tom, že posunul režim z té brutální stalinské podoby do celkem pohodových 80. let,“ poznamenal odborník.

Trest za každou cenu

Nicméně existuje však dost silný názorový proud, mezi jehož reprezentanty je například Markéta Adamová Pekarová (TOP 09), který uvádí, že Jakeš unikl světské spravedlnosti a měl by být potrestán. Petr Hampl v této souvislosti pokládá otázku: za co? „Za potravinovou soběstačnost? Za to, že se zasadil, aby na venkově zůstala malá družstva namísto mamutích celků? Že mu šlo o to, aby normální pracující měli slušnou životní úroveň, měli kde bydlet a mohli v klidu vychovávat své děti?“ ptá se sociolog.

„Možná udělal mnohé nešikovně, možná se dopustil spousty chyb, možná byl opravdu maličko přihlouplý, ale to přece není zločin,“ zdůrazňuje.

Dodává však, že z hlediska paní Adamové to určitě nezní přesvědčivě, jelikož svou činností sleduje poněkud jiné cíle, což je podle Hampla „likvidace vlastního národa a rozdělení celé tohoto území mezi pár nadnárodních korporací“. Miliony spoluobčanů to ale vidí jinak, tvrdí sociolog.

Co by se ale mělo stát alternativou povrchnímu nálepkování?

Celkem se ale Hampl přiklání k tomu, aby hodnocení takové postavy patřilo do kompetence spíše historiků a filozofů, nikoli aktivistů.

„Ale jestli ho dnes označují za zločince zfanatizovaní dvacetiletí aktivisté, pak připomínám, že tito stejní aktivisté označují za zločince také Winstona Churchilla, Ronalda Reagana nebo George Washingtona,“ upozorňuje Hampl.

Ostatně si myslí, že namísto striktního odsouzení buď komunistického režimu nebo veřejných činitelů, kteří se na jeho udržení podíleli, je třeba se snažit spíše důkladně porozumět tomu, co se objektivně stalo.

„Měli bychom ale dějiny toho režimu studovat, snažit se podrobně porozumět a nenechat se strhnout povrchními ideologickými klišé. Jako je třeba označování Milouše Jakeše za kriminálníka,“ uzavřel celou věc.