Miklas: Prezidentské volby v Polsku je typický příklad ukazující mizérii dnešní politiky, zejména ve východní Evropě. V širším rozměru to ale lze brát obecně. Jedná se totiž o absurdní divadlo dvou v zásadě stejných lídrů. Jeden bojuje za „národ, boha, právo nosit zbraň, posvátnost manželství“ (tedy atributy nově vzkříšené konzervativní pravice). Druhý zase bojuje za „práva menšin“, stejnopohlavních páru, zacházející až do absurdních diskusí o počtu pohlaví a genderově vyvážených záchodcích (tedy témata neoliberální pravice). Co je ale důležité a v čem jsou oba lídři stejní? Žádný z nich totiž nezpochybňuje práva mocných, systém neoliberalismu a globálního či národního kapitalismu. Oba dva, i když s rozdílnou rétorikou, bojují za zachování globálního „statusu quo“. Tedy neoliberalismu plus globální nadvlády USA. V zásadě je výše uvedené možné říct o politice téměř všech zemí východní Evropy, včetně ČR. Ústřední levicové téma boje proti mocným, neoliberalismu a za místní i globální sociální spravedlnost z prostoru východní Evropy zmizelo, respektive je zcela potlačeno hysterickým soupeřením dvou pravicových odnoží – kulturního a ekonomického neoliberalismu a národně konzervativní pravice. Západ je v tomto ohledu poněkud dál, a ještě více třeba Latinská Amerika, kde se v tvrdém boji s otevřeně fašizující pravicí, podporovanou mocenskými zájmy USA, formuje Nová Levice, ale stejně tak i na Západě, kde se levice začíná vymaňovat z vražedného sevření neoliberalismu, do kterého ho zahnala ideologie „Třetí cesty“ a „Blairismus“ 90. let a počátku Nového milénia.

Tolik malé zamyšlení nad prezidentskými volbami v Polsku v širších souvislostech a z levicového pohledu. Ještě k tomu dodám - pokud levice místo kulturně neoliberální politiky identit (nebo naopak nadbíhaní národně konzervativní pravici) urychleně nepostaví do centra své politiky znovu socioekonomické otázky a to jak v místním, tak globálním rámci (tato provázanost je velmi důležitá), a místo toho nadále bude setrvávat v neoliberální a identitární politice, jak ji pro levici narýsoval kulturní neoliberalismus, a bude se tímto způsobem nadále vymezovat vůči nové pravici, tak může pouze očekávat zesilování opačné identitární (národně konzervativní) reakce na druhé straně, místo toho aby došlo k posunu věci kupředu. Takže rekapituluji. V Polsku v boji mezi Trumpem a Bidenem Trump vyhrál. A to vlastně nic nezměnilo v neoliberální politice země, levicové síly zůstaly stranou a nemá se kdo postarat o sociální spravedlnost.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.