Připomeňme, že pokud by se konaly ve lhůtách stanovených zákonem, měl by současný prezident Andrzej Duda šanci vyhrát již v prvním kole, protože podle řady průzkumů veřejného mínění jeho rating tehdy přesahoval 60 procent. Právě proto liberální opozice s aktivní podporou západních politiků a médií učinila vše, co bylo v jejích silách, aby zrušila hlasování pod záminkou pandemie. A podařilo se jí to.

Odložení voleb na polovinu léta bylo ve skutečnosti jakýmsi svérázným „třetím kolem“ (pokud to porovnáme s „oranžovým majdanem“ na Ukrajině v roce 2004), které není stanoveno ústavou země. V očích některých svých stoupenců Duda „splaskl“, uvolnil se, a proto jeho hodnocení po zrušení květnového hlasování zpočátku kleslo téměř o polovinu. Opozice využila vhodné chvíle a odstranila z voleb evidentně bezperspektivní figuru, kterou se snažili postavit proti Dudovi na jaře, ex-maršála Sejmu Małgorzatu Kidawovou-Błońskou. Místo ní nominovali mnohem charismatičtějšího varšavského primátora Rafala Trzaskowského, který má značnou podporu nejen v hlavním městě, ale také v západních, více „proevropských“ polských regionech a také mezi mladými lidmi.

Podle výsledků prvního kola se zdálo, že si Duda zajistil docela příjemný náskok před hlavním soupeřem o 13 %, nicméně až do dne hlasování průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že si vzájemně dýchají na krk, prakticky se stejnými výsledky. Nakonec tak volby i skončily. Ihned po uzavření volebních místností byly vyhlášeny výsledky exit pollu (průzkumu veřejného mínění): současný prezident vyhrává s náskokem pouhých 0,8 %. Konečné skóre bylo trochu větší ve prospěch Dudy: 51,2 % oproti 48,8 % pro Trzaskowského.

Možná je pro polskou jednotu takový výsledek nejrizikovější. Během více než emocionální kampaně si oba tábory vzájemně vyslovily mnoho urážek, podezření a obvinění. S takovým minimálním náskokem úřadujícího prezidenta před soupeřem je velmi snadné vyvolat pochybnosti o legitimitě jeho vítězství, a to i vzhledem ke špinavým metodám, které byly použity během kampaně. Mimochodem, příznivci Trzaskowského se tím okamžitě začali zabývat.

Polská společnost je geograficky rozdělena: sedm východních vojvodství hlasovalo pro úřadujícího prezidenta, devět západních hlasovalo pro jeho soupeře. Dochází i k ostrému generačnímu rozvrstvení. Pro Dudu hlasovalo 62 % voličů ve věku nad 60 let a pro Trzaskowského – 64 % mladých lidí do 29 let. Současný prezident byl podporován drtivou většinou patriarchální polské vesnice, jeho protivník - velkými městy nakloněnými západní Evropě.

Zatímco dříve se polské elity tak nějak spojovaly kolem vymyšlené „ruské hrozby“, nyní se zdá, že toto téma neexistuje. Ale bez něho se to samozřejmě neobešlo. A v tomto smyslu nedošlo k žádným zásadním změnám: Duda a Trzaskowski se od sebe vůbec neliší v diskuzích o agendě zahraniční politiky, vyjadřují protiruské, proamerické a pronatovské myšlenky.

Zajímavé je to, že hlavním populárním tématem, ať už to zní jakkoliv paradoxně pro ty, kteří považovali Polsko za katolickou tradicionalistickou velmoc, se stala diskuse o právech LGBT komunity a homosexuálních vztazích. S blížícími se volbami zesílil Duda svou rétoriku proti homosexuálům, a dokonce prohlásil, že „ideologie LGBT je destruktivnější než komunismus“, což vyvolalo na Západě extrémně rozzlobenou reakci.

Je třeba uvést, že do kampaně opakovaně zasahovaly i evropské struktury, které úměrně intenzitě Dudovy konzervativní rétoriky vyostřovaly svá prohlášení, která jasně nahrávala prezidentově oponentovi. Například, když se úřady regionů kontrolovaných vládnoucí stranou pokusily prohlásit se za zóny „osvobozené od LGBT“, Evropská komise okamžitě udeřila na nejbolestivější místo Poláků: pohrozila, že za to připraví místní vlády o financování. Takže pokud bude někdo obviněn ze zasahování do polských voleb, nebude to tentokrát Rusko.

V předvečer druhého kola to už schytalo Německo. Polské ministerstvo zahraničních věcí si předvolalo německého d'affaires po článku v novinách Die Welt, který otevřeně vyzýval Poláky, aby hlasovali pro Trzaskowského. Olej do ohně přilil polský tabloid Fakt, který obvinil Dudu z nadržování pedofilovi. To také přidalo protiněmeckou rétoriku do kampaně prezidenta, který okamžitě upozornil na německé majitele novin a obvinil Německo, že chce zvolit polského prezidenta.

Dudův tým, obklopený ze všech stran Bruselem a liberálními evropskými médii, se nakonec rozhodl ke kroku, který se zdá být pro 21. století zcela divoký. Rozhodli se zahrát si s kartami antisemitismu. Udělali to prostřednictvím státního polského televizního kanálu TVP, který byl prakticky prezidentským mediálním štábem (97 % zpráv o Dudovi bylo pozitivních se třemi procenty neutrálního obsahu a 87 % zpráv o Trzaskowském bylo negativních se 13 % neutrálními).

Tento kanál zahnal Trzaskowského do slepé uličky otázkou, zda má v úmyslu vyplatit Židům náhradu za holocaust v Polsku. A pak pravidelně rozptyloval tézi o tom, že odmítnutí opozičního kandidáta diskutovat o této otázce je projevem jeho spiknutí s jakýmisi zákulisními „židovskými organizacemi“, občas s přímým odkazem na George Sorose. Tento krok byl tak šokující pro západní a izraelská média, že Varšava bude zřejmě muset dlouho vysvětlovat volební technologie tak originální pro moderní evropský stát.

Obecně lze říci, že vzájemných námitek ze strany Bruselu a Dudovy kampaně se během tohoto tvrdého boje nashromáždilo mnoho. I tak složité vztahy během posledních let se po takové bouřlivé výměně názorů určitě nezlepší. Hlavním výsledkem takových špinavých voleb roku 2020 je tedy zhoršení politického rozdělení Polska a prudké zhoršení jeho vztahů s evropskými spojenci.

Varšava by měla zaregistrovat, že Rusko s tím nemá absolutně nic společného.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.