Popsané zuby jsou navíc překvapivě podobné těm u moderních ryb a suchozemských obratlovců.

Dosud se předpokládalo, že se v případě čelistnatců zuby vyvinuly mnohem později. Přitom se zuby u těchto živočichů nikdy dříve nenašly a předpokládalo se tedy, že je vůbec neměli.

Výzkumné práce po dobu deseti let vykonali vědci z Národního muzea, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a univerzity ve švédské Uppsale.

„Takřka všechny studované exempláře jsou z České republiky. Jeden byl nalezen před 150 lety u Koněprus a pochází ze sbírky proslulého francouzského sběratele a vědce Joachima Barranda. Další byly asi před 100 lety nalezeny v lomech v Černé rokli u Kosoře,“ poznamenala mluvčí muzea Lenka Boučková.

„Bylo zjištěno, že uvnitř kamenů s lebkami evolučně nejstarších čelistnatců se ukrývaly zuby, jejichž struktura, umístění i způsob přirůstání v sobě spojují vlastnosti dvou velkých skupin žijících čelistnatých obratlovců – žraloků i kostnatých ryb – a ukazují, jak vypadaly zuby jejich společného předka. Jsou tak předobrazem i našich lidských zubů,“ dodala Boučková.

Objev dotyčných pěti zkamenělin umožnily moderní technologie. Patřičný článek o úspěchů vědců zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.

Jedna z vedoucích týmu Valérie Vaškaninová se začala věnovat fosiliím před lety, tehdy ale dostupné metody výzkumu neumožnily podrobně zkoumat jejich nitro.

Velkému úspěchu napomohlo seznámení se s vědci z univerzity ve švédské Uppsale, kteří začali s novou metodou výzkumu na synchrotronovém tomografu ve francouzském Grenoblu. Ten umožňuje vytvářet 3D modely skrytých struktur.

Ve výsledku byl vytvořen mezinárodní tým, který se zaměřil i na fosilie z České republiky.

Vaškaninová zdůraznila, že ačkoliv není jednoduché se na synchrotron dostat, podařilo se jim to dvakrát.

Pro současný článek odborníci použili jen malou část zkoumaného materiálu, na synchrotronu získali další množství dat. Momentálně tým pokračuje v jejich analýze.

„Díky moderním technologiím může i fosilie, která je uchována 100 let v našich sbírkách, přinést světově významné poznatky a měnit tak pohled na evoluci. Věřím, že ani toto není poslední příspěvek našich sbírek světové vědě,“ vyslovil se k úspěch vědců generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.