Závěry vyšetřování 

Náměstek ředitele správy Generální prokuratury Ruska v Uralském federálním okruhu Andrej Kurjakov novinářům sdělil, že kvůli sněhu a špatné viditelnosti mladí lidé nemohli najít svůj stan poté, co ho opustili. 

„Skupina se vzdálila 50 metrů (od stanu, pozn. red.), a odešla směrem ke kamennému hřebenu. To je přirozený omezovač laviny. Udělali všechno správně (…) Ale existuje druhý důvod, proč byla skupina odsouzena ke smrti. Když se otočili, neviděli stan. Viditelnost byla 16 metrů, “ vysvětlil Kurjakov. 

Podle něj vyšetřovatelé provedli experiment, který potvrdil, že v takových podmínkách nelze stan najít, i když víte, kde přibližně je. 

Když turisté ztratili stan, sestoupili z hory dál a zapálili oheň. Pak se pokusili vrátit a stan najít, ale zmrzli – teplota byla asi 40-45 stupňů pod nulou, dodal Kurjakov.

„Byl to hrdinský boj. Nebyla to panika. Za těchto okolností však neměli šanci přežít,“ uzavřeli vyšetřovatelé. 

V prokuratuře Ruska začali tuto záležitost znovu vyšetřovat po 60 letech kvůli žádostem od příbuzných obětí a veřejném zájmu. Bylo oznámeno, že státní zástupci provedou devět znaleckých posudků v oblasti, kde turisté zemřeli, a zapojí odborníky z oblasti geodézie a metrologie a záchranáře. 

Záhada zániku Ďatlolovovy výpravy 

Devět turistů a jejich vedoucí Igor Ďatlov zahájili svou výpravu do hor severního Uralu 23. ledna 1959. Podle tehdejší klasifikace měl pochod 3., tedy nejvyšší, stupeň obtížnosti.  

Jeden z turistů, Jurij Judin, onemocněl před nejtěžší částí cesty a musel se vrátit do města Sverdlovsk (nyní Jekatěrinburg). Byl tak jedením ze skupiny, kdo zůstal naživu (zemřel v roce 2013). 

Během 16 dní museli turisté na lyžích zdolat více než 300 kilometrů, ale již při rozloučení s Judinem Ďatlov pochyboval, že dodrží termíny, a požádal Jurije, aby varoval turistický klub, že se mohou zdržet až do 14. února. 

12. února se skupina neobjevila na konci trasy a v následujících dnech nikoho nekontaktovala. 

22. února byly vytvořeny tři vyhledávací skupiny. Do pátraní se zapojili vojáci, policisté, geologové a místní lovci. 

26. února byl na sklonu hory Cholat Sjachyl objeven stan, který byl rozřezán zevnitř. Podle protokolu trestního řízení bylo ve stanu nalezeno devět batohů s osobními věcmi, oblečením a dalšími věcmi, včetně plánu cesty, zápisníků a potravin. 

Následující den při sestupu k řece Lozva, 1,5 km od stanu, byly nalezeny první oběti – Jurij Dorošenko a Jurij Krivoniščenko. Oba byli ve spodním prádle. Později, asi 300 metrů od nich, byl objeven mrtvý Ďatlov a 330 metrů od něj mrtvá Zina Kolmogorovová, která byla v teplém oblečení, ale bosá. 

V březnu 180 metrů od Kolmogorovové našli pod vrstvou sněhu tělo Rustema Slobodina. 

Zbývající členové skupiny byli nalezeni až v květnu, kdy začal tát sníh. Nedaleko potoku se za pomoci sond podařilo najít podlahu z 15 tenkých stromů, ale nebyli na ní žádní lidé. Ti byly nalezeni ještě níže, téměř u samotného potoka. Forenzní lékařské vyšetření následně zjistilo, že zemřeli na podchlazení, ale Ludmila Dubininová a Semjon Zolotarjov měli zlomená žebra, Nikolaj Thibeaux-Brignolles měl zlomeninu lebky. Na jejich tělech a vedle bylo oblečení Dorošenka a Krivoniščenka. 

28. května bylo trestní řízení uzavřeno. Vyšetřovatele uvedli, že příčinou smrtí skupiny byla „živelná síla, kterou lidé nedokázali překonat“.