Na začátku profesor uvedl, že očekává posílení tlaku na země, které nechtějí přijímat uprchlíky.

„Oni to zkoušejí metodou hodného a zlého policajta. Když si uděláte analýzu Junckerových výročních projevů pronášených každoročně v září před Evropským parlamentem, zjistíte, že v lichých letech vždy vyhrožoval, zatímco v sudých se tvářil vstřícně a dušoval se, že nikdo nebude nikoho k ničemu nutit. Další rok pak zase přišel s o to silnějšími výhrůžkami,“ uvedl Keller.

Upozornil na to, že Brusel má prostředky, jak takové země nutit ke vstřícnosti.

„Může například souhlasit s tím, že nemusíme brát migranty, pokud adekvátně zvýšíme svůj příspěvek na rozvojovou pomoc. Přitom za ‚adekvátní´ bude považovat takovou sumu, která by nás hospodářsky zničila. Potom třeba couvne a řekne, že nemusíme platit, když přijmeme migranty, na které nám v prvém roce klidně ještě něco přispěje,“ zdůraznil.

Zároveň profesor nevyloučil, že se v Česku vyskytnou politici, kteří pak začnou tvrdit, že přijetím migrantů za tak výhodných podmínek uchráníme potomky před katastrofálním zadlužením.

Více berou nebo odvádějí?

V rozhovoru došlo na zmínku o tom, že se často mluví o „chudých“ východních zemích EU, které „dlouhá léta braly peníze, ale teď musí také nějakým způsobem přispět“.

S takovým stanoviskem Keller zcela nesouhlasil.

„Bylo už nesčetněkrát prokázáno, že celkově plyne z východních zemí EU směrem na západ mnohem více prostředků než směrem opačným,“ podotkl.

Zde sociolog připomněl, že východoevropské státy pomáhají západním zemím zbavovat se jejich méně kvalitních potravin, vystupují jako velká finanční opora mateřských společností jejich bank, odvádí za třetinovou mzdu stejně kvalitní práci jako jejich vlastní zaměstnanci.

„Jestliže nám chtějí při tom všem ještě něco vyčítat, je to z jejich strany vyloženě nestydaté, i když to není vzhledem k mentální výbavě jejich politických elit nijak překvapivé,“ domnívá se Koller.

Smysl členství v EU

Co se týče rizika další vlny migrace, Keller si netroufá nic předvídat vzhledem k nedostatku údajů.

„Z oficiálních médií se nedozvíte nic o napětí mezi Řeckem a Tureckem, o tureckých provokacích vůči francouzskému námořnictvu, ani o situaci na bojištích totálně zdemokratizované Libye. Při absenci těchto informací nelze hrozbu další vlny migrace ani potvrdit, ani vyvrátit. Při znalosti křivek populačního vývoje v Africe si ovšem jenom velký optimista může myslet, že ti, kteří přijdou příště, se ještě nenarodili,“ vyslovil se k tématu.

Co se týče otázky „povinné solidarity“ s jižním křídlem EU, které má již nyní ekonomické problémy, sociolog si vzpomněl na kampaň, která předcházela přijetí České republiky do Evropské unie.

„Nebylo v ní ani slovo o tom, že nás do klubu zemí západní Evropy berou kvůli tomu, abychom zachraňovali jejich tonoucí ekonomiku a podíleli se na odvrácení hrozby jejich kolapsu a bankrotu. Buď nám tehdy něco zatajili, anebo to vedou tak šíleně ke dnu až po roce 2004,“ poznamenal.

Co dokázala a dokáže Evropská unie?

V rozhovoru padla otázka, jestli za německého předsednictví výraznějším způsobem pokročí unijní „zelená agenda“.

Keller by chtěl, aby se v Evropě zlepšilo životní prostředí a celosvětově se snížila hrozba klimatické krize. V této souvislosti od něho zazněla kritika EU kvůli tomu, že během uplynulého funkčního období evropských institucí se nepodařilo vyřešit žádný z problémů tehdejší agendy.

„Nevznikla sociálně citlivější Evropa, jak se o ní psalo ve stokrát projednávaných dokumentech, neudělalo se nic proti daňovým rájům, jak se slibovalo, nevyřešil se problém migrace, ani problém vysílaných pracovníků, ani problém harmonizace daní, ani otázky dvojí kvality potravin,“ připomněl.

Tyto problémy vedou Kellera k tomu, aby vznesl otázky ohledně schopností Evropské unie plnit úkoly tak, jak se má.

„Jestliže není EU schopna pohnout s věcmi, které jsou výlučně v lidské kompetenci, jak uvěřit tomu, že pohne s přírodou? Je o tolik jednodušší změnit vývoj klimatu než zatočit s gaunery, kteří odklánějí peníze do daňových rájů?“ dotazuje se sociolog.