Weigl hned v úvodu svého povídání uvádí, že daná revolta nejvíce připomíná čínskou kulturní revoluci. Následně vysvětlil, co tyto dvě věci podle něj spojuje. Zejména je to celkové směřování, tedy nemilosrdný útok na dosavadní společnost, její struktury, hodnoty, tradice a symboly, zuřivá snaha je zničit, zašlapat, vykořenit, a to bezohledným nátlakem, zastrašováním, šikanováním a trestáním těch, kteří stojí v cestě, kteří si dovolí nesouhlasit či dokonce pouze mlčí.

„Nejde jen o demonstrace, násilí a rabování, míra násilí zatím srovnatelná není. Nevěřícně však zíráme na devastování památek zakladatelů americké demokracie, Winstona Churchilla, Gándhího a dalších politických ikon, k nimž svobodný svět dosud vzhlížel, přihlížíme zakazování různých uměleckých děl, vymazávání jejich tvůrců z historie, postupné likvidaci svobody slova a svobody vědeckého bádání,“ nastiňuje dopady posledního dění.

Podle bývalého kancléře je tak západní společnost, kultura civilizace, k níž patříme a složitě jsme museli tuto svou sounáležitost s ní prosazovat, udržovat a obhajovat, právě kvůli tomu zevnitř ve velkém ohrožení.

Problém je jinde…

Dále se dotyčný pokusil přijít na kloub tomu, o co v celé věci jde.

„V celé věci nejde totiž primárně o černochy a rasismus, problém je uvnitř většinové bílé komunity, jejíž část toto téma rozehrává jako záminku k rozpoutání frontálního útoku na společnost,“ myslí si.

Dodává také, že černoši představují ve Spojených státech i západní Evropě výraznou menšinu a nikdy neměli a nemají sílu radikálně měnit společnost a její hodnoty.

„Dalekosáhlé útoky na společenské hodnoty a tradice, jak je prezentuje dnešní kulturní revoluce, nemají nic společného ani s rasismem ani s vyrovnáním společenských handicapů té či oné skupiny,“ míní a dodává: „Je to jenom záminka pro nás dobře známý, starý, tolikrát zkrachovalý projekt levicové utopie, pouze v nových kulisách a obsazení.“

Přístup establishmentu západních zemí je děsivý

Český ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády si také stojí za tím, že alarmující není ani tak to, že se uvnitř nejvyspělejší součásti lidské civilizace najde tolik lidí, kteří ji nenávidí, nebo to, že existuje tolik fanatiků, šílenců a různých pomatených či popletených aktivistů, kteří pod záminkou boje proti rasismu požadují zničení světa, v němž vyrostli. Takoví lidé totiž dle něj existovali na okrajích společnosti vždycky.

„Naprosto děsivé je však to, jak k celé nové „kulturní revoluci“ přistupuje establishment západních zemí, jejich elity a politický a mediální mainstream, stejně jako značná část velkého byznysu. Ty s výjimkou amerického prezidenta Trumpa tento útok na společnost tolerují, ustupují mu, ba dokonce pokrytecky obhajují a nadbíhají mu, uplácejí jej a v žádném případě mu nebrání. Odporné pokrytectví, absence jakéhokoliv pevného přesvědčení a hodnot, bezpáteřnost a manipulace jsou bohužel převládajícími charakteristikami elit, které dnešním západním zemím stojí v čele,“ píše.

Vypadá to tedy, že novodobí revolucionáři nepotřebují ani žádné další krvavé revoluce, jelikož moci dosahují postupně, a to právě v součinnosti s establishmentem. Právě ten jim totiž dle Weigla už dávno předal do rukou výchovu nových generací na univerzitách, dávno se jejich levičácké ideologie a představy staly součástí programové výbavy tradičních stran napříč politickým spektrem, dávno je extrémní environmentalismus, genderová ideologie a LGBT agenda na dnešním Západě pro všechny nezpochybnitelným politickým axiomem.

Pyrrhovo vítězství

Odborník se rozpovídal také o jednom Pyrrhově vítězství, kterým označuje skutečnost, že jsme si zvykli tvrdit, že studenou válku drtivě vyhrál Západ. Proč?

„Revoluční univerzalistická levičácká ideologie, proti níž tuto válku vedl, jej infikovala, sama zmutovala a s třicetiletým odstupem ho rozežírá zevnitř. Dnes vidíme, že vládnoucí elity jsou ochotny obětovat radikálnímu levicovému revolucionářství i takové základní demokratické principy, jako je svoboda slova a svoboda svědomí, že jsou přes všudypřítomné lidskoprávní fráze ochotny připustit pronásledování a diskriminaci na základě názoru a přesvědčení, zavádět cenzuru a že neváhají dehonestovat i samotné kořeny, na nichž západní společnost dosud stojí,“ objasňuje.

Dle dotyčného navíc nadnárodní společnosti platí obří výpalné a všemožně demonstrují svou oddanost novému náboženství, popřípadě se kají za své hříchy a za stamilióny si kupují odpustky. Proto si také myslí, že všechny tendence k omezování svobody a vnucování pokrokářského ideologie akcelerují s požehnáním a v součinnosti s těmi, kteří vládnou.

Vnucují nám absurdní politicky korektní nesmysly ohledně barvy pleti

Odborník tedy tvrdí, že ani naše společnost není bohužel výjimkou. Podotýká, že i k nám se line a začíná se přelévat západní třeštění. Důkazem toho je, že si třeba nyní můžeme přečíst, že ani veleúspěšný televizní seriál Most, který díky skvěle napsaným dialogům a vynikajícím hereckým výkonům popularizoval rasová a LGBT témata, by dnes již jako „rasistický“ nebylo možné uvést.

„Začínají nám vnucovat všechny absurdní politicky korektní nesmysly ohledně barvy pleti, vnucovat nám problém diskriminace černochů, i když u nás nežijí, nálepkovat, cenzurovat, vyhrožovat a nepohodlné umlčovat. Zatím si ještě můžeme dovolit nesouhlasit a kritizovat, i když pomníky se již kácejí,“ zdůrazňuje.

Varuje však před tím, že se téměř jistě můžeme spolehnout na to, že hon na rasisty a konzervativce přijde, na katedrách, v redakcích, v politice či v naší historii. A pokud jej nespustíme sami, přikážou nám to z politicky korektního Bruselu.