Na Slovensku bylo vícero obchodních řetězců, které měly mnohamiliardové obraty, ale vykazovaly přitom mikroskopické zisky.

Vytváření tohoto zákona bylo velmi náročné, protože zákon musel být napsán všeobecně, ale v konečném důsledku měl postihnout především nadnárodní řetězce. V konečné fázi se měl vztahovat na obchodní sítě, které měly provozovny ve více okresech, byl stanoven i počet takových provozoven a tyto řetězce měly být zdaňované ne ze zisku, ale z obratu.

Proces schvalování tohoto zákona byl velmi bouřlivý, když se na stranu řetězců postavila i opozice. Nakonec to skončilo tak, že zákon byl sice schválen, ale po důrazném upozornění ze strany Evropské unie, že není konformní s jejím právem, byl ještě před nabytím účinnosti zrušen a nenabyl tak vůbec platnosti.

Vedení ministerstva zemědělství, nad nímž držela kuratelu Slovenská národní strana, se však nevzdávalo. Připravilo zákon, který přikazoval obchodním řetězcům zařazovat do reklamních letáků padesát procent domácích výrobků s cílem podpořit domácí prvovýrobce a zpracovatele. Jelikož zisk je často jediným a základním kritériem, mnohé z řetězců se už od začátku snažily tento zákon sabotovat. Projevovalo se to tak, že v letácích uváděly slovenské výrobky v minimální velikosti, s téměř neviditelnými popisky, aby sice literu zákona splnily, ale absolutně popřely její smysl.

Řetězce požadovaly přezkoumání tohoto zákona Evropskou komisí a ta konstatovala, že není v souladu s evrospkou legislativou stanovit procento výrobků na letácích na základě místa jejich výroby. Je to zcela jasně tendenční a velmi kontroverzní rozhodnutí, které na jedné straně ukazuje, jak slabá je suverenita zemí, které vstoupily do Evropské unie, na druhé straně zároveň ukazuje, jak pokrytecká je Evropská unie, respektive zástupci jejích velmocí, kteří naopak velmi legitimní požadavek středoevropských zemí na rovnocenou kvalitu potravin, které se prodávají v rámci Evropské unie pod jednou značkou, doslova shodili ze stolu (europoslanci nakonec schválili mírnější verzi směrnice, ta však nevyhovovala některým členským zemím, zejména Česku, pozn. red.). Paradoxem je, že prodávat stejnou značku potravin za vyšší částku, ale z méně kvalitních surovin pro středoevropského spotřebitele, je v pořádku, ale nařídit kvóty na propagované výrobky v letácích už není možné. Ve světle těchto skandálních rozhodnutí se tak šance některých koaličních politiků předepsat procento českých výrobků na pultech řetězců, které působí v Česku, zdá jako nerealizovatelná.

Ve světle tohoto kontroverzního rozhodnutí je jasné, že vedení Evropské komise je pod vlivem nadnárodních a obchodních koncernů a snahy národních vlád je nějakým způsobem regulovat pravidelně končí konstatováním, že to odporuje evropskému právu. Kdyby si tyto skutečnosti uvědomovali voliči už tehdy v referendu o vstupu do Evropské unie v roce 2004, je možné, že by to dopadlo zcela jinak, že to nakonec dopadlo. Vždyť brexit a prudký nárůst euroskeptických či eurorealistických stran jsou přímo kauzálně propojené s množstvím podobných kontroverzních rozhodnutí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.