Je to významný den, který si česká společnost žádá? Pomůžeme tím k důstojnému vyrovnání se s dějinami? Přispěje toto gesto k smíru rozhádaným českým občanům? Možná tyto otázky si pokládal ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, když vymýšlel fungl nový významný den pro český kalendář.

Čím se Petříček zabývá

Měl by se nazývat Den Čechů v zahraničí. „Ministr zahraničních věcí České republiky Tomáš Petříček dlouhodobě vnímá zásadní roli krajanů v našich dějinách i naší současnosti. Domnívá se, že Česká republika by si význam svých krajanů měla pravidelně připomínat. Ministerstvo zahraničních věcí proto po konzultaci s Vámi, našimi krajany, navrhne vládě prohlásit jeden den v roce za ‚Den Čechů v zahraničí'. ‚Den Čechů v zahraničí' by tak rozšířil počet významných dní, které Česká republika slaví, ze současných 15 na 16,“ stojí na webové stránce ministerstva zahraničí.

Černínský palác navrhuje v anketě pět dnů, které by k významnému dni seděly. Jde o 23. prosinec, kdy došlo v roce 1989 k přestřižení hraničního drátu u Rozvadova a symbolickému připojení Česka k Západu. O 1. červenec odkazující se na první sjezd zahraničních Čechů a Slováků, který se uskutečnil 1. až 3. července 1932. Mohlo by jít o odkaz k Masarykovu dni československého zahraničí, který se slavil 7. března. Je tu i souvislost s Vojtěchem Náprstkem, kterého MZV nazývá českým konzulem a iniciátorem vzniku prvních českých spolků v zahraničí. To by měl být 17. duben. A pak je tu i připomínka odchodu Jana Amose Komenského z Čech, který připadá na 4. únor.

Dny to jsou sympatické. Učitel národů by si svůj zvláštní den zajisté zasloužil. Jde o jednu z nejvýznamnějších českých osobností s kladným mezinárodním přesahem. Ale? Ale proč by svůj zvláštní den měli mít Češi v zahraničí?

Nikdo nemá nic proti lidem, kteří se cítí být Čechy a milují svou vlast i za kopečky, kde tráví svůj život. Každý si může vybrat, kde chce žít. Ale český kalendář si zaslouží mnohem důležitější den. Přitom okamžitě a bez zbytečných vytáček!

Řeč je o 15. březnu, o okupaci naší republiky nacistickým Německem. V poslední době se snažilo několik poslanců napříč poslaneckými kluby tento den chválit jako den zrady a zániku státnosti Československa. Začátkem roku s tímto návrhem vystoupilo hnutí SPD Tomia Okamury, koncem března vláda dostala návrh od poslance KSČM Lea Luzara, Jiřího Miholy z KDU-ČSL a Heleny Válkové z ANO. Oba návrhy nenašly podporu ve vládním kabinetu Andreje Babiše. O tom jsme vás informovali.

Jak se asi k návrhu uzákonit 15. březen jako den konce naší republiky postavil ministr Petříček? A není trapné lobbovat den exulantů, místo dne, který byl a zůstává krvácející ranou našich dějin?

Zajímavé paralely

Na zřízení Dne Čechů v zahraničí se Sputnik zeptal Jiřího Valenty, místopředsedy sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslance za KSČM.

„Ministr Petříček nejspíše potřebuje vykázat nějakou aktivitu, neboť dle mého názoru je jako ministr zahraničních věcí doposud prakticky neviditelný a jeho práce pro obhajobu zájmů naší země nedostatečná! A když už přijde s nějakým prohlášením, vždy to ‚stojí za to'! Mohu namátkou vzpomenout jeho nepřípadný výrok k vyzdvihování válečných zločinců Banderovců na Ukrajině, když pronesl do médií něco v tom smyslu ‚že takovéto věci by měli řešit historikové a nikoliv politici',“ uvedl poslanec.

„Osobně proti zavedení Dne Čechů v zahraničí samozřejmě nic nemám, jen si myslím, že toto není zrovna na ‚pořadu dne'. V době, kdy se naše země potýká s extrémními dopady koronavirové krize a ministr zahraničí by měl stát jako první řadě při jednání s okolními státy, řeší problematiku, která může klidně ještě počkat, když už vydržela čekat až doposud,“ říká známý politik.

Není zvláštní, že ministr Petříček, potažmo ČSSD navrhují den exulantů, ale pro důležitější památný den, den nacistické okupace 15. března 1939, ruku sociální demokraté nezvedli?

„Tak trochu mně připadá, že ministr Petříček se snaží i touto formou částečně rozmělnit nechuť většiny české veřejnosti k masivnímu přijímání nelegálních migrantů, a tak se snaží navodit jakousi symboliku, lépe řečeno myšlenkovou paralelu. Ta by v jeho podání měla nejspíše evokovat aspekt, že když Češi odcházeli do zahraničí, tak tam měli pro ně vždy ‚náruč otevřenou dokořán'. Každý alespoň trochu vzdělaný a soudný člověk však ví, že takováto srovnávání vůbec nesedí a mnohdy tomu tak ani nebylo,“ upozorňuje pan Valenta.

„A co se týká přístupu sociální demokracie k 15. březnu 1939, tak je jasné, že tato pseudolevicová strana je již dlouhodobě v názorovém vleku svých pravicových, na různých úrovních často koaličních, partnerů. A někteří z nich mají k okupaci naší země bohužel ale velice rozvolněný přístup,“ míní.

Tavící kotel v Česku

Vyznívá to tak, že český kalendář bude rozmělňován nepodstatnými významnými dny a na ty opravdu historicky důležité události se nedostane?

„Jak jsem již naznačil, odvádění pozornosti veřejnosti nepodstatnými a malichernými věcmi je již dlouhodobě oblíbeným trikem některých politických subjektů. Bohužel události významné, vztahující se k uzlovým klíčovým bodům národních dějin, bývají naopak z rozličných důvodů upozaďovány. Vlastenectví a preference národních zájmů jsou dnes v ČR pojmy, které někteří manipulátoři zaměňují dokonce za projevy ‚hnědnutí' společnosti či ‚šovinismus'. A proto je nutné, z úhlu jejich pohledu, dostat i do našeho kalendáře pokud možno co nejvíce evropského a světového balastu, jen aby měl tavící kotel s názvem ‚multikulturalismus' u nás připraveno další palivo,“ varuje pan Valenta.

A teď to hlavní. Jaké jsou šance, že parlament schválí Den Čechů v zahraničí?

„Domnívám se, že šance na schválení Dne Čechů v zahraničí ve sněmovně nejsou malé, ovšem musím zopakovat, že bychom se aktuálně měli jako poslanci zaobírat jinými, a to podstatnějšími věcmi, takovéto načasování je ryze účelové. Osobně však tento svátek podpořím, a kdybych si mohl vybrat i vhodné výročí, zvolil bych památný den odchodu Jana Amose Komenského do ciziny (4. 2. 1628). V tom spatřuji mnohem větší symboliku, než bylo například přestřihávání hraničních drátů v devadesátých letech minulého století. A to z důvodu, že mnohé demokratické země, včele s USA, právě takovéto ploty, nyní naopak pro svoji ochranu, budují,“ říká poslanec za KSČM Jiří Valenta.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.