Vondráček o svém komentáři pro daný deník informoval prostřednictvím svého účtu na Facebooku, kde napsal, že si každoročně na východní Moravě a na Valašsku připomíná místní dějiny konce 2. světové války.

„Úhel pohledu na tzv. ruské Vlasovce nebo ukrajinské Banderovce, který nám v květnu vnucovali pražští komunální politikové, se od našeho valašského velmi liší proto a rád bych se o něm zmínil podrobněji,“ napsal hned v úvodu svého textu.

Poté zavzpomínal na to, jak koncem roku 1944 na východní Moravě operovalo několik partyzánských skupin, z nichž se mnohé před tím účastnily Slovenského národního povstání, navázaly vztah k domácímu odboji a společně připravovaly prostor pro osvobozování Československa.

„Třetí říše se postupem spojeneckých vojsk na všech frontách na přelomu 1944/1945 pomalu, ale jistě dostávala zpátky do hranic z roku 1938, odkud vražednou expanzi a útlak v Evropě organizovala. Neměli bychom zapomínat, že naši zemi Říše ideologicky pokládala za svoji součást. Proto byla německá branná moc urputně odhodlána tvrdě potlačovat všechny náznaky vzdoru a neváhala ani spáchat děsivé zločiny, jimž padli za oběť obyvatelé valašských a hanáckých vesnic: Ploština, Prlov, Vařákovy paseky, Javoříčko, Zákřov a Přestavlky,“ uvedl šéf Sněmovny.

V jeho komentáři rovněž stojí, že v boji proti partyzánům a domácímu odboji využívali Němci důmyslně občany Sovětského svazu, kteří se z nejrůznějších důvodů přidali na stranu nacistického Německa. V této souvislosti pak upozornil na jednu skutečnost.

„Důležitým, ale pozapomenutým zdrojem informací o jejich aktivitách jsou protokoly Mimořádných lidových soudů. Rozhodla o nich naše exilová vláda v Londýně a před 75 lety, 19. června 1945, vydal prezident republiky dekret č. 16 o jejich zřízení. Tento způsob vyšetřování a potrestání nacistických zločinů a kolaborantů byl jinak obvyklým způsobem nastolení spravedlnosti ve většině zemí osvobozených z okupace,“ připomněl.

Dále se zaměřil také na to, co říkají vyšetřovací spisy. Podle všeho totiž šetření vražd v Javoříčku vedlo k dopadení příslušníka SS Wilhelma Kunze, který jako člen komanda zvláštního určení přímo velel také vlasovcům nasazovaným k likvidaci partyzánského hnutí na Zlínsku.

„Soudní spis obsahuje detaily, jakým brutálním způsobem se ruskojazyční přeběhlíci k Němcům podíleli na vraždách našich občanů, často jen podezřelých z podpory partyzánského hnutí. Z vyšetřovacího spisu Helmuta Heineckeho, velitele akce Gestapa proti partyzánům na Ploštině, rovněž vyplývá, jaký výrazný podíl měli vlasovci na provokacích vůči místnímu obyvatelstvu, které poskytovalo partyzánům pomoc a jak se osobně vražd a likvidací obcí účastnili,“ zdůrazňuje Vondráček.

Politik se zmiňuje i o tom, že je docela možné, že někdo z těchto nepotrestaných zločinců doputoval až do pražských Řeporyjí a na dva dny se přidal na tu „správnou“ stranu, k pražským povstalcům. V této souvislosti pak podotkl, že je dobře, „když si připomínáme hrdiny, kteří svou odvahu a odhodlání prokazovali na západní i východní frontě 2. světové války“.

„Vzpomínáme na všechny umučené z protinacistického odboje v dlouhých letech německého protektorátu a popravené a vězněné spoluobčany z doby po atentátu na Heydricha. U pachatelů zločinů nezapomínejme na jejich pravé motivy, okolnosti i absurdity situací, do nichž se ve víru války dostali,“ uvádí.

V závěru pak upozorňuje na to, že odmítnout sovětský systém a přejít na stranu nacistů, jako se k tomu v průběhu války odhodlali Vlasov, Bandera a mnoho dalších, nebylo osvědčením hrdinství.

„Přepsat velký příběh dějin 2. světové války jejich pražskou epizodou proto není správné,“ uzavřel celou věc Vondráček.