„Jde o velmi starý příběh, přitom je významnou součástí československých dějin. O této historické události se příliš nemluví. Nedávno jsme si připomněli 79 let od německého útoku na Sovětský svaz. Německo jej přepadlo 22. června 1941. Slovensko jako spojenec Hitlera bylo u této agrese. Toto výročí se dnes příliš nepřipomíná. Mediální masáží se naopak dává rovnítko mezi agresorem a obětí,“ napsal Votava ve svém prohlášení. Podotkl také, že se teď vydělává na produkci spojené s nacisty.

„Hrdinové v německé uniformě se dobře prodávají, jsou na křídovém papíře, usmívají se, když hrdinně kráčí k Moskvě, či ke Stalingradu. Na své cestě jsou dokonce vítáni ‚osvobozeným' obyvatelstvem květinami, chlebem a solí. Šikovný fotograf, a tak v knihkupectví mají celoroční žně. Na druhé straně mizí pomníky hrdinů, osvoboditel Československa byl skácen a odvezen do temného skladu, z maršála se udělá vrah, i ten slavný ‚nevinný' tank ze Smíchova nositelům nové pravdy překážel, musel zmizet, zapomíná se na desítky milionů obětí tohoto Hitlerova tažení na Východ,“ píše Votava.

Slovensko ve 2. světové válce

„Dnes se nepřipomíná, že německému snu o Nové Evropě podlehl i ‚Slovenský štát´. Slovensko si již v září 1939 vyzkoušelo agresi, přepadlo Polsko po boku Německa,“ dodává.

„23. června 1941 Slovensko vyhlásilo válku Sovětskému svazu. 60 000 slovenských vojáků se vydalo (různé zdroje také píšou o 45 až 50 tisících slovenských vojáků, pozn. red.) po boku německého spojence na východní tažení. V proklamacích k národu se hájilo tažením proti bolševizmu. Jak účelové a dodnes líbivé heslo, mávalo se heslem ‚boje za Novou Evropu!' Slovenská armáda tehdy vítězně postupovala až k Azovskému moři, slovenští vojáci se dostali až na Kavkaz. Jejich tažení bylo oslavováno, tisk přinášel fotografie z východního tažení, byly to tisíce ruských zajatců, tisíce padlých nepřátel…“ připomíná Votava

Tato euforie však podle něj netrvala dlouho.

„Následně jejich cesta vedla opačným směrem. Mnoho z nich procitlo, vstoupilo do Československého armádního sboru. Na tato fakta i čísla již padá prach, přesto by měla být připomenuta. Možná by byla na místě i dodatečná slova omluvy od dnešních představitelů Slovenska. Na tento příběh věrolomnosti i následného procitnutí padá prach. Učebnice jej nezaznamenaly a také historici ‚skromně' mlčí. Stud, nebo spíš mediální záměr? Spíše to druhé. Přitom v mohutných prostorách Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Pobaltí našly svůj hrob miliony německých, italských, maďarských, rumunských, ale i těch našich slovenských vojáků. V duchu nacistické a tzv. protibolševické propagandy šli vojáci budovat Novou Evropu. Dnes leží zapomenuti někde daleko od své vlasti. Asi i bez pomníku, či vzpomínky. Osud evropských národů ležel tehdy na hrdinství sovětských občanů, záměrně říkám občanů, protože oni svým hrdinstvím porazili a zachránili Evropu. Zaplatili obrovskou daň, za německou a jejich spojenců agresí zůstaly tisíce vypálených vesnic, domovů, zůstaly i miliony sirotků," říká politik závěrem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.