Evropa měla Čechy za kacíře, a dokonce proti nám vyhlašovala křížovou výpravu…
VIDEO s Jiřím Kobzou a dalšími účastníky položení květin u Pomníku mistra Jana Husa. Plná verze rozhovoru
České dějiny jsou poznamenány nucenou katolizací, původní liturgie byla slovanská, viz Václav Chaloupecký (1939): „Slovanská bohoslužba z našich zemí byla sice odstraněna, ale kulturní hodnoty, které vytvořila, zejména kulturní jazyk a základ našeho národního povědomí, zůstaly trvalou složkou naší národní bytosti a daly do značné míry ráz a povahu celému západnímu Slovanstvu.“
Další dějinný vývoj šel nicméně cestou germanizace a katolizace; z českých zemí odcházeli exulanti (náboženská emigrace) … Na samém počátku také žáci Cyrila a Metoděje museli z našich končin odejít. V době Husových pokračovatelů byla proti nám dokonce vyhlášena křížová výprava a před 95 lety měla ČSR jistý spor s Vatikánem o výklad Husa. Svatému stolci se tehdy nelíbilo, že od roku 1925 tu máme památný den, kdy si připomínáme Husovu popravu na louce za Kostnicí, kdy tento kazatel, vizionář a církevní reformátor byl oddán plamenům hranice jakožto údajný „kacíř“…
Anomální situace v Československu z hlediska formalizované odluky církve od státu? Denik.cz píše, že až Jan Pavel II. „vyjádřil ve Vatikánu ‚hlubokou lítost nad krutou smrtí českého kazatele a církevního reformátora Jana Husa, prohlášeného za kacíře a roku 1415 upáleného‘…"
Československo se po svém vzniku stalo republikou, „jednota stolce a oltáře“ z dob mocnářství byla porušena. Částečně za to může možná i ten fakt, že se nám vštěpoval katolicismus cestou nucení, viz film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice… Mezi jisté anomálie tu patří, že dokonce ani v období ČSSR nebyla církev od státu formálně odloučena, píše se o tom ve sborníku statí „Československá ústava 1920, devadesát let poté“ (Praha 2019). Tuto skutečnost Sputniku potvrdil římsko-katolický duchovní Mgr. Jakub Berka, OPraem. Dodal, že aby například duchovní mohl vykonávat svou funkci, musel mít státní souhlas, jinak že se „komunisté zavázali chránit památky“ (kostely, pozn. aut.) …
Sputnik: Co Jan Hus nyní znamená pro ČR, konkrétně v době, kdy třeba husitství je považováno za ne zcela světlou stránku naší historie: „Rvačky a výtržnosti byly teď na Novém Městě pražském na denním pořádku. Stoupenci kalicha se už neskrývali a své odpůrce přepadali i ve dne…“ (Vlastimil Vondruška: Hustiská epopej II., Brno 2015, kap. 28). Ve světě se navíc ruší památníky, sochy. My teď stojíme před sochou Husa, jak byste zhodnotil situaci?
Jan Hus říkal, že církev má být chudá… Jsme v éře církevních restitucí…
Myslím, že měl pravdu. Církev skutečně nepotřebuje tak rozsáhlé majetky, jaké má. Měla by být spíše správcem, nikoli majitelem [statků]. Když docházelo k odluce církve od státu ve Francii, církev dostala do své správy výhradně sakrální budovy. Nedostala ale latifundie ve smyslu lesů, polí, rybníků či rozsáhlých panství, jak to bylo ovšem u nás. Církev zde má být pro věřící. Nemá se stát korporací, která se žene za ziskem. Příkladem jsou církevní lesy v dnešní době – to je bída a utrpení.
Poslední dotaz. Původně se na našem území praktikovala slovanská liturgie, která byla vytlačena tou latinskou. Domníváte se, že by se v rámci ekumenického přístupu tato někdejší tradice měla posilovat?
Myslím, že určitě. Doby, kdy si katolíci s evangelíky podřezávali krky během třicetileté války, ty jsou za námi. Církve by se měly dohodnout. Není správné, že církve vystupují jako firmy, které prodávají stejný produkt, který se nedá reklamovat. Doposud nikdo nepřišel zpátky „z druhé strany“ (nevstal z mrtvých, pozn. aut.) … Myslím, že by se církve měly věnovat vzdělávání, udržení historie, měly by učit respektu k tradicím. V tom bych viděl hlavní úkol církve, který opravdu nevidím ve sféře hospodářské…
Děkujeme za rozhovor.