Na polygonu Čebarkul ruského ministerstva obrany se konalo testování nového bitevního robota Marker. Konstruktéři si dali za úkol nacvičení různých technologických úkonů ve vzájemném působení pozemních robotů, bezpilotních letounů a speciálních jednotek. Na reálném bojišti nemá být Marker zatím nasazen, ale v roce 2021 má být předán Ministerstvu obrany RF.

Čeká ruskou armádu invaze robotů?

Téma robotizace armády je vždy atraktivní, protože pro čtenáře je zpravidla zajímavější budoucí „válka transformerů,“ než další modifikace nějaké korvety. Vzniká ale pocit, že téma robotů je vnímáno příliš doslovně. Pokusme se v tom vyznat.

V roce 2006 položili Vladimiru Putinovi z legrace na internetu otázku: kdy budou chránit ruské hranice „obří bitevní androidní roboti?“ Prezident odpověděl, že je to v zásadě reálné, ale bez účasti lidí nemožné, protože „hlavní je pohraničník.“ Samotný pojem „obří bitevní androidní robot“ se stal memem, což ale neznamená, že robotizace ozbrojených sil není vážné téma.

​V listopadu 2019 učinil Putin prohlášení, že nový státní program zbrojení do roku 2033 má obsahovat rozšíření seznamu laserových a hypersonických zbraní a také bitevních robotů a bezpilotních letounů. Má se za to, že do roku 2025 budou v Rusku vyvinuti a zařazeni do výzbroje roboti nové generace schopní plnit úkoly maximálně autonomně a za minimální distanční účasti operátora. Předpokládá se, že tito roboti budou vyzbrojení, i například granátomety a 120mm minomety. Jak je tomu dnes?

Pokud jde o „obyčejné“ systémy (o strategických si promluvíme později) mohou být roboti použiti, a již se používají, dost často.

Chytrý „ženista“ a vybavený rozvědčík

Nasazení leteckých bezpilotních letadel již nikoho nepřekvapuje. Průzkumné a útočné operace mohou drony vykonávat částečně autonomně již dnes. I když je zpravidla řídí operátoři. V nejbližší budoucnosti ale mají tito roboti zvládnout taktiku leteckého boje a spolupráci s pilotovanými letouny. Přitom se značně zvýší úloha autonomní činnosti bezpilotních létajících strojů, poněvadž reakce pilotů, jež je řídí, nemusí být taková rychlá jako reakce a rozhodnutí umělé inteligence.

Co se týče pozemních strojů, jejich nejužitečnější sférou je odminování. Tyto roboty z rodiny Uran již má ruská armáda ve výzbroji. Chytrý „ženista“ dokáže pracovat na vzdálenosti 1 km od operátora a jeho hlavním úkolem je vytvoření bezpečných koridorů na minových polích.

Pásový systém Platforma-M ovládaný na dálku se dá vybavit průzkumným zařízením anebo palebnými prostředky o hmotnosti do 300 kg, systém dokáže fungovat spolu s nimi na vzdálenosti do 1,5 km od operátora. Zajímavý je také podobný systém Argo, který může být za jistých podmínek úspěšně nasazen jako hlídkový stroj anebo spolu s jednotkami motorizované pěchoty.

Hlavní vada těchto systémů je potřeba dálkového ovládání. V případě srážky s technologicky vyspělým nepřítelem, který disponuje prostředky radioelektronického vytvoření poruch, mohou se stát tyto stroje jak neužitečné, tak i jednoduše nebezpečné: zachytí-li robota, může ho vyřadit, anebo poslat proti původním „majitelům.“ Myslím, že existují také jisté obavy ohledně autonomní logiky těchto robotů: nemůžeme vědět, co se může zdát jeho elektronickému mozku, a který tank tak bude považovat za svůj a který za cizí? Vcelku je ale použití těchto prostředků vyvinutých od roku 2000 dost účelné.

Ochrana raněných a tanků

Větší robot Nerechta má ve výzbroji kromě dost výkonného systému elektronických a optických prostředků a zbraní také bezpilotní kvadrokoptéru s optickou TV kamerou. Nerechta je fakticky zkušební systém pro nacvičení konstruktivních řešení a taktiky používání robotů v budoucnu. Připomeňme, že Nerechta má několik možných variant, například nevyzbrojený transportní systém, který dokáže dopravit na 500 kg munice anebo například raněné vojáky. Podobné využití robotů nevzbuzuje mimochodem žádné otázky, poněvadž dnešní radioelektronické prostředky nedokážou porušit ovládání těchto systémů.

7 tun a 40 km za hodinu, to je hmotnost a rychlost zkušebního robota Soratnik, který by mohl dopravovat protitankové prostředky a prostředky na zdolání pěchoty, která se za útoku pohybuje vedle tanků. Má na to dostatečnou rychlost a může být ovládán z jednoho z tanků. Tento přístroj se svými rozměry dá porovnat s nevelkým obrněným transportérem pěchoty (BTR) anebo s průzkumným vozidlem. Má ve výzbroji 8 řízených střel, což je úctyhodný počet. Zároveň ale má stejné chyby jako roboti první generace: je plně ovládán na dálku. Když někdo převezme ovládání, anebo ho prostě naruší, tento robot se zastaví a nedokáže dál fungovat. Budoucnost proto patří autonomním strojům, které dokážou plnit krátké povely velitele, ale nevyžadují stálé spojení s ovládacím stanovištěm.

Ministerstvo obrany RF dost ochotně komentovalo použití dronů v syrské kampani, přitom ale nepotvrdilo (ale také nevyvrátilo) informace týkající se nasazení v této zemi některých z výše uvedených robotizovaných systémů.

Pokud jde o nejčerstvější zprávy, pak právě na příkladu robota Marker, který byl nedávno otestován na polygonu Ministerstva obrany RF, vidíme, že se vedou práce na vývoji systémů, které dokážou nahradit pěchotu a obrněnou techniku. Očekává se, že se robotizovaný bitevní stroj dá udělat dokonce z těžkého tanku Armata.

Robote, rozhoduj sám

Sovětská a ruská vojenská věda měla (a má dodnes) dost skeptický názor na poskytnutí robotům nebo automatizovaným systémům práva na přijetí rozhodnutí souvisejících s potenciálně velkým počtem obětí. Avšak v dnešní situaci se bez automatizovaných systémů nedá obejít. Dokonce v takových strategicky významných sférách jako zajištění odvetného raketového jaderného útoku a také v protiraketové obraně.

Systém ovládání masového odvetného jaderného útoku Perimetr se dá považovat snad za nejdůležitějšího ruského vojenského robota. Z přístupných informací víme, že systém, který média nazvala Mrtvá ruka, funguje automaticky. Protiraketový boj probíhá natolik rychle a obsahuje takové množství informací, že člověk to sledovat nedokáže. Avšak na základě celkového vztahu vojáků k přijetí rozhodnutí roboty předpokládám, že bojový režim těchto systémů má spustit člověk, i když je celá bojová činnost automatizovaná.

Budoucím strategickým robotem se stane ponorka Poseidon s bojovou hlavicí megatunové třídy a okřídlenou raketou s jaderným pohonem Burevestnik. Tyto bezpilotní prostředky se v mnohém podobají: v jejich energetických zařízeních se používá kompaktní jaderný reaktor. Oba tyto systémy mohou dlouhou dobu zůstat v režimu očekávání rozkazu o odvetném útoku, jeden v oceánských hlubinách, druhý na nebi. Rozhodnutí o nasazení mají schválit lidé, avšak celá bitevní činnost těchto robotů bude naprosto samostatná. Možná také za účasti operátorů, ale není to nuté. V hypotetické situaci jaderné války nemusí být práce operátorů a jejich „železných“ podřízených stabilní. Proto musí být tito roboti schopní jednat bez lidské účasti.

Mimochodem každá strategická raketa je fakticky létající robot, který řídí let k cíli a také vypuštění bojových hlavic k jednotlivým objektům na území nepřítele naprosto automaticky. Operátor může samozřejmě přerušit let této rakety, avšak neodpovídá za její pilotování.

Dálkové ovládání za pomocí...tweetů

A teď si připomeneme pro změnu robota, který vykonal let do vesmíru. Jde o robota Fjodora (FEDOR, Final Experimental Demonstration Object Research), který má dokonce vlastní účet na Twitteru a občas zveřejňuje humoristické poznámky různé intelektuální úrovně. Není to samozřejmě skutečný robot, ale spíše ukázkový projekt agentury Roskosmos. Nemá žádný praktický užitek, ale s pomocí podobných strojů byly na začátku nynějšího století nacvičeny elementární technologie dálkového ovládání robotizovaných systémů.

Zkrátka, existuje hodně otázek a také jistá nedůvěra jak vůči plně autonomním bitevním systémům, tak vůči těm ovládaným na dálku. Neznamená to ale, že roboti mají těžké časy. Právě naopak, všechny tyto otázky mají být vyřešeny, a roboti se budou stále častěji ucházet o úlohu „člověka se zbraní.“ V eventuální budoucí bezkontaktní válce bude právě robotům svěřena veškerá těžká a špinavá práce na bojišti. A když to tak bude, pak je možné, že jednou nahradí pohraničníky obří bitevní androidní roboti, o kterých „snili“ internetoví trollové v polovině nultých let.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.