„Na naši žádost se bude 13. července konat schůzka ministrů zahraničí členských zemí EU věnovaná výhradně turecké otázce,“ oznámil šéf zahraničněpolitického rezortu na jednání Senátu Francie. „EU již zavedla sankce proti Turecku (v minulém roce, pozn. red.) v souvislosti s vrtnými pracemi Turecka ve výlučné ekonomické zóně Kypru. Mohou být předloženy i jiné sankce,“ podotkl šéf francouzské diplomacie.

Francouzský prezident Emmanuel Macron obvinil dříve Turecko z „hromadného exportu džihádistů“ do Libye a označil zasahování Ankary do záležitostí této severoafrické země za „zločinné“. Tvrdé výroky francouzského prezidenta na adresu spojence v NATO, které zazněly 29. června, se staly vrcholem diplomatické konfrontace Paříže a Ankary kolem Libye, která již nabyla vojensko-politického rázu.

Jakou cestu si zvolí Turecko, aby si zachovalo své pozice ve východním Středomoří? Jaká má být pozice Ankary vůči EU? Přivede tento konflikt zájmů k tomu, že se Turecko vzdá svých cílů na cestě do EU? Na tyto otázky odpověděl v interview pro Sputnik novinář a politický pozorovatel Mehmet Ali Güller.

Podle jeho názoru v situaci, v níž se ocitlo Turecko, je třeba získat na svou stranu Rusko.

„Politická linie, jíž se bude Turecko přidržovat ve východním Středomoří a v Libyi, má spočívat v získání Ruska na svou stranu. Ať už zajímají obě země jakkoli protikladné pozice v Libyi, je v zájmu obou zemí sbližování pozic Ankary a Moskvy. Posílí to pozici Turecka ve vztazích s EU a USA,“ řekl Güller.

Zdůraznil, že pro Turecko je otázka vstupu do EU „iluzorní“ a dodal: „Turecko nemá prostor pro rozvoj své pozice vůči EU, vždyť ono členství v EU je jistou iluzí. Od samého počátku spočívala strategie EU vůči Turecku v tom, aby stálo pokud možno ‚na startovní čáře‘, aby na jedné straně nebylo přijato do EU a na straně druhé ani nedostalo definitivně zápornou odpověď a nezačalo hledat alternativu. Pro USA a EU spočíval úkol od samého začátku právě v tomto.

A proto zastánci euroasijské cesty rozvoje Turecka, kteří to chápali, byli od samého začátku proti této pozici a tvrdili, že Turecko má spolupracovat s Íránem a Ruskem. V konečném důsledku pokusy USA využít Libye, aby vyvolaly konflikt mezi Tureckem a Ruskem, budou v dlouhodobé perspektivě bezvýsledné. Dokonce když dá nynější turecká vláda přednost ‚spolupráci‘ s USA kvůli ekonomickému nátlaku z Washingtonu, bude Turecko v konečném důsledku rozvíjet součinnost s asijskými hráči,“ podotkl Güller.

Podle jeho názoru v nynějších podmínkách musí Turecko udělat rozhodné kroky vůči celní unii. „V průběhu 25 let má Turecko obrovské hospodářské ztráty, protože je členem celní unie a není členem EU. Čas od času znějí z Turecka požadavky revize ustanovení dohody v souvislosti s rozsahem zmíněné škody – jde o téměř 500 miliard dolarů, v podstatě by ale bylo správným krokem úplné anulování této dohody ze strany Turecka,“ řekl v závěru.