Stříhání drátů "železné opony" - doba naivních představ

Michail Gorbačov, otec tehdy populární tzv. perestrojky, se zasloužil o rozpad SSSR a tehdejšího sovětského impéria a otevřel Rusko západnímu světu v čele s USA. Učinil tak na základě dohod s prezidentem USA Ronaldem Reaganem z let 1986 a 1987 a posléze s Georgem Bushem st. z roku 1989, kdy na Maltě oznámil konec „studené války“.

Když se M. Gorbačova část nespokojených ruských politiků pokusila v srpnu 1991 svrhnout, a byl pro Západ už ne zcela udržitelný, vystřídal ho s pomocí tanků Boris Jelcin. Ten pak pokračoval v Gorbačovově politice otevřenosti a přátelství k Západu ještě usilovněji. Navíc často v opilosti „rozdával“ ruský národní majetek oligarchům, kteří se ho rovněž potichu připravovali předat Západu za příslovečnou „hubičku“.

Oba ruští státníci tak činili mj. na základě příslibů o zachování bezpečnosti Ruské federace a nepřibližování NATO k ruským hranicím a výhodnosti této otevřenosti a přátelství i pro Rusko. A oba prezidenti, zvláště pak M. Gorbačov, jejichž naivita byla posilována osvědčenou písničkou „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“, udělováním různých metálů včetně Nobelovy ceny míru a přátelským plácáním po zádech, jim věřili a uvěřili.

Tyto přísliby a dohody byly však jen slovní a následný vývoj ukázal, že zejména USA je neměly v úmyslu nikdy dodržet. A také nedodržely a nadále nedodržují. Sovětský svaz byl kromě Ruska vlky rozebrán a ruské ovce téměř snědeny.

Také Václav Havel otevřel Západu tehdejší Československo. I on byl v cizině chválen a sbíral nejrůznější medaile a ocenění. Rovněž on věřil slibům a na slovo poslouchal své západní přátele včetně podpory „humanitárního bombardování“ Srbska, i když doma ho mnoho lidí mj. proto rádo nemělo. A než se Československo nadálo, západní vlci ho rozebrali a téměř sežrali.

Čeština je velmi nápaditý a originální jazyk. A tak se v poslední době se u nás ujal dosti výmluvný název „dobroseři“. Označují se tak lidé, kteří jakoby šíří dobro, dost často ale - jak se ukazuje - v neprospěch svého státu. A současně nasírali a nadále nasírají své spo-luobčany.

Byli takovými „dobrosery“ i M. Gorbačov, B. Jelcin nebo V. Havel? Nebo jimi jsou i jejich političtí pohrobci? Zdá se, že s uplývajícím časem je to otázka k zamyšlení….

Západním vlkům v rozebrání Ruska a snědení jeho důvěřivých oveček zabránil

Vladimír Putin. Vrátil jí nové „hlídací psy“, začal ji znovu stavět na nohy, posilovat její  sebevědomí a za podpory širokých vrstev obyvatelstva upevňovat i její mezinárodní prestiž a vliv. Tuto podporu potvrdilo i současné referendum o změnách v ústavě v RF.

USA a celý Západ to zjevně zaskočilo a dodnes se z této změny nemohou vzpamatovat. A právě z tohoto neskrývaného zklamání a vzteku zřejmě pramení jejich neskrývaná nenávist a rusofobie. Dalším důvodem je i návrat Ruska do vrcholné geopolitické hry, které jim kříží plány na ovládnutí světa, od nichž američtí vlci zjevně nehodlají ustoupit.

Jedna prastará moudrost praví, že „je lepší mít v čele ovcí lva než ovci v čele lvů“. A náš velký klasik a bojovník proti fašismu Karel Čapek (1890-1938) k tomu dodává: „Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.“