Včera mnohý z nás, dokonce možná většina národa mohla souznít s prezidentem republiky, když heslo černošských aktivistů Black lives matter, provázené tisíci vyrabovaných obchodů, stržením a pomalováním možná stovek soch osob spojených i nespojených s otrokářskou minulostí, vynucovaným klekáním bílých spoluobčanů a prosbami o odpuštění, davovou psychózou při odmítání všeho bílého, počínaje vážnou hudbou, ruku na srdce neznám žádného černošského světového skladatele, přes rasistická jídla dokonce i u italské kuchyně a samozřejmě u módy, označil jako rasistické. A já bych dodal jako tupě rasistické.

A tupě, nejen od těch, kteří tento rasismus šíří a jde už do extrému, že běloch se píše s malým b, ale černoch napříště jen s velkým Č.

Vždy tvrdím, že myšlenkově rozhodně nepatříme k Západu. Blbiny, včetně rušení policejních služeben, aby následně dramaticky narostly vraždy, znásilňování. Označování amerických policistů za rasisty, ačkoliv pravda cca 50% obviněných jsou černoši, ale zároveň 50 % napadených jsou rovněž černoši. A pikantní přitom leckdy je, že zasahujícími jsou opět černošští policisté.

A tato vlna se nyní line do Francie, Velké Británie, Belgie.

Na jedné straně je to zcela v pořádku. Zbavme se konečně už těch naivních představ, jak ten kdysi toužebně vymodlený Západ je skvělý, čistý a spravedlivý. Není a nikdy nebyl. Jeho kořeny jsou krvavé a násilné. A je jen v pořádku, že se ta nezacelená rána otevřela.

A je to skvělé hlavně kvůli naší liberální opozici, která bubnuje proti Rusku a Číně a zapomíná, že Západ nám nemůže být morálním vzorem, ani kvůli koloniální a otrokářské minulosti, ani kvůli opět kvazikoloniálním válkám po roce 1990.

Kdy konečně bude pozvednut hlas, že Kosovo byla jedna velká tragédie a stalo se samostatné jen proto, že Srbové byli přátelé Ruska. Až prezident Thači přijde před mezinárodní soud, stálo by za to oprášit myšlenku oduznání nezávislosti tohoto teroristického státu.

Někdo teď namítne, že jsem jaksi uhnul od tématu.

Ale neuhnul. Minulost Západu je skutečně amorální a děsivá a není důvod jej vidět růžovými brýlemi.

Druhá věc je, že každý se chová, tak jak se mu dovolí. A Američané mají zvláštní talent podrobovat se davovým psychózám. A tak kdysi za časů Mc Carthyho nastal hon na údajné komunisty a mnoho i velmi pokrokových umělců i lidí všeho druhu tím trpělo. I Charlie Chaplin, i náš Jiří Voskovec. V nedávných letech zase vypukla podobná davová psychóza Me too a najednou všechny ženské, i ty, kterým by so o tom mohlo jenom zdát, byli kdysi znásilněny či zneužity. Nejčastěji jim před 30 lety někdo sáhnul na koleno.

A dnes bílá většina bohatá a inteligentní zpravidla masivně podporuje až ze 70 % protibělošské demonstrace, včetně vandalismu a násilí a dobrovolně volají po potřebě co největšího sebeponížení.

Nemohu si Američanů vážit. Jsou infantitlní a naladění na jakoukoliv hysterii.

Bylo správné, že hnutí proti rasismu i kolonialismu se přelilo do Evropy. Vždyť tam to všechno začalo a je správné, aby si Francie, Velká Británie, Belgie, Německo atd. svou odpovědnost uvědomili. Je třeba brát historii se vším, i tím nosným i tím odpudivým. Ale neponižovat se!

Shrnuto tedy: Za „úspěch“ hnutí Black lives matter mohou v USA především sebemrskající bílí demokraté, kteří dávají rovnítko mezi boj proti rasismu a boj proti Donaldu Trumpovi. Evropa to zatím nějak zvládá. Chcete důkaz? Tak třeba včerejší vyjádření prezidenta Zemana.