Předně – pročpak stojí za to vidět sbírku vojenské techniky v muzeu v Lešanech?

Vojenské technické muzeum Lešany disponuje úctyhodnou sbírkou vojenské techniky. Jsou zde československé výrobky, např. naše legendární předválečné lehké tanky i děla systému Škoda. Je zde i zahraniční technika, třebas US tank Sherman, či solidní nomenklatura sovětských raket, to vše viz kniha Vladimíra Franceva Padesát příběhů exponátů – Vojenské technické muzeum Lešany.

Vystaven je mezi jinými také sovětský „Smíchovský/Růžový“ tank IS-2, tedy ten, který musel opustit Prahu (červen 1991) v potupném barevném hávu…Za prohlídku muzea se neplatí a rozhodně stojí za zhlédnutí. Ocení ho rodiče s dětmi. Rádi bychom pochválili kustody a všechny zřízence, kteří se nás ujali. O to více nechápeme odtažitý postoj lidí z vedení…

Proč se do Lešan vypravil reportér Sputniku?

Do Lešan jsem se vypravil v touze spatřit, jsou-li neporušené zmíněné bronzové pamětní desky z podstavce památníku osvobození Prahy Rudou armádou, na kterémžto sovětský tank na Smíchově stával; památník dominoval tehdejšímu náměstí Sovětských tankistů (dnes nám. Kinských).

Více jak rok mi v Lešanech slibovali, že mi ony desky ukáží, abych „nemusel vyplňovat žádost“… Nicméně mi nakonec po příjezdu na místo desky nepředvedli… Alespoň jsem si mohl prohlédnout zostuzený tank zblízka… Pamětní desky (cedule) jsou přitom důležité, ježto citují jména padlých sovětských vojáků, kteří zahynuli při osvobozování Prahy v květnu roku 1945.

Existuje reálná obava, že desky dopadly tak, jako možná skončila Koněvova cedule z věže Staroměstské radnice v Praze či přímo sama socha maršála SSSR Ivana S. Koněva; jak staroměstská deska dedikovaná Koněvovi, tak socha Koněva jsou veřejnosti nepřístupné; prý jednou zase budou, nicméně teď nejsou… A stejně je to i s deskami z podstavce tanku. Existují vůbec? Uvidíme je v budoucnu? V Lešanech nám lidé z vedení slíbili, že nám desky ukáží, skutek však utek. Můj subjektivní pocit (říkám to zde napůl „žertem“) byl takový, že je prostě nestačili znovu vyrobit… Protože proč potom ty okolky? Je pro to racionální vysvětlení? Přiléváme olej do ohně my, kdo jen chceme vědět, zda jsou ty pamětní desky důstojně uloženy, či ne?

Na videu se můžete podívat, jak růžový tank v reálu vyhlíží. Informace z videa upřesňujeme tímto článkem.

Svět se zbláznil? „Růžový tank“ či povalená socha Washingtona se zapálenou hlavou. Je zde souvislost? A víte, že možná ano? A v čem?

Historicky a globálně vzato: začne to růžovým tankem a pokračuje třeba svrháváním soch otců americké demokracie, viz povalená socha Georga Washingtona. Kde je ta souvislost? Pokud nová generace zpochybní symboly historie generace předešlé, které byly stabilně a dlouhodobě uznávány, nic dobrého to nevěstí. K čemu to celé přirovnat? Třeba k tomu, kdybyste najednou v afektu vyhodili všecka svá rodinná alba. Napadá vás lepší příměr?

Sejmuté pamětní desky (jež mají být všem na očích) lešanské muzeum nedokázalo dodnes zpřístupnit návštěvníkům. Ukrývá je v depozitáři a jen tak se k nim nikdo nedostane. Proč by nemohly viset všem na očích vedle jiných vystavených „exponátů“? Pohoršoval by se někdo? A zatím jsou v muzeu vystaveny dokonce makety chleba, jež provází následující nápis v němčině: „Das Betasten der Waren ist amtlich verboten! /Ohmatávání zboží jest úředně zakázáno! /…“ Zato, řečeno metaforou, makat na jistou kulturní památku, na určitý tank, konkrétní desky, to se může…

Jinými slovy – za rok budeme mít v ČR 30 let, kdy nejprve David Černý, poté poslanci Federálního shromáždění (o mnoho let později také Muzeum v Lešanech), postupně přetřeli sovětský tank (instalovaný jako památník, dokonce národní kulturní památka) – na růžovo. Píšeme o tom nyní, jelikož se děje cosi nedobrého s kulturními památkami, přičemž celosvětově. Ušetřeny, jak je vidět, nejsou ani sochy zakladatelů či představitelů americké demokracie…

Narůžovo natřený tank stál původně v Praze 5, na dnešním náměstí Kinských. Spočíval na žulovém podstavci. Na zmíněném piedestalu z krhanického granitu byly tenkrát instalovány i pamětní desky se jmény padlých rudoarmějců; tyto desky jsou zřetelně vidět ve filmu Májové hvězdy, snímek je dostupný na YouTube.

Pamětní desky z piedestalu, na němž (na náměstí Kinských) stával do roku 1991 sovětský tank.

Tank na náměstí Kinských byl přiznanou národní kulturní památkou a odkazoval k porážce nacismu. Jako symbol vítězství mohl být zvolen třeba kamenný obelisk. Lpět na typu tanku a konkrétním exempláři se mi zdá jako malicherné, navíc víme-li, že instalovaný IS-2 reálně bojoval. Původní tank Gončarenka s č. 24 byl na Klárově poškozen. Sovětští představitelé se rozhodli Pražanům po sobě zanechat tehdejší chloubu armády, modernější tank IS-2. 

Proměna sémantiky symbolu tanku, viz postoj VHÚ, v toku dalších dějin je již věcí jinou: ústav soudí, že růžovoučký nátěr tanku je v pořádku… Ale jak to? Tank přece primárně odkazuje na květnové osvobození 1945. Vše ostatní je jen reinterpretace dějin, nebo ne? Památník vlasovcům však nestojí na náměstí Kinských, nýbrž zatím jen jako „modýlek“ tanku napíchnutý na kůl a přiklopený nacistickou přilbou v Řeporyjích. Že by ty změny ještě neskončily?

Když se na sovětském tanku IS-2 vandalsky podepsali také umělec David Černý a 15 poslanců Federálního shromáždění, status tanku jako kulturní památky byl odvolán, 13. 6. 1991 byl tank přemístěn… Kdo chce vidět tank dnes, má tu možnost v lešanském muzeu. Tank zde stojí stále růžový. Nicméně pamětní desky nikdo jen tak neuzří. Buď na ně nezbyla růžová barva, nebo by to nepůsobilo tak provokativně, nebo nanést barvu na jména padlých si dosud „nikdo nedovolil“…
Inkriminovaný tank IS-2 byl přetřen finskou růžovou barvou, jak nám neoficiálně sdělili zaměstnanci muzea, prý aby „vydržela co nejdéle“… Od té doby byl tank viděn ať už na plovoucím pontonu na Vltavě, kdy z něj trčel vztyčený prostředníček (vlastně falus), či jsme jej mohli vidět „postávat“ (jak na pranýři) před kostelem na brněnském Komenského náměstí v roce 2017. 

Pokusů uzřít ony bronzové desky (cedule) z podstavce tanku se nevzdáváme. O dalších vyjednáváních s Vojenským technickým muzeem v Lešanech vás budeme průběžně informovat…

Vladimír Francev, s nímž Sputnik dříve dělal interview, v knize o sbírkách Vojenského muzea v Lešanech píše o tanku IS-2, že v Lešanech najdeme hned čtyři válečné exempláře tohoto tanku, „což je počet, kterým nedisponuje žádné jiné muzeum na světě…byl nejpočetnějším těžkým tankem nejen 2. světové války…oficiální vyřazení [z výzbroje] nařídilo Ministerstvo obrany Ruské federace až v roce 1997 …roli tanků IS-2 v závěrečné fázi 2. světové války lze hodnotit jako významnou“…  (Vladimír Francev: Padesát příběhů exponátů; Vojenské technické muzeum Lešany, 2018)

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.