Média upozorňují na to, že Česká republika, kterou předsednictví čeká za dva roky, již představila svůj obsáhlý program. Seznam priorit Německa je mnohem kratší. Své obavy Sputniku sdělil ekonom a politolog Jaroslav Tichý.

Covid-19 a EU

„Za této situace není tedy na místě hovořit o osobních očekáváních od německého předsednictví EU, nýbrž o obavách z tohoto předsednictví. A takový názor sdílí stále více našich občanů,“ domnívá se.

Co by měla Česká republika očekávat od německého předsednictví EU? V tomto případě se odpověď bude diametrálně lišit podle respondenta, míní expert.

Podle něj ti, kteří podporují vystoupení z EU, budou s obavou očekávat snahu o posílení úlohy EU v době německého předsednictví.

Část našich občanů je však podle experta stále ještě nedostatečně informována o skutečné podstatě věci. „Ti automaticky převezmou za své to, co jim sdělí mainstreamová média či budou i nadále snít o slibované prosperitě v EU, k čemuž by mělo napomoci i německé předsednictví,“ míní pan Tichý.

„Naši politici ve funkcích pak horlivým vykonáváním pokynů z Bruselu a Berlína a prosazováním cizích zájmů na úkor českých národních zájmů budou i nadále usilovat o udržení a příp. ještě vylepšení svých funkcí, mocenských a ekonomických pozic. V německém předsednictví uvidí dobrou příležitost k realizaci svých záměrů. Mám na mysli nepřímý tlak ve spolupráci s pátou kolonou v ČR na odstranění či zneplatnění dekretů prezidenta Beneše týkajících se vysídlení sudetských Němců, kteří se provinili proti československému státu a na zabavení majetku kolaborantů a zrádců z doby 2. světové války,“ říká politolog.

Bez ohledu na úhly pohledu jednotlivých skupin našich spoluobčanů lze podle jeho mínění od německého předsednictví očekávat především zvýšený tlak na prosazení několika bodů. Zaprvé jde o Green New Deal. Podle pana Tichého jejím důsledkem bude další snížení ekonomické výkonnosti v členských zemích EU a prohloubení jejich zadlužení a souvisejících problémů, snížení spotřeby a tedy i životní úrovně v Evropě.

Zadruhé jde o migrační krizi.

„Zvýšený tlak na přerozdělování migrantů do zemí V4 s cílem uvolnit si kapacity pro příjem dalších kontingentů těchto migrantů, zvýšení příspěvků členských zemí do Bruselu za účelem nahrazení výpadku příspěvků od vystupující Velké Británie (z 1 % HDP na 1,3 % HDP), čímž se ČR stane v předstihu čistým plátcem, a to i z pohledu relace ‚příspěvky do EU versus dotace z EU´,“ říká ekonom.

„Dodám - celounijní zadlužení v plánované výši 750 mld. eur a s tím související otázky, zejména pak skutečně potřebná výše částky zadlužení a podmínky spojené s jejím čerpáním; účelové určení těchto peněz, které mají být pod pláštíkem pomoci s odstraněním ekonomických dopadů koronaviru směrovány do podpory a udržení neudržitelného hospodářského systému EU namísto do investic návratných v blízké budoucnosti. Tím bude přenesena ekonomická ‚nákaza' i na relativně ještě zdravé další členské země EU. Vydání společných evropských dluhopisů za tímto účelem s požadavkem na solidární ručení členských zemí za neuhrazené závazky dalších členských zemí. Nastavení a nařízení celoevropské daně, kterou bude spláceno přijaté úvěrování EU ve výši 750 mld. eur, které si hodlá vedení EU vypůjčit pod záminkou pomoci členským zemím od následků koronavirové epidemie, ačkoliv půjde především o to, udržet za každou cenu krachující jižní státy Evropy ještě chvíli v EU,“ dodává.

Podle názoru pana Tichého Česko peníze z celoevropského fondu na odstranění ekonomických dopadů koronaviru přitom vůbec nepotřebuje, související problémy může řešit monetizací dluhu s využitím volnoměnových rezerv u ČNB.

Lisabon 2.0

Během německého předsednictví se bude konat plánovaná konference o budoucnosti Evropy, která se uskuteční v září. Předchozí podobná konference přitom prý přinesla Lisabonskou smlouvu.

„Taktika předkládat mnohomluvné a máloobsažné texty, v nichž je skryto to, co chce Brusel prosadit (navíc často se změnami na poslední chvíli, tj. bez možnosti včas reagovat), se stala již normou v jednání Bruselu. Stále více analytiků spěje k názoru, že Lisabonská smlouva beroucí členským zemím jejich suverenitu je ve své platné podobě již mrtvým dokumentem. Ukázala to jasně nejen nesmyslná imigrační politika EU, ale též koronavirová krize, kdy EU byla při jejím řešení vyloženě na obtíž a nikoliv ku pomoci členským státům. Obě tyto události ukázaly na význam existence národních států a na potřebu obnovit jejich státní suverenitu. Souvisí to i se vzrůstající potřebou soběstačnosti jednotlivých států, se snahou omezovat z ekologických důvodů mezinárodní přepravu atd.,“ říká politolog s tím, že návrat k národním státům a k obnovení jejich suverenity je ovšem v příkrém rozporu s agendou Evropské komise.

„Lze proto očekávat, že právě při německém předsednictví dojde k pokusu naopak o urychlení procesu přeměny EU jako mezinárodní organizace na superstát se současnou likvidací národních států. Nikoliv náhodou se tedy v kuloárech hovoří o přípravě Lisabonské smlouvy II, přičemž každá strana si její obsah představuje zcela odlišným způsobem. Některá témata (především související s křečovitou snahou Bruselu o udržení EU) bude třeba do doby konference plánované na září t. r. ještě předjednat. S ohledem na obvyklou praxi většiny našich představitelů, kteří doma říkají něco zcela jiného, než v zahraničí slibují, se máme nepochybně na co ‚těšit'. Není zřejmé, zda proběhne do doby konání konference členských zemí EU jednání Jalta II. a s jakými závěry, k nimž by byla i zmíněná konference nucena přihlédnout,“ říká pan Tichý závěrem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.