„Když jsem před lety do tohoto životodárného tělesa sem tam zajela na návštěvu, potřebovala jsem si jednou vyřídit nějaké své pracovní věci. Požádala jsem tedy svého bývalého polského šéfa (jenž tehdy působil jako vysoce postavený úředník), zda bych si nemohla vyřídit pár mailů z jeho počítače,“ začala své vzpomínky Stonjeková.

Její šéf ale usoudil, že bude mnohem praktičtější, když jí najde rovnou nějakou kancelář a začal otevírat jedny dveře za druhými, až narazil na dočista prázdnou kancelář se zhruba sedmi pracovními místy.

Poté Stonjekovou zalogoval na své heslo na jednom z tamních počítačů a komentátorka začala vyřizovat svoje pracovní věci.

„Asi hodinu poté, co jsem seděla v prázdné kanceláři, se otevřely dveře a do místnosti vstoupili tři Italové. Koukli na mě, na místnost, na mě...na místnost..., zatvářili se zmateně, omluvili se a odešli. Asi za hodinu někdo znovu vstoupil do dveří. Znovu to byla tahle parta Italů. Znovu se zatvářili zmateně, dívali se střídavě na místnost a na mě, znovu se omluvili a znovu odešli. To se opakovalo ještě asi dvakrát. Nakonec se po asi třech hodinách vrátili naposledy, usmáli se a šli si sednout na svoje místa ve své kanceláři...“ uvedla Stonjeková.

Komentátorka poté zdůraznila, že tato situace přímo nesouvisela s kradením.

„Spíš se snažím říct, že celá ta budova je jeden velkej Crazy House (nebo jak s oblibou říkám „pomatenoment”), kde levá ruka neví, co dělá pravá. Kde i parta italských úředníků může tři hodiny zoufale bloudit a dokola hledat svůj kancl,“ podotýká Stonjeková s tím, že není ani divu, že když si tam někdo odněkud něco odnese, tak není, jak to zjistit.

Podle jejích slov, kdyby si na sebe natáhla montérky, tvářila se jako opravář a na vozejček by naložila počítače a tiskárny, tak by to klidně bez problémů provezla. Dodala, že pokud by si toho někdo všimnul, tak leda za hodně dlouho.

„A přesně tak, jako celej slavnej pomatenoment (ne)funguje i celá ta slavná instituce,“ uzavřela příspěvek aktivistka.

Jak svědčí poznámky pod ním, sledující své zklamání z Evropského parlamentu neskrývali.

„Více než 60 tisíc zbytečných úředníků,“ poznamenala Eva Hajerová.

„Za ty prachy ??“ zareagoval Olda Palička.

„Kéž by to bylo jenom k zasmání,“ napsal Dalibor Procházka.

Některým nechyběla ironie a humor.

„Mladý Ital v létě nepracuje a v zimě si hledá práci ... asi nějaké výjimky,“ zareagoval Franta Yetel.

Další v této souvislosti přišli se vzpomínkou na jinou unijní instituci.

„Stejné je v budovách EK v Bruselu...Tam se tedy na stejném patře už úředníci jakž takž orientují... ale kdybych nebyl línej, dala by se o tom napsat kniha,“ uvedl Tomáš Vaněk.