Při sledování celosvětových zpráv o rozvášněném davu zneucťujícím pomníky historických postav Ján Čarnogurský připomněl příklad zcela odlišného zacházení s minulostí. Jedná se hlavně o obec Predmier, kde se narodil první slovenský romanopisec Jozef Ignác Bajza. Dané město má podle Čarnogurského „smysl pro kultivaci dávných tradic“.

„V obci Predmier v okrese Bytča postavili pomník generálu Štefánikovi už dva týdny po jeho tragické smrti, v květnu 1919. Na místě, kde předtím stála socha uherské královny Alžběty, zvané Sissi, byla socha Štefánikovi postavena legionáři a občany obce na znak úcty vůči vědci, generálovi, diplomatovi. Byl to jen dočasný pomník nebo spíše mohyla a v říjnu 1930 na jeho místo postavili sochu v životní velikosti, autorem sochy je sochař Pavel Bán. Postavili ji z veřejné sbírky. Stojí v parčíku v centru obce uprostřed stoletých lip,“

uvedl bývalý slovenský premiér.

Příchod komunistů

Poznamenává však, že po nástupu komunismu nastaly pro zachování sochy těžké časy.

„Štefánik byl ministrem války v první československé vládě, velitelem legií, které v Rusku bojovaly proti bolševikům. O bolševicích se vyjadřoval velmi odsuzujícně. Začátkem 50. let se v Československu odstraňovaly sochy na denním pořádku a takový osud by byl stihl i Štefánikovu sochu v Predmieru,“ podotkl Čarnogurský s tím, že socha byla zničena v Bratislavě a řadě jiných měst.

„V Predmieru by se jim to však nepodařilo, protože obyvatelé obce sochu střežili a kdyby někdo chtěl sochu odstranit, zburcovali by celou obec,“ poznamenal Čarnogurský.

Upozornil ale i na to, že později se na sochu v obci poněkud zapomnělo. „Přispěla k tomu i poloha sochy a obce. Cesta Považská Bystrica – Žilina vedla podél obce, málokteré auto zabočilo do Predmieru,“ napsal politik a dodal, že v této obci se tak Štefánikova socha zachovala jako jediná na Slovensku a nadále nesla své poselství.

Období demokratizace

Těsně před sametovou revolucí bylo vedle sochy zorganizováno shromáždění občanů požadujících demokratizaci režimu.

„Na výročí Štefánikova narození, 21. července 1989, svolala Slovenská opozice veřejné shromáždění ke Štefánikově soše do Predmier. Výzvu zveřejnila zahraniční rádia Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Sešlo se nás tam asi 15 osob a zazněla výzva k demokratizaci režimu a svobodným volbám. Státní bezpečnost shromáždění nahrávala a jeho průběh se dostal i do obžaloby proti Bratislavské pětce,“ poznamenal Čarnogurský.

Vyprávěl také, že kvůli pádu režimu byla socha Štefánika zachráněna, jenže ubránit ji proti rozběsněnému živlu se nakonec nepodařilo.

„Potom padl režim, ale socha se zachránila. Co čert nechtěl, v červnu 1998 se přehnal nad Predmierem vichr a vyvrátil košatou 200 let starou lípu, která měla chránit sochu, ale tehdy ji shodila a poškodila,“ napsal Čarnogurský a dodal, že socha byla nakonec díky občanské sbírce a vládnímu příspěvku zrekonstruována.

Statuary and Memorials matter

Svůj příběh pak uzavřel myšlenkou, že strhávání soch je poněkud marnou záležitostí, neboť i po změně dominantní společenské ideologie může znovu začít záležet na těch hodnotách, ke kterým tyto kulturní památky v době svého vzniku odkazovaly.

„Dnes, když ve světě bourají sochy, Štefánikova socha v Predmier je pomníkem státníkovi, který se zasloužil o naši svobodu, uměleckým dílem, od roku 1991 národní kulturní památkou a památníkem občanské odvahy Predmierčanů. Kdo chce

strhávat sochy, ničit je a znevažovat? Statuary and Memorials matter,“ uzavřel celou věc bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský.