Jak to máte, drazí čtenáři? Když vyjdete ven z domu pro rohlíky, bojíte se, že vás chytnou tajní a odvezou do koncentračního tábora? Musíte se povinně účastnit voleb a hlasovat pro partaje z Národní fronty? Jste pod dohledem uličního výboru? (Ta šedovlasá sousedka z přízemí se nepočítá.) Ne? Ale přesto je to s naší demokracií nahnuté.

Co se tu děje rok před volbami

Je to utkvělá představa sluníčkářů a kavárníků. Bojí se o tu naši demokracii. O naši svobodu. Bojí se a vytvářejí různé organizace. Asi se u toho cítí jako novodobí Mašínové, nebo co. Nejvíc byl do nedávna slyšet spolek Milion chvilek pro demokracii. Ale teď mají chvilkaři vážnou konkurenci.

V Česku vznikla iniciativa Síť pro ochranu demokracie, kterou koordinuje organizace Rekonstrukce státu. Aktuálně ji tvoří více než 60 organizací a přibližně 50 expertů. Jejich úkolem je sledovat a vyhodnocovat hrozby pro demokracii v osmi klíčových oblastech a případně navrhovat řešení. Informovala o tom mluvčí iniciativy Tereza Krištofová.

„Liberální demokracie je dnes v ohrožení zprava i zleva. Jedni ji chtějí nahradit řízením společnosti autoritářským vůdcem, druhým nestačí její principy rovnosti před zákonem, vlády zákona a omezené moci a požadují spravedlivější systém, který odstraní všechny nerovnosti,“ uvedl filozof a politik Daniel Kroupa, který je jedním ze 14 garantů dohlížejících na fungování sítě.

Spolu s ním nám tu českou liberální demokracii brání Petr Pithart, Slovenka Magda Vášáryová, filozof a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Sokol nebo pomocný biskup pražský Václav Malý.

Jinými slovy, jde zajisté o vážené osoby, které by českou společnost chtěli vrátit do sametu. Jenže česká společnost jaksi nechce. Nemá zájem. Ani o ně.

Rok před volbami je na naši společnost vyvíjen nátlak. Na náměstích Milion chvilek, intelektuálně Síť pro demokracii. Cíl je jasný. Vsugerovat lidem, že jsme v ohrožení. A že je nutná změna vlády ve prospěch liberální opozice. Pracují na tom pilně. Teď jde jen o to, jestli jim na to český národ skočí a jestli Čechům med mazaný vítači a lepšolidmi kolem úst zachutná.

Liberální demokracie proti…svobodě?

O nové iniciativě na obranu demokracie v Česku hovořil Sputnik s členem předsednictva Strany nezávislosti a ekonomem Romanem Malachem.

„Iniciativa sice nese tento název, ale když se podíváme na její webové stránky, tak zjistíme, že se nejedná o ochranu demokracie jako takové, ale tzv. liberální demokracie. Já mám s tímto pojmem trochu problém. Nemám rád přívlastky, demokracie je jen jedna a měla by být pro všechny.

Liberální demokracie je demokracie postavená na názorech lidí, kteří se prohlašují za liberální demokraty. A jakmile dojde ke kádrování, kdo je liberální demokrat a kdo demokrat jiný, neliberální, tam začíná škatulkování, hledání rovnějších mezi rovnými a denunciace těch, kteří nejsou dostatečně liberální. To potom popírá samotný princip demokracie,“ říká politik.

Je na tom Česká republika tak špatně, že musí vzniknout Síť, která všechny problémy zmonitoruje a vyřeší? Nebo jde o nějaký konkurenční boj s Milionem chvilek?

„Já si rozhodně nemyslím, že by na tom Česká republika byla tak špatně, že bychom nutně potřebovali dalšího mesiáše, který všechno vyřeší. Nechci se pouštět do spekulací o nějakém konkurenčním boji. Upřímně se přiznám, že aktivity Rekonstrukce státu ani Milionu chvilek pro demokracii nesleduji nad rámec informací v běžném zpravodajství. Důvodem je to, že považuji všechny tyto organizace za bezzubé, bez jakékoliv moci cokoliv změnit nebo ovlivnit. Proto zastávám názor, ať si za vlastní peníze dělají, co chtějí, pokud jim na jejich činnost nemusím přispívat a nijak mě negativně neovlivňuje. Obě podmínky jsou u těchto spolků splněny, zatím,“ míní expert.

Co vede lidi k tomu, aby šli bojovat za demokracii v demokratické zemi?

„Za demokracii a především svobodu je nutno bojovat neustále. Mám však jednu podstatnou připomínku. Jak už jsem řekl výše, nejedná se o boj za demokracii bez přívlastků, ale za demokracii liberální. Jde tedy o demokracii, která odpovídá představám členů iniciativy,“ upozorňuje pan Malach.

„Přečetl jsem si poslední monitorovací zprávu této iniciativy. Objevují se tam věci, se kterými souhlasím, ale mnohem častěji je tam vidět snaha prosadit vlastní pohled na věc. Uvádějí problémy, které já jako problémy nevidím. Například činnost nového ombudsmana pana Křečka, nebo nedostatečná (podle autorů) aplikace inkluze ve školství. Tedy podle mě je snahou této a dalších podobných iniciativ jen prosadit názory svých členů. Přitom nejčistším a hlavně demokratickým způsobem, jak je prosadit, jsou volby. V těch ale tento názorový proud nezískává potřebný počet hlasů, což vede ke snaze prosadit je jinak,“ dodává.

Co může takový projekt jako zmíněná Síť v Česku změnit?

„Já pevně doufám, že nic významného. Na druhou stranu se trochu bojím. V rámci současné – pro mě nepochopitelné – ‚antirasistické' kampaně, která podle mě dělá pro vyhrocení situace a nárůst rasismu mnohem více, než všichni ti ‚rasisté‘, kteří jsou vyhazováni z práce, případně jsou alespoň bořeny jejich sochy, dochází k obrovskému potlačování svobody projevu a ostrakizaci za názory, které nejsou v souladu s tím jediným ‚správným‘. Proto se obávám, aby kvůli projektům, jako je tento, nedocházelo k plíživému omezování svobody občana, protože je přece nutné tyto svobody položit na oltář záchrany liberální demokracie. Ale jak jsem již zmínil výše, reálný dopad činnosti této konkrétní iniciativy považuji za marginální,“ říká člen předsednictva Strany nezávislosti Roman Malach.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.