Konference o budoucnosti EU by měla začít co nejdříve po létě, hlásí stránky Evropského parlamentu. Ale proč co nejdříve po létě? Tak se rozhodli minulý pátek na plenárním zasedání poslanci Evropského parlamentu. Deset let po přijetí Lisabonské smlouvy, 70 let po Schumanově deklaraci a v souvislosti s pandemií covid-19 nastal čas na přehodnocení fungování Evropské unie, uvádí se v usnesení přijatém poslanci EP. Podle poslanců je počet závažných krizí, kterými EU prošla, důkazem potřeby provést institucionální a politické reformy ve více oblastech. Parlament také potvrdil svůj postoj z usnesení z ledna tohoto roku, které zdůrazňuje, že názory občanů by se měly stát základem širších diskuzí o možných řešeních vnitřních a vnějších výzev, které nebylo možné předvídat v době jednání o Lisabonské smlouvě.

Jeden z těchto názorů vyjádřil pro Sputnik profesor Oskar Krejčí. Na otázku, jaké silné a slabé stránky EU během pandemie byly odhaleny, odpověděl takto.

Krejčí: Základní problém byla neschopnost Bruselu přijmout dostatečně rychle opatření, která by vyhlásila jednotnou válku Evropské unie s novým koronavirem. Zdá se, že je to přirozené: v Bruselu neexistuje orgán, který by to mohl rozhodnout, a to i v případě, kdyby věděl, jak by se mělo postupovat. Zpočátku se nabízel čínský model: ohnisko v severní Itálii či na jihu Španělska uzavřít jako provincii Chu-pej, a ostatní části Evropské unie by mohly sloužit jako týl, který dodává zdravotnický personál i zdravotnicky materiál. Brusel mohl obdobně jako Peking koordinovat výrobu a dovoz zdravotnického materiálu. Při zpětném pohledu se dá říci, že času na přípravu mezi začátkem epidemie v Asii a nastartováním epidemie v Evropě nebylo zas tak málo. Jenže unii chyběla potřebná představivost, tvořivost, odhodlání, dynamika. Včasné a koordinující rozhodnutí by musela přijmout Evropská rada, summit, na němž se scházejí hlavy všech dvaceti sedmi členských států, přičemž v řadě otázek mají členské země právo veta. Prvotním předpokladem jednotného postupu na úrovni Evropské rady je dohoda po linii Berlín – Paříž. Na této ose ovšem neexistovala jednotná představa, nebylo možné začít přesvědčování ostatních států. A tak se jako přirozená jednotka boje s koronavirem covid-19 ukázal tradiční stát. Hranice států, a to i mezi členskými zeměmi уnie, se staly přirozenými frontami boje s nemocí v okolí, které nebylo vnímáno jako zázemí – ani se tak nechovalo –, ale jako konkurent, ne-li dokonce protivník. Evropa jako celek čelila stejnému protivníkovi, ovšem členské státy уnie nepostupovaly společně, ale vedle sebe – když ne proti sobě. V souhrnu se dá říci, že se současná podoba Evropské unie ukázala jako neohrabaná byrokratická instituce, která rozhodně není partner do nepohody. Slabou útěchou může být skutečnost, že také NATO se svými štáby, rozpočty, tanky a letadly tváří v tvář skutečnému, nikoliv vybájenému problému, se ukázalo jako zcela zbytečná organizace (v rámci programu NATO Salis se Česku podařilo využít ukrajinský Ruslan k přepravě zdravotnického vybavení. Ke stejnému účelu byl však pronajat i ruský An-124, pozn. red.).

Je známo, že v Polsku jsou obzvláště nespokojeni s nečinností EU během pandemie. Myšlenky obdařit EU co největší mocí ukázaly jejich neúspěch v konfrontaci s pandemií covid-19, uvedl to ministr zahraničních věcí Polska Jacek Czaputowicz. Podle analytiků se projevuje tato nespokojenost v mnoha vládnoucích kruzích evropských zemí. Odborníci předpovídají, že negativní důsledky pandemie pro EU přivedou k revizi konceptu evropské jednoty. Váš názor?

Rozhodují složky řízení Evropské unie – ­ tedy bruselská byrokracie plus vedení Německa a Francie – nejsou připraveny na radikální reformu. Zdá se, že do ideálu evropské jednoty vkládají různí lidé různý obsah. Někdo vidí soudržnost, jiný zisk, někdo sociální Evropu, jiný svobodu nadnárodních monopolů, někdo euroobčanství, jiný Evropu národů a podobně. Nejpravděpodobnější reakce unijních elit bude mít podobu emise peněz: naděje na dotace by měla potěšit spřízněné, ale také uklidnit některé rozzlobené skupiny, vrátit jim disciplínu. Možná dokonce pomůže léčit ekonomiku. Před několika měsíci se v souvislosti s masivními dotacemi mluvilo o zelené ekonomice, teď se penězotoky přeladí pod hesla o koronaviru. Na tomto základě se poveze spíše setrvačnost než tvořivá revize.

Jak by se měla Evropská unie transformovat s ohledem na zkušenosti z boje proti koronaviru – ve směru k Evropské federaci, nějakého superstátu, nebo více suverénních práv pro členské země?

Problémem není organizační struktura, ba ani politická filosofie ve smyslu různě chápané povahy integrace. Základním problémem je nízká kvalita politických elit a jejich aktuální deprivace z neschopnosti nalézt včas jednotnou politiku pro boj s covid-19. Teď se ukazuje, že států v уnii je mnoho – nalézt v tuto chvíli jednotné pojetí radikální transformace na úrovni Evropské rady není možné. Bruselští byrokraté mohou připravit nějakou novou unijní smlouvu, Evropský parlament ji pak schválí – ale bude to jen proklamace, kterou nikdo nedokáže převést do života. Chce to novou generaci politických elit, která nebude svázána ideologickými předsudky a papouškováním liberálních floskulí, bude pragmatičtější a sebekritičtější.

A co si myslíte o myšlence vytvoření jednotného trhu zdravotní péče v EU, jakéhosi prototypu společného evropského lékařského systému, o čemž se nyní diskutuje? Je to vůbec reálné?

Jednotný systém by byl dobrý, kdyby došlo k unifikaci na úrovni těch nejkvalitnějších forem zdravotní péče. To je ovšem velmi obtížně splnitelný předpoklad.

Když Česká republika procházela nejakutnějším obdobím první vlny epidemie, vzpomínáte si na některé výroky (činy) vedení EU, které vás obzvlášť překvapili? Čekala česká společnost v té chvíli od Bruselu pomoc – radu, nějaký skutek?

Překvapení? Nejvýznamnějším činem Evropské unie během pandemie byla pasivita. Překvapivá byla hloubka a rozsah této nečinnosti, kterou tentokrát nedokázaly zakrýt obvyklé fráze. Je to škoda, Brusel promeškal příležitost ukázat, jak důležitá je v době krize dělná solidarita.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.