A zatímco ohledně konkurence pro hlavní světovou kryptoměnu se mohou obávat pouze ti, kteří investují do tohoto exotického digitálního aktiva, tak z otázky perspektiv amerického dolaru jako hlavní měny světového obchodu se okamžitě stává problém národní bezpečnosti. Ale ještě předtím, než půjde o vytlačení dolaru z jeho trůnu základní měny pro mezinárodní výměnu zboží a služeb, samotná skutečnost zavedení pro Spojené státy „neviditelného“ finančního nástroje s velkým potenciálem, který lze použít jako prostředek k zajištění obchodu, se již stává přímým ohrožením geopolitických zájmů Washingtonu, který se obává, že ztratí možnost zavádět sankce a špehovat své oponenty.

Čínský nástroj boje proti americké finanční superzbrani ve formě dolaru v jistém smyslu odráží jako v kapce vody schopnost pekingských stratégů kombinovat zdánlivě zcela protichůdné věci, jako například jednu z dávných forem peněz a špičkovou technologii, která je v popředí vývoje kryptografie, kybernetiky a financí. Čínská centrální banka (Čínská lidová banka) se rozhodla zkřížit „bankovku“ (nebo ve skutečnosti „minci“) s kryptoměnou a odpojit oběh peněz z bankovního systému jeho pevným spojením s přímou státní kontrolou.

Znepokojení odborníci z americké agentury Bloomberg hovoří o zvláštnostech tohoto finančního hybridu:

„Většina peněz vyměňovaných elektronicky jsou prostě půjčky a debety na účtech v různých bankách. Digitální hotovost (to znamená tzv. digitální jüan centrální banky – pozn. aut.) v Číně je navržena jako elektronická verze bankovky nebo mince: prostě žije v digitální peněžence na smartphonu a není ve fyzické peněžence. Hodnota (digitálního jüanu – pozn. aut.) bude zajištěna státem. Virtuální peníze však budou rychlejší (při oběhu v ekonomice – pozn. aut.) a snadnější při používání než papírové peníze, a také umožní čínským orgánům míru kontroly, kterou nelze získat pomocí fyzických peněz.“

Kritici této inovace mohou uvádět, že ve skutečnosti jde o návrat do minulosti, tj. do středověku nebo dokonce do starověku, kdy peníze měly hmotnou složku, ale nebyly (velmi obecně řečeno) prostě formou dluhu různých bankovních struktur, který si spotřebitelé a výrobci zboží nebo služeb mezi sebou vyměňují.

Zastánci tohoto přístupu naopak poukazují na to, že Čína nedělá krok do minulosti, ale do budoucnosti, čímž se zbaví hned několika problémů najednou. Například není třeba se obávat bankovního sektoru, neboť platební systém založený na tomto druhu „digitální bankovky“ (nebo „mince“) nezávisí na finanční situaci bank, jejich úvěrovém ratingu a vzájemné spolupráci, to znamená, že stabilita základní úrovně finančního systému země prudce stoupá. Žádný bankovní manažer nemůže ukrást peníze, někam je přesunout nebo rozdat na pochybné půjčky. V tomto případě stát získává úplnou transparentnost všech plateb téměř v reálném čase a také možnost použít získané údaje k doladění ekonomiky. A to vše bez dalších nákladů na údržbu nepohodlné papírové nebo kovové hotovosti. A co je nejdůležitější, neexistují žádná technická omezení, která by bránila rozšíření tohoto systému za hranice Číny. A tady začíná to nejzajímavější.

Novináři agentury Bloomberg se odvolávají na odhady vědců, kteří se obávají o perspektivy ekonomických sankcí:

„Aditi Kumarová a Eric Rosenbach z Harvardské školy státní správy Johna F. Kennedyho v květnovém čísle časopisu Foreign Affairs

tvrdí, že digitální verze jüanu (čínská virtuální měna je oficiálně známá právě pod tímto názvem) může nakonec usnadnit Íránu a dalším zemím vyhnout se americkým sankcím nebo převádět peníze, aniž by to zjistila vláda Spojených států. Je tomu tak proto, že v určitém okamžiku zřejmě bude možné převádět digitální měnu přes hranice, aniž by procházela mezinárodními platebními systémy na základě dolaru.“

Zároveň musíme vzdát hold politickému a finančnímu zřízení ve Washingtonu, neboť tam vzali velmi vážně nebezpečí digitálního jüanu, tj. digitální formy platby, kterou je možné uskutečnit pouze pomocí obyčejného (pravděpodobně také čínského) smartphonu. Problém je v tom, že po prozkoumání této hrozby dospěli k závěru, že v podstatě dolaru nic nehrozí, nehledě na očividné výhody digitálního jüanu.

Nejlepší argument na podporu verze věčné hegemonie dolaru pocházel z pera bývalého ministra financí USA při Obamově vládě. Henry Paulson ve svém článku pro Foreign Affairs vysvětlil, že navzdory všem technickým výhodám nemá Čína politickou a finanční stabilitu a nemá pověst skutečně spolehlivého finančního centra, jakou mají Spojené státy. V podstatě to znamená, že důvody, proč jsou mnozí ve Washingtonu přesvědčeni, že dolar bude věčně atraktivní (a de facto standardní) měnou světového obchodu, jsou čistě psychologické nebo je to prostě image. To znamená, že Spojené státy mají pověst spolehlivého finančního centra, ale Čína takovou pověst nemá, a podle amerických finančníků je nepravděpodobné, že by ji získala bez „demokratických reforem“.

V souladu s tím v tomto obrazu světa závisí budoucnost dolaru pouze na americké schopnosti udržet a posílit tuto image a také investovat zisky ze svého privilegovaného postavení v globálním finančním systému do své vlastní ekonomiky. Nedostatkem této logiky je to, že na každé televizní obrazovce a monitoru planety překvapení pozemšťané už týden sledují, jak hoří desítky amerických měst, policie klečí před pachateli rabování (obhajujícími sociální a rasovou spravedlnost) a americký prezident se dohaduje s vysoce postavenými vojenskými důstojníky o tom, může-li vyslat vojska k potlačení nepokojů. Bylo by těžké vymyslet účinnější reklamní kampaň ve prospěch digitálního jüanu a její výsledky určitě uvidíme.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.