Jsme zvyklí na to, že se nové zbraně tradičně ukazují na hlavní vojenské přehlídce Ruska – na Rudém náměstí v Moskvě. Letos byla ale přehlídka Vítězství přesunuta kvůli koronaviru na 24. června, a tato zpráva přehlušila prohlášení ministra obrany RF Sergeje Šojgu o tom, že na hlavní přehlídce vojenského námořnictva v Petrohradu, která se bude konat 26. července, bude ukázána protiponorková verze obojživelného letounu Be-200 Altair.

A přitom jde o unikátní stroj. Může totiž vyhovovat jak vojákům, tak i třeba Grétě Thunbergové (škoda, že nemá letadla ráda). Be-200 je multiplatformou, která může přistávat na vodě a na tvrdém povrchu, zachraňovat lidi i starat se o životní prostředí: hasit lesní požáry (tím je hlavně známý), rozptylovat reagenty v mracích a vyvolávat srážky, a kromě toho, jak o tom hovořil svého času šéf akciové společnosti IL Jurij Grudinin, projednává se také otázka využití tohoto letadla k likvidaci naftových skvrn na vodojemech.

A teď může Be-200 také ničit ponorky, bude-li to nutné. O tom, že letadlo bude mít takovou možnost, hovořili ve vojensko-námořních silách ještě v roce 2015 – a teď nás čeká premiéra.

Jako ryba ve vodě

Rozhodnutí o vytvoření zjednodušené civilní varianty vojenského obojživelného letadla A-40 Albatros přijala ruská vláda v roce 1992. Byla tím pověřena Berijevova konstrukční kancelář, v níž byly v sovětské době úspěšně  vyvinuty takové letouny, jako je létající člun Be-10, obojživelné letadlo Be-12 nebo již zmíněný A-40. Montáž prvních Be-200 byla zahájena na začátku 90. let a první let nového letadla se konal v roce 1998. Od roku 2000 se vyrábí Be-200 sériově v požární a záchranné variantě.

Trup Be-200 má tvar rychlého člunu – kluzáku. To je nutné pro zajištění bezpečného kontaktu s vodní hladinou při rychlosti kolem 200 km/h. Přistání takového letadla na vlnícím se moři má samozřejmě své zvláštnosti. Nicméně  Be-200 může vzlétat a přistávat na moři, řekách a jezerech při hloubce vodojemu nejméně 2,6 metru a výšce vlny až 1,2 metru (3 stupně), a přitom jak pro vzlet, tak i pro přistání potřebuje „dráhu“ dlouhou maximálně 1300 metrů. Be-200 může tedy dopravit náklad o hmotnosti několika tun na jakékoliv místo, kde je vhodný vodojem – středně velká řeka nebo jezero. Při hašení požárů může letadlo samostatně v režimu klouzání nabrat až 12 kubíků vody a pak je shodit na ohnisko požáru „mířenou ranou“. Palivo mu stačí, aby pracovalo v takovém režimu nepřetržitě 6 hodin.

Letadlo bylo od samého počátku projektováno  v souladu s mezinárodními leteckými normami –  předpokládalo se, že bude ve světě velmi populární. Letadla Be-200 se používala při hašení lesních požárů v Portugalsku, Izraeli, Srbsku a Řecku. Projevují o ně zájem v Indonésii i latinskoamerických zemích a kupují je v USA. Samozřejmě i v samotném Rusku se stalo toto letadlo nenahraditelným. A to právě v době, kdy Sergej Šojgu řídil po dobu 18 let Ministerstvo pro výjimečné situace RF.

Civilní Be-200 se neustále modernizuje. Letouny vyrobené po roce 2011 jsou vybaveny nejmodernějším pilotážním a navigačním komplexem ARIA-200. Díky modernímu zařízení kabiny se na LCD panelech zobrazuje informace o parametrech letu a stavu všech palubních systémů, a také vizuální údaje o okolí, mj. v podmínkách špatné viditelnosti.

Zachytí a zničí ponorku

Není nic divného na tom, že o toto letadlo projevili zájem ve vojenském námořnictvu. Při plnění pátracích operací na moři možnosti tohoto obojživelného letadla vojenskému námořnictvu plně vyhovují díky velké rychlosti a dostatečné nosnosti (až 7,5 tuny, čili 64 lidí). Pro plnění protiponorkových a hlídkových úkolů je toto letadlo také vhodné, protože může během jednoho letu prohlédnout nejméně 15 tisíc kilometrů čtverečních mořské hladiny. Může přitom pracovat se shazovanými hydroakustickými bójemi pro zachycení ponorek a pro jejich likvidaci užívat například samonaváděcí protiponorkové střely APR-2 Jastreb-M nebo torpéda APR-3 Orel-M.

Be-200 může pracovat jak samostatně, tak i společně s hladinovými loděmi. Myslím si, že amfibie se bude cítit lépe chráněnou ve spojení se stíhačkami – například Su-27 a Su-35 nebo MiG-31.

Zbývá otázka, zda nahradí toto letadlo jiné protiponorkové letouny ruských ozbrojených sil, tedy Il-28 a Tu-142, a také svou „příbuznou“ – amfibii Be-12 Čajka, nebo bude působit s nimi v komplexu.

Na jedné straně se zmíněné letouny vyráběly v 60. až 80. letech minulého století a nehledě na modernizaci problém nehospodárného provozu a opotřebení zůstává. Na druhé straně ve veřejných zdrojích nebyla zatím zpráva o tom, že Be-200 převezme úlohu hlavního vzdušného bojovníka s ponorkami. Počkejme. V každém případě bude úkolem podobného letadla především zajištění bezpečnosti oblastí hlídkování strategických jaderných ponorek RF v Severním ledovém a Tichém oceáně. A takové posílení protiponorkových sil vojenského námořnictva zvýší nesporně spolehlivost možného odvetného útoku námořní složky jaderných sil Ruska. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.