COVID-19 a protiepidemická opatření

COVID je virová infekce s vysokým šířením v populaci, která se s ním dosud nesetkala. Od chřipky a jiných sezonních viróz se současná situace liší zejména:

· Dlouhou inkubační dobou i dobou léčby komplikací

· Silným šířením v domovech seniorů i jiných uzavřených prostorách

· Pracovními infekcemi zdravotníků, někdy i u nich s vážným průběhem

· Nedostupností vakcíny a antivirotik

Je nutno říci, že argumenty proti opatřením mají svoji racionalitu v tom, že COVID tu s námi asi zůstane, a tudíž časem nezbyde nic jiného než se postupně s infekcí potkat. Není však jedno, kdy a v jaké intenzitě se s ním potkáme a kolik z nás jej bude tak či onak prodělávat. Je nutno také zvýšit šanci, že se s ním alespoň někteří z nás potkají až v situaci, kdy už bude dostupná alespoň částečně účinná a ověřená léčba pro vážné stavy, nebo v delším horizontu dokonce i vakcína. Asi nepůjde čekat tak dlouho, ale každý týden, o který se tomuto pokroku přiblížíme, je dobrý. Navíc ve prospěch člověka hraje blížící se jaro a léto, kdy bude náchylnost k respiračním onemocněním nižší a jejich průběh přece jen lehčí.

Je zřejmé, že v řadě smutných případů vede infekce COVIDem k protrahovanému průběhu, který v některých případech končí fatálně bez možnosti stav pacienta léčebně ovlivnit. U osob s chronickými onemocněními (což je hlavní kritérium závažnosti průběhu, věk je až sekundární) je ochrana před COVIDem přímo zásadní. Vzhledem k tomu, že neumíme zabránit nosiči viru, aby infikoval své okolí (roušky jsou velký přínos ale nezamezí přenosu infekce při delším osobním kontaktu s nakaženým), nezbývá, chceme-li tyto lidi ochránit, tlumit epidemii jako celek. Některá opatření jsou jasná a zásadní, některá třeba trochu diskutabilní nebo v komparaci s jinými zdánlivě nelogická (proč nejde jít do obchodu elektro, ale do supermarketu ano ...), nicméně je zřejmé, že při jejich konstrukci se zvažuje vždy jak hledisko epidemiologické, tak i sociální a ekonomické. A někdy se také udělá chyba nebo je dané opatření šité horkou jehlou.

Zastánci uvolnění opatření mají často dobré nápady a navrhují rozumné kompromisy, ale přišli s nimi příliš brzy. Uvolňovat některá opatření zvažujíce efekty pro kvalitu života a rizika pro šíření epidemie v následujících týdnech postupně můžeme, ale především ve vazbě na reálné incidence, komplikace a smrtnosti pacientů. Tomu pomůže i podrobnější testování a odhady promořenosti populace, které se připravují. Jinak řečeno, až uvidíme, že epidemie je za vrcholem, můžeme si dovolit i kontroverznější kroky, sledujíce efekty, které budou následně mít. Virus nemá rozum a diskuse o svobodě nebo státním dluhu ho nezajímá.

I z ekonomického hlediska platí – zdraví především. Teze, že je lepší nechat populaci prodělat virus co nejdříve a vytvořit kolektivní imunitu z těch lidí, kteří infekci zvládnou, je za dané situace jednak neetická, jednak i ekonomicky diskutabilní, protože při současné nízké porodnosti budou oběti viru (fatální i chronické) v ekonomice chybět – jako pracovní síla i jako spotřebitelé. Probíhající krize samozřejmě ukazuje řadu kritických situací, ale některé z nich byly v ekonomice přítomné už delší dobu, jen se zvýraznily – např. situace OSVČ, kde bude nutné se po krizi zamyslet nad povinným nemocenským pojištěním pro OSVČ hlavním, bytová politika, kde vylidnění AirBnB ukázalo, kolik je fakticky volných bytů a jak jsou ceny bydlení spekulativně přemrštěné, problémy s úvěry a dluhovými pastmi, které stahovaly lidi dolů už dávno, a tak dále. Nebude to úplně jednoduché, ale až se uzdravíme, může se ekonomika rozjet ještě více než před krizí, protože ji bude pohánět odložená poptávka. Fiskální důsledky a jejich řešení si zaslouží samostatný článek, omezím se proto na konstatování, že zvýšení relativního zadlužení o 15-20 procentních bodů, i kdyby nastalo, není zásadním nebo neřešitelným problémem.

Cílový stav je tedy nyní snížit incidenci onemocnění a udržet ho pod kontrolou, vyvinout maximální úsilí k nalezení optimální terapie pro vážné případy, postupně přepnout zdravotnictví na normální chod i pro ostatní diagnózy a se zvýšenou kapacitou pro COVID, a v následujících týdnech a měsících dle situace uvolňovat ta opatření, kde míra rizika bude únosná, případně kde to je reálné vytvářet také dočasně alternativní formy chodu podniků a institucí (bezkontaktní). Musíme zkrotit virus, a to nám vytvoří prostor pro obnovu chodu ekonomiky. Opačný postup, tedy rozjíždět ekonomiku a doufat, že to populace "nějak" zvládne a tolik přitom nezchudne, je nesprávný, vůči pacientům a zdravotníkům neetický a ti, kteří by kvůli takovému postupu zbytečně ztratili zdraví nebo dokonce život, nám to neodpustí.

K tomu několik poznámek ode mě:

1. Je nutné přihlédnout i k tomu, že "boj s časem", tj. omezení šíření koronaviru, má význam i z hlediska zvyšujícího se slunečního svitu, který ultrafialovým zářením velmi účinně likviduje přenos viru vzduchem a spontánně dezinfikuje oblasti, kam zasáhne, a omezuje tím i kontaktní přenos.

2. Drobné kmenové mutace jakéhokoli organismu typu koronaviru většinově výrazně posilují ty kmeny či podkmeny, které mají méně výrazné projevy a jsou šetrnější ke svým nositelům. Ty se totiž lépe šíří a v přirozeném vývoji vyhrávají. Projevilo se to i v případě SARS. Není tedy proto důležité jen to, ZDA se kdo s koronavirem setká, ale také KDY – čím později, tím lépe. (Může vzniknout i nebezpečnější mutace, ale tato pravděpodobnost je velmi malá a je tím menší, čím více bude šíření viru omezeno.)

3. Odložená poptávka se projeví, ale jen tehdy, budou-li mít její nositelé dostatek peněz. Proto je nutné ji podpořit, a to i za cenu umírněné monetizace veřejného dluhu (když hovořím o "umírněné", mám na mysli to, abychom v této oblasti příliš nezaostávali za "silnějšími hráči" – ti, kdo problematice rozumí, vědí, co mám na mysli).

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7728-k-sireni-covid-aktualne-v-kontextu-prymuly.html