Čtvrtého dubna roku 1945 ukončily jednotky sovětské armády osvobozování Maďarska od nacistických útočníků. Boje za osvobození Maďarska trvaly skoro půl roku a na jeho území zahynulo přes 200 tisíc sovětských vojáků.

„Maďarsko bylo nejoddanějším a posledním spojencem německé Třetí říše. V soukromých besedách führer často říkal, že bude lepší opustit Berlín, než ztratit Maďarsko. Měl k tomu také praktické důvody, bylo tam velké množství vojenských závodů a dva zdroje ropy, kterou wehrmacht naléhavě potřeboval. Ztráta těchto průmyslových oblastí znamenala porážku ve válce,“ řekl Nikita Buranov.

Rovněž připomněl, že Maďarsko hodlalo bojovat se Sovětským svazem až do konce, a proto dávalo nacistické vedení této země odiózní rozkazy: například byli do vojenské služby povoláni všichni muži ve věku 12 až 70 let. Fakticky celé mužské obyvatelstvo Maďarska tak muselo jít do armády – pravdou je, že ve většině případů to nebylo účinné.

„Nedá se říci, že všichni Maďaři byli tvrdohlavými nacisty, mnozí se odvodu vyhýbali, maďarské jednotky v plném složení přecházely na stranu sovětských vojsk,“ podotkl vojenský historik.

Dále zmínil, že koncem září roku 1944 vojska 2. Ukrajinské fronty pod velením maršála Sovětského svazu Rodiona Malinovského vstoupila na území Maďarska, ale země byla úplně osvobozena až 4. dubna 1945.

„Nebyla to jedna nepřetržitá operace. Bylo několik velkých bitev, které nás přivedly k vítězství. Je mezi nimi nesporně i Balatonská obranná operace. Dobytí Budapešti, kdy se podařilo dobýt dobře opevněné město a nepřesáhnout přípustný počet ztrát. A to přitom, že maďarská metropole byla dobře opevněna a bránila ji velká posádka, hlavně německá vojska, lidé fanaticky oddaní Třetí říši, kteří se úporně bránili,“ řekl Buranov.

Vojenský historik mimo jiné připomněl, že sovětská vojska nepřipustila odblokování Budapešti. Poté, co byla maďarská metropole obklíčena, provedlo německé velení tři operace pod krycím názvem Konrad. Všechny tři přitom měly za cíl osvobození zablokované budapešťské skupiny vojsk a vyrovnání fronty podél Dunaje. Pro realizaci tohoto plánu přesunulo německé velení do Maďarska prakticky všechny rezervy.

„V Maďarsku bylo soustředěno obrovské množství elitních tankových útvarů, a stalo se místem urputného boje. Přičemž na konce války nasadili Němci mnoho vojenských útvarů vyzbrojených nejnovější technikou. Německé tankové klíny složené z těžkých tanků a několika desítek Královských tygrů útočily na úzkém úseku fronty, to ale nemohlo zastrašit vojáky Rudé armády zocelené v bojích.

Tyto mohutné útoky odráželo dělostřelectvo, a někdy dokonce i pěší jednotky. Rudá armáda bojovala podle Suvorovovy zásady: „Ne počtem, ale uměním“,“ řekl Buranov.

V neposlední řadě zmínil, že osvobození Maďarska bylo velkou událostí a že sovětská vojska přistoupila k rakouské hranici.

„Dá se říci, že naše tanky teď měly cestu do Vídně volnou, což bylo velmi důležité,“ míní.

Po osvobození Maďarska, kdy byly způsobeny velké ztráty německé skupině armád Jih, se začalo jižní strategické křídlo rozpadat a sovětská vojska získala možnost připravit se na závěrečné operace na území Československa, Maďarska a Rakouska.