Česká vláda vyhodnotila tři týdny nouzového stavu a chce přidat. Zvláštní opatření by měla platit i po 12. dubnu. Kabinet Andreje Babiše je ve shodě s koaličním partnerem z ČSSD a uvažuje, že by se nouzový stav mohl prodloužit o další měsíc. To znamená do 11. května.

Plány vlády v boji s koronavirem

„Nemáme jinou alternativu než požádat Poslaneckou sněmovnu o prodloužení nouzového stavu, a to na dobu 30 dní. Pokud by skončil, znamenalo by to obrovské komplikace při zajišťování ochranných pomůcek pro naše obyvatelstvo a pro pracující v první linii, a to si teď nemůžeme dovolit,“ uvedl ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček.

Prodloužením nouzového stavu by se měla zabývat příští týden Poslanecká sněmovna. Z opozičních řad už zaznívá, že měsíc je moc. „Jsme připraveni se sejít k rozhodování v kratším intervalu. Bylo by na místě prodlužovat nouzový stav maximálně o 14 dní,“ myslí si třeba místopředseda ODS Martin Kupka.

Hra s ohněm

Jenže je tu věc, se kterou vláda Andreje Babiše určitě nepočítala. Proti nouzovému stavu se bouří aktivisté. A prostřednictvím Ústavního soudu si přejí jeho zrušení.

Advokát David Zahumenský podal jménem svých klientů tři ústavní stížnosti. První má napadnout samotné vyhlášení nouzového stavu. Druhá stížnost se týká povinného nošení roušek. Třetí napadá zákaz občanům bránící překročení hranice České republiky.

„Jsme hrdí, že právě naše advokátní kancelář může odvážné lidi, kteří se nebojí postavit zneužívání státní moci, zastupovat. Je dobře, že se věc konečně dostane k soudcům, jejichž hlavním posláním je ochrana samotné esence právního státu. Věříme pevně, že se Ústavní soud má vyjádřit k tomu, zda je možné tolerovat exekutivě, aby si bez jakéhokoli omezení uzurpovala prakticky veškerou moc nad občany, aniž by musela svoje kroky řádně odůvodňovat a nést za ně odpovědnost,“ stojí v prohlášení advokáta Zahumenského.

Žít pod karanténní kopulí nikoho z nás nebaví. Nosit roušku je jako mít na ústech náhubek. Je ale vhodné napadat opatření, která nás zachránila před tragédií italských rozměrů? Není to jen sluníčkářský vrtoch, kterým chtějí podrýt vládu? To by se nám všem nemuselo vůbec vyplatit. Koronavir nemá v Česku mimořádně tragický dopad jako v jiných státech. Proč pokoušet osud?

Boj pro boj sám

O ústavní stížnosti na nouzový stav Sputnik hovořil se známou advokátkou a šéfkou Unie sebevědomé samosprávy Janou Zwyrtek Hamplovou.

„Přesto, že ve vyhlášení vlády byly skutečně formální chyby, což jsem také zaregistrovala, neboť veřejné právo je moje parketa, v situaci, v jaké jsme, bych podobnou věc nikdy nezažalovala. A to jsem na stát jako advokátka velmi přísná. Nicméně mám k právu jiný vztah – právo nám má pomáhat, podepírat zdravý rozum, dobré mravy, spravedlnost – ale ne abychom byli jeho otroky,“ říká držitelka ocenění Právník roku 2019.  

„V dané chvíli šlo přece o obsah a jeho důležitost v dané chvíli, ne o formu. A pokud jde o nošení roušek a uzavřené hranice, pak zastávám názor, že jsou chvíle, kdy je zapotřebí disciplína, a to ve vyšším zájmu, kterým je v danou chvíli nepochybně ochrana zdraví. Nevíme, jak moc přísná opatření mají být, podobně vážné situaci jsme ještě nečelili. Osobně zastávám názor, že ať jsou raději přísnější, než abychom situaci podcenili, a dopadli tak hrozivě jako v Itálii,“ dodává.

Je možné, že by Ústavní soud skutečně zrušil nouzový stav a vše s ním související? Vláda naopak požaduje jeho prodloužení o měsíc.

„Ta žaloba je z mého profesního pohledu jednak velmi nepatřičná v této době, protože upřednostňuje formu zákona nad obsah a účel, a navíc zcela zbytečná. I kdyby soud dospěl k názoru, že zruší něco, co už neplatí, nebo i nové opatření, vláda může vydat během 24 hodin ihned jiné. Je to tedy takový boj pro boj sám, a o výsledek vůbec nejde. Mám na roli práva osobně zcela jiný názor,“ míní známá advokátka. 

„Mám-li to říct tzv. natvrdo a pro laiky, je úplně jedno, jak Ústavní soud rozhodne, pokud jde o dopad na naše občany. Jen ho v této době žaloba zbytečně zatěžuje. Účel mi tedy zcela uniká, pokud nemá být tím účelem to, že by se nějaké konstatování Ústavního soudu využívalo v politickém boji, nebo aby se někdo zviditelnil, ale to už pak jsme někde úplně jinde. Ne u lidských práv. O ty tady fakticky vůbec nejde, a podavatelé to musí vědět,“ zdůrazňuje.

Přežít, a pak…

Nemohli jsme se paní advokátky nezeptat, jak se sama staví k nouzovému stavu. Je to nutnost? Nebo jí zbytečně ztrpčuje život?

„Jsem svobodomyslný člověk, navíc velmi aktivní člověk, a na základních právech velmi lpím. Proto mi samozřejmě opatření těžce zasahují do života. Jak osobního, pokud jde o kontakty s lidmi, tak pracovního, kde jsem musela odkládat dlouho připravované vzdělávací akce, a aktuální provoz například vzdělávacího centra dnes financuji z rezerv. Nemohu jezdit za svými starosty, a i to mi schází. Nicméně prožíváme velmi těžkou dobu. A musíme se smířit s tím, že abychom ji zvládli ve zdraví, musíme tuto zátěž nést,“ domnívá se odbornice na právo.

„Stát pak musí pomoci nést zátěž ekonomickou, aby nám nevymizela řemesla a podobné malé firmy. I za cenu náhrad škod apod. Když už tu dobu prožíváme, pak nám doufám přinese řadu nových poznání do budoucna. Jak ta dobrá, na čem se dá stavět, například solidarita českých lidí a česká přirozená podnikavost, síla samosprávy, která doslova zachránila stát, tak ta negativní, například jak nejsme v řadě ohledu soběstační. A musíme se podle toho v budoucnu zachovat, abychom soběstační a připravení na něco podobného prostě byli. Samostatnou kapitolou bude budoucnost EU, ale na to je zatím čas. Napřed to musíme přežít, pak se nadechnout, a říct si, co a jak dál,“ říká šéfka Unie sebevědomé samosprávy Jana Zwyrtek Hamplová.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.