Koronavirus se extrémně rychle šíří, počet nakažených roste bez přísných opatření zhruba o dvacet procent za den (tedy tisícinásobek za 38 dní, miliónnásobek za 78 dní), a je zřejmě natolik geneticky upravený, že nelze odhadnout, co všechno může způsobit. Představu o tom nejspíš nemají ani jeho výrobci, pokud se nejedná o mimozemšťany s daleko většími zkušenostmi. Šíří se z mnoha ohnisek, na rozdíl od jiných epidemií není možné najít „pacienta nula“, od kterého se nakazili ostatní. Viry v jednotlivých zemích se liší, a je otázkou, jestli to může být způsobeno běžnou mutací, nebo se jedná o jiné výrobní šarže.

Příchod této epidemie ale zapadá do způsobu ovládání pozemské populace, neboť je útokem na další, navíc nejdůležitější životní potřebu – dýchání. Přístup k životním potřebám je lidem ztěžován odnepaměti, je útočeno víceméně na všechny souběžně, ale přesto platí, že útoky se zaměřují nejprve na méně důležité potřeby, a pokud uspějí, přechází se k útoku na potřeby důležitější.

Prvním krokem je zbavit lidi potravní soběstačnosti, dalším „privatizace“ z principu neprivatizovatelné komodity – vody. (Z principu jsou neprivatizovatelné všechny životní potřeby, a jejich „privatizace“ by měly být považovány po právní stránce za neplatné.) Následuje například donucení lidí vzít si hypnotéku, aby měli kde spát – a aby pak už samými starostmi stejně neusnuli.

Další útok je na lidskou sexualitu. Hormonální nerovnováha způsobená nedostatkem sexu poškozuje nevratně organismus dříve než nedostatek jídla, vody nebo spánku, proto patří sexualita právě na toto místo. A protože si lidé nechali svou sexualitu asexuální kontrarevolucí sedmdesátých let a následnými stupňujícími se útoky už téměř úplně vzít, přišel čas na útok na dýchání, tento plicní mor.

Můžeme předpokládat, že pokud by si lidé svou původní sexuální volnost hájili, dosud by útoky směřovaly hlavně proti sexualitě a koronavirus by ještě nepřišel. Svou zbabělostí, pohodlností, leností, spokojováním se s náhražkami, nahrazováním mít místo být (a bít místo mýt) – a navíc vydáváním všeho toho za morálku a ctnost – tak na sebe přivolali něco, co možná vůbec nemuselo přijít, nebo alespoň až později.

Snahy o omezování lidí v dýchání tu byly už dřív, ale nebyly tak razantní. Znečištění ovzduší bylo sice nepříjemné, ale nebylo úplně dusivé, mučení lidí dušením v amerických koncentrácích zdaleka nebylo plošné, dobrovolnému přiškrcování se kravatou za účelem kariéry se člověk mohl vyhnout. (Mimochodem, podle nedávné studie má člověk s kravatou o patnáct procent méně prokrvovaný mozek.)

Kdo za těmito snahami stojí, a co je jejich smyslem? Skupiny s různými názvy, vzájemně se překrývající, oněch pár zdegenerovaných rodin manipulujících světem, jejichž největší prioritou je vyhubení obyvatelstva natolik chápavého, že by mohlo prohlédnout jejich hru. Několik stupňů „servisních elit“, které mají své pohádky, ve kterých by mnozí nezasvěcení chtěli hledat něco víc.

Pokud je vývoj na Zemi systematicky veden tak, že může vést jenom a pouze k zániku lidstva nebo i veškerého života na planetě, tak je účelem právě to, a nic jiného. Pokud někdo na Zemi žije a tímto způsobem vývoj manipuluje, neřekl bych ani, že je blbý nebo navedený, ale blbý a navedený. Je nástrojem mimozemšťanů nebo i za nimi se skrývajících sil, které chtějí mít planetu bez lidí či bez života.

Mezi pohádky patří například, že vlastně chtějí dobro, protože lidstvo je přemnožené. Právě oni přemnožování prosadili, mimo jiné proto, že jim to usnadní vyvolat nynější epidemii. Pohádka o tom, že chtějí snížit populaci na 500 miliónů (vysvětlováno i tak, že větší počet nedokážou ovládat), je pro tu „servisní elitu“, která by přišla na řadu potom. A pro „špičky“ ta, že si pak přenesou své vědomí do nějakého stroje a odletí ze zničené planety.

V souvislosti s koronavirem jsou opět oživovány i pohádky pro běžnou populaci, jako, že je to za účelem připravení lidí o peníze. V době, kdy připravit lidi o majetek je možné „škrtnutím pera“, a kdy propaganda dokáže ožebračeným lidem ještě namluvit, že jsou bohatší než předtím, by to bylo zbytečné, riskantní a nepředvídatelné. Na to stačí inflace, arbitrární stanovování kurzů, zavádění dalších poplatků a povinných výdajů…

Podobně je to s řečmi o povinném očipování za účelem sledování obyvatel. V dnešní době, kdy existují pro sledování bezkontaktní technologie, jsou už čipy pro kontrolu asi tak stejně důležité jako vytáčecí kotouč pro telefonování. I čipy s dávkou jedu pro dálkovou likvidaci neposlušných osob lze nahradit paprskovými zbraněmi u sledovacích kamer, případně dnes už všudypřítomnými drony.

Za tvrzeními, pronášenými na začátku epidemie zcela neznámého viru, že to bude mírnější než chřipka, za řečmi, že je třeba epidemii nebránit a vypěstovat si „kolektivní imunitu“ na virus, na který s největší pravděpodobností ani žádná imunita nevzniká, je často snaha zabránit jakýmkoli nákladům a zajistit si pohádkové zisky … a také odkrývá pohádku o pravicovém individualismu.

Politici z celého spektra se snaží epidemii využít hlavně ke svým cílům, a tak mnohá jejich prohlášení mohou a nemusí mít souvislost s realitou. Tím spíš pak prohlášení různých osob, které se snaží pouze zviditelnit. A už vůbec ne těch, kteří se budou na nové situaci snažit vydělat, například prosazováním miliardových nákupů předražených neúčinných léků, požadováním od státu „náhrady zisku“, který by stejně neměli.

Jaká bude „doba pokoronavirová“? Zatím nevíme ani jaká, ani jestli. Vzhledem k množství ohnisek nákazy nevíme ani, jestli nejsou stále zakládána další, pro rychlejší šíření. Nejenže nevíme nic o možných dalších vlnách šíření tohoto viru. Hlavně nevíme, jestli po něm nebude rozšířen nějaký jiný virus, třeba i ještě daleko horší. Jestli ono „snížení počtu obyvatel na 500 miliónů“ není plánováno tímto způsobem.

Problém je, že máme proti sobě jako protivníka strukturu, ve které, čím výše je někdo postavený, tím více je ovládaný, tím menší má možnost volby. A nejvýše postavené „viditelné“ osoby z této struktury „uvažují“ stylem: „Když nemůžeme ovládat všechny, tak ať všichni chcípnou!“ (Spíš „mají v hlavě nahráno“, protože něco jako samostatné myšlení u nich neexistuje.)

Naším přáním samozřejmě je zvládnutí epidemie výrobou a distribucí dostatečného množství levných a účinných léků, tedy bez podvodného zadlužení států farmaceutickým firmám. A bez prosazování nějakého povinného očkování otrávenými látkami, které by dokonaly to, co virus nezvládl. Vhodných léků se už objevují desítky, ochota zdravotnických systémů používat „příliš levné“ léky zatím nikoli.

Doufejme, že dojde k poučení a k přehodnocení. Západní systém, ve kterém je prioritou tvorba zisku nejen na úkor jakýchkoli rezerv, ale dokonce na dluh, se ukázal jako neakceschopný, neschopný zvládnout takovouto větší nečekanou událost. Východní systém ji naopak zvládá možná až trochu teatrálně přehnaně. Pokud k poučení nedojde, bude se vše – pokud na to ještě bude čas – opakovat.

Pokud má lidstvo přežít, musí se naučit zvládat nejen exponenciální růst počtu nakažených při podobné epidemii, ale také exponenciální růst populace a exponenciální požadavky na zisk u určité vrstvy. A také si uvědomit, že ve zdravé společnosti mají být základní životní potřeby dostupné všem, že jakákoli jejich „privatizace“ nebo nařízení nepřirozeně omezující přístup k nim, jsou útokem na společnost samotnou a výrazně snižují její schopnost přežití, což se zejména projeví, pokud přijde nějaká podobná nečekaná událost, jako je současná epidemie.

Jan Kristek