Portál připomenul, že MiG-35 je v podstatě posledním členem rodiny dvoumotorové stíhačky MiG-29. Zakládá se na konstrukci MiG-29K.

V článku se uvádí, že moderní stíhačky generace 4++ mají vysokou míru unifikace konstrukce a také leteckých systémů, pohonné jednotky, palubní radioelektroniky a zbraní. Jsou určeny na plnění širokého okruhu úkolů, mj. na protivzdušnou obranu vojenského námořnictva a také dosažení převahy ve vzduchu, ničení mořských a pozemních cílů ve dne v noci a za každých povětrnostních podmínek.

Letouny této generace využívají efektivnější aerodynamické schéma a lehčí kompozitní materiály. Kromě toho autor vytyčil bojové zatížení a dostřel zbraní a také zvýšenou palivovou úspornost motoru.

„Letouny generace 4++ se snaží v podstatě vytěžit co nejvíce z charakteristik strojů čtvrté generace… tím, že zvyšují bojové zatížení a dostřel zbraní, zvyšují palivovou úspornost motoru a snižují radiolokační viditelnost díky použití materiálů nebo nátěrů pohlcujících radiové vlny,“ uvádí se v článku.

Portál zvláště vytyčil řízení vektoru tahu: podobný letoun umožňuje lépe kontrolovat směr výfukových plynů, kvůli čemuž se zvyšuje pohyblivost. Stíhačka nejen vypouští plyny tryskou, ale i mění jejich směr, což jí umožňuje prudké manévry.

Autor připomenul také pověsti, že prý může být MiG-35 určen pro použití laserových zbraní.

V článku se zdůrazňuje, že stíhačka má dobré charakteristiky a vzhledem k řízenému vektoru tahu je MiG-35 jedním z nejlepších letounů generace 4++. Podotkl však, že za hranicemi Ruska není tato stíhačka moc populární.

Připomenul, že Egypt projevil určitý zájem o tento letoun, dal ale přednost levnějšímu MiG-29M.

Autor předpokládá, že tento letoun musí vykonat ještě dlouhou cestu, aby zaujal důstojné místo nehledě na to, že v ruském arzenálu jsou pouze dvě tyto stíhačky sériové výroby.