V době karantény se podařilo protlačit do ČT, ČRo a rozhlasů živě píseň Z. Svěráka Není nutno, čímž se dílem nechtěného, ironií osudu stane reálnou cimrmanovskou písní proti trudomyslnosti z Dobytí severní pólu. I se vší trapností

Píseň Není nutno mám rád, stejně jako má můj respekt za svou umělecky multižánrovou a multioborovou tvorbu Zdeněk Svěrák. Ne už tak má můj respekt jeho politicky angažované vystupování z posledních let. A nemyslím to názorovým ukotvením, to je na každém, ale jeho interpretací.

Chápu, že současná aktivita zřejmě není původně z jeho vůle, nicméně soudný člověk – echt, když s nějakým souzením a žalobou tu a tam nemá problém – se dokáže ozvat a slušně odmítnout patos, kterého zcela nepochybně bude jeho písnička účastna. Není nutno nezpívat se aktivita jmenuje a má být poděkováním těm, kteří pomáhají ostatním. Na oko samozřejmě bohulibá aktivita. Jen tak trochu připomíná jeden z cimrmanovských vtipů s trapnou písní proti trudomyslnosti ze skvělé cimrmanovské hry Dobytí severního pólu.

Místo mávátek roušky! Co vymyslí na 1. máje?

Člověk, který po revoluci (že by před ní jsem nikde nezaznamenal) brojí a varuje před komunismem teď v jeho duchu svou písní „Není nutno“ bude „otravovat“ obyvatele České republiky… A to není ani 1. máje!

Je to smutné, je to nevhodné, je to nesoudné. K obveselení a povzbuzení obyvatel tenhle krok, dle mého soudu, povede jen těžko. Třeba se pletu.

Tak nezapomeňte! 12:30 otevřít okna! Pustit naši, vaši a hlavně jejich ČT nebo ČRo! Do rukou místo mávátek roušky! A úsměv! A zpívat! A tleskat!

A třeba se příští týden se stejnou pompou dočkáme nějakého moudra, které pan Svěrák přednesl na Letné na demonstraci Maxipsa Mináře a jeho Milionu chvilek pro demokracii.