Americký vědec John Calhoun provedl ve druhé polovině 20. století několik experimentů věnujících se rozvoji populace. Místo lidí ve svém experimentu použil myši. Vytvořil pro ně ve své laboratoři naprosto dokonalé prostředí – absolutní bezpečí, ideální životní prostředí, neomezený přísun potravy a pití.

Myši, které byly do tohoto „ekosystému“ umístěny, nejdříve vše pečlivě prozkoumaly, následně vybudovaly svá hnízda a začaly se explozivní rychlostí množit. Populace myší začala dosahovat obrovských rozměrů ve srovnání s původním počtem, jenž byl do dokonalého prostředí umístěn. Po explozivní fázi populačního růstu ale nastoupila druhá fáze – myši se přestaly množit. Početnost populace přestala růst. V této fázi se začaly objevovat myši, které jediné, o co se staraly, byla jejich vlastní krása, dokonalost jejich vlastního myšího „kožíšku“.

Po období, kdy se myši přestaly rozmnožovat a začaly se starat pouze o svůj vlastní vzhled, o krásu svého vlastního kožichu, přišla poslední fáze: Vyhynutí celé populace! Celá myší populace vyhynula nehledě na to, že měla nadále k dispozici dokonalé životní prostředí.

Experimenty Johna Calhouna byly použity pro výrazné zlepšení chápání lidské civilizace a populačního vývoje. Už v době provádění experimentu někteří vědci, jak slyšíme ve videu výše, hovořili o tom, že lidská civilizace dosáhla vrcholu svého populačního vývoje a bude následovat poslední fáze, jež bude stejná jako u myší – vymření civilizace Západu.

S experimenty se pokračovalo. Úkolem bylo zjistit, jak zabránit poslední fázi úpadku populace (civilizace), tedy vymření. A řešení se skutečně našlo: Populaci bylo potřeba vystavit stresu tak, aby její členové mezi sebou byli přinuceni spolupracovat. To zajistilo jejich další přežití.

Co pro nás udělal koronavirus

Generace Evropanů, která zažila druhou světovou válku, po jejím skončení na územích svých států začala budovat prostředí hojnosti a bezpečí. V těchto podmínkách začala přicházet na svět generace „baby boomerů“. Tito lidé ve své dospělosti prostředí absolutního bezpečí a absolutního dostatku dotáhli téměř k dokonalosti. Jejich děti a jejich vnuci tak, na rozdíl od nich, přicházeli do prostředí totálně „vyčištěného“ od jakékoli nezbytnosti čelit nebezpečí, nedostatku či nepříjemnostem, neboť jejich předci prakticky všechny palčivé problémy společnosti odstranili.

Výsledkem jsou mladí lidé, které jsme posledních 15-20 let hojně vídali na ulicích měst převážně „demokratického vyspělého Západu“, a v posledních deseti letech jsme je začali vídat ve větších počtech i u nás: okolo 20-30 let věku, svobodní, bezdětní, tetovaní, s „perfektním“ účesem, vytříbeně oblečeni s jedinou starostí, totiž stihnout si po práci dojít do posilovny zacvičit a večer „na kafčo (pivčo, vínko,…)“. Mladí lidé brblající nesmysly a zaklínadla o životě „child free“ (bez dětí), zato toužící po dokonalých fotografiích svého Já, které by bylo možné vystavit na obdiv ostatním na svém Instagramu a dalších sociálních sítích.

Přeloženo do jazyka experimentu Johna Calhouna: západní společnost se dostala do stavu „horní úvratě“, kdy se mladí členové populace přestali rozmnožovat (život „child free“) a začali se starat pouze o krásu svého vlastního „kožíšku“.

Dvaceti-třicetileté krásou svého těla posedlé (vousaté) tetované děti s iPhony v módním značkovém oblečení starající se jen o sebe a svoji vlastní unikátní jedinečnost by v budoucnu čekalo to samé, co myší populaci v experimentu Johna Calhouna – totální vyhynutí, a to nehledě na stav absolutního dostatku a dokonalého prostředí k životu (které poskytují zeměpisné šířky obývané Západem).

V této situaci garantované civilizační katastrofy, k níž jsme nevyhnutelně spolu se Západem směřovali – na poplach bili pouze „staří“, mladí přes péči o dokonalost svého „kožíšku“ a svoji image na sociálních sítích vesměs nedělali nic – nám cestu zkřížil koronavirus… A přinutil nás spolupracovat!

Koronavirus Západ a satelitní státy Západu, včetně Česka a Slovenska, vystřelil raketovou rychlostí z „konzumní letargie“ (slovy Petra Robejška) a donutil populace těchto zemí uvědomit si, co je skutečně důležité! Koronavirus nás v podmínkách objektivního ohrožení a objektivního nedostatku všeho, co je pro boj s ním a pro vítězství nad ním důležité, donutil spolupracovat a uvědomit si, že jsme jeden celek, jeden organismus. A ne pouze náhodný shluk osamělých satelitů plácajících se někde v prostoru.

Shrnutí a závěry

Calhoun si během pozorování myší při svém experimentu všiml ještě jednoho faktu. Jedinci, kteří se v dekadentní fázi myší civilizace starali pouze o krásu svého „kožíšku“, byli oproti předchozím generacím značně hloupější – o katastrofálním poklesu úrovně české vzdělanosti v období posledních 20 let mluví ve školství snad každý „starý kádr“, který ještě zažil socialistické časy a na rozdíl od mladých pedagogů má s čím srovnávat.

Mnozí ze „starších“ lidí bili na poplach mnoho let, že mladá generace se svým způsobem života blíží nevyhnutelné katastrofě. Zaznívaly i hlasy o tom, že je potřeba, aby přišla válka, aby mladí lidé zjistili, co je v životě skutečně důležité a byli přinuceni vystoupit z logiky svého dosavadního bytí, která je vedla do propasti (k zániku populace a tím i konci civilizace). Jejich slova byla, soudím po právu, na pozadí obrazů dvou světových válek na evropském kontinentu, označována za cynismus. Válka nás ale přesto dostihla. Jiná válka – válka proti neviditelnému nepříteli, který zabíjí zákeřně naše nejvíce zranitelné – staré a nemocné.

Západ, který v průběhu několika desetiletí od konce druhé světové války zvadl přesně podle vzoru experimentu Johna Calhouna, tedy čelí válce. Válce, v níž naštěstí nepadají bomby, nestřílí se na prahu našich domovů, válce, ve které čelíme nepříteli, který je reálný, ale není pro nás jako pro celek ani zdaleka tak nebezpečný, jako by byla jaderná válka mezi velmocemi, o níž mnozí ještě před několika měsíci hovořili.

Čelíme válce, která nás již donutila semknout se a spolupracovat (celonárodní šití a rozdávání roušek, dobrovolnická pomoc s potravinami, shánění zdravotnického materiálu soukromými subjekty, hlídání dětí lékařů, …). Čelíme válce, která nás nutí si uvědomit, co je v životě skutečně důležité a nutí nás věnovat pozornost těm nejcennějším a nejzranitelnějším v naší společnosti, našim starším – našim rodičům a prarodičům, nositelům životních zkušeností a moudrosti. Těm, kteří ještě před několika týdny byli v západním ultraliberálním světě překážkou „v rozletu“ pro „perspektivní mladou generaci“ (rozuměj pro přestárlé svobodné bezdětné tetované (vousaté) nevzdělané děti se smartphony a největší starostí o jejich obraz na sociálních sítích).

Západ je ve válce – díky Bohu – budeme tedy žít! Hodně sil! Buďte zdraví! Noste roušku! Pečujte o sebe a všechny okolo sebe! Spolu to zvládneme!

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.